Článek
Tiché víno je v Česku jediným alkoholem, ze kterého se neplatí spotřební daň. Šumivá vína, pivo i tvrdý alkohol takto zdaněné jsou.
A protože vláda v posledních měsících usilovně hledala, kde ušetřit a kde víc vydělat, doporučila jí Národní ekonomická rada vlády (NERV), aby tichá vína zdanila taky.
Odhadovaný výnos do státního rozpočtu podle ní měl být čtyři až pět miliard korun, což by dělalo skoro deset procent toho, co chtěl ministr Stanjura v rozpočtu „najít“.
Jenže Svaz vinařů, ministr zemědělství Zdeněk Nekula a další poslanci pocházející nejčastěji z jižní Moravy, byli proti, a tak zavedení spotřební daně na tichá vína z balíčku opatření dva dny před jeho zveřejněním vypadlo.
Související
Vinaři se rázem stali nepřáteli tvrdě danícího lidu, který do té doby lynčoval výhradně OSVČ. „Proč na pivo je a na víno ne?“ volali třeba pivaři, kteří si do toho ještě pletli DPH se spotřební daní a udělali si z toho všeho k pivu pěkný guláš, ve kterém pak ještě uvařili Fialu (rodáka z Brna) za to, že podlehl lobby starých známých vinařů.
Přitom to celé stačilo jen lépe odkomunikovat. Říct, že spotřební daň sice zůstane nulová, ale zároveň dojde ke zrušení daňové uznatelnosti tichých vín, kterou vinaři pocítí daleko víc než uvalení spotřební daně.
O co jde?
O to, že až doteď si mohli všechny firmy či podnikatelé nákupem tichých vín v maximální hodnotě 500 korun bez DPH za lahev snížit daňový základ (to, z čeho se jim vypočítává výše daně).
Oblíbené firemní dárky
To byl důvod, proč většinu firemních dárků roky tvořily právě tichá vína. Stačilo, aby stály méně než pětistovku a byla k nim cedulka s logem firmy, a mohly se hodit do nákladů (=zaplatit méně na daních). A ještě si od nich firmy směly odečíst DPH.
Asi není nutné dodávat, že žádný jiný alkohol takové zvýhodnění nikdy neměl. Logicky to vedlo k umělému vytváření poptávky po tichých vínech, protože podnikatelé si samozřejmě zvýhodněná vína pořizovali nejen na „reprezentaci firmy“, ale i pro vlastní (s)potřebu.
Související
Tichá vína tak stát fakticky postavil na úroveň pracovních nástrojů a leta dával podnikatelům v podstatě „slevu“ na vínko, kterou sám zaplatil.
Podle prezidenta Svazu vinařů Martina Chlada některá vinařství prodávala až 40 procent své produkce jenom díky tomu, ale tomu je teď konec.
Hodně hořký konec. Protože na peníze, které by podnikatelé od příštího roku zaplatili „navíc“ (nesnížili by si daňový základ o nakoupená vína), si stát stejně nesáhne, protože teď už ty vína radši nekoupí.
Princip umělé poptávky…
