Článek
Tím majstrštykem je návrh zákona označovaný jako Lex ČEZ, kterým chce vláda snížit minimální poměr hlasů akcionářů potřebný ke schválení přeměn společností kótovaných na burze z 90 % na 75 % přítomných.
Asi už není žádným tajemstvím, proč to dělá.
Jde jí o to, aby si se svým 70% podílem mohla na valných hromadách prosadit cokoli. Reálně totiž nikdy nedorazí plných 100 % akcionářů, a 70 % přítomných hlasů tak nejspíš bude stačit kdykoli na cokoli.
Třeba na hlasování o rozdělení společnosti na dvě firmy nebo o vytěsnění minoritních akcionářů a získání 100% podílu.
Související
Proč by na veřejně obchodované společnosti měla v tomto ohledu platit jiná pravidla než na soukromé, není nikomu úplně jasné. A stejně tak ani to, proč pražská burza nebo Česká národní banka po oznámení návrhu nepozastavily obchodování s akciemi ČEZ.
Investoři totiž začali panikařit a své akcie hromadně vyprodávat. Ty tak od té doby ztratily už přes 15 % své hodnoty, což se rovná zhruba 130 miliardám korun.
Třicetiprocentní podíl se tak rázem zlevnil o 39 miliard korun.
Třicetiprocentní podíl, o jehož odkoupení bude vláda nejspíš brzy usilovat, se tak rázem zlevnil o 39 miliard korun a klidně může být ještě hůř.
Pro státní kasu je to samozřejmě super zpráva, a to i kdyby už se z toho akcie ČEZ nikdy nevzpamatovaly, protože tržní cena něčeho, co nikdy nechcete prodat, vás přece vůbec nezajímá.
O něco méně super zpráva je to ale pro všechny minoritní akcionáře, kteří o těchto 39 miliard v součtu přišli a hrozí státu žalobami.
Největší ironií na tom všem ale je, že mezi vlastníky akcií ČEZ jsou logicky nejvíce zastoupeni právě voliči vládní koalice, kteří už teď nejspíš přemýšlejí, komu dají v příštích volbách svůj hlas.
Tam snad bude mít na rozdíl od valné hromady ještě stále stejnou váhu.
