Článek
K mému otěhotnění nám pomohli odborníci z centra asistované reprodukce a nepopiratelné obrovské štěstí. Předcházely tomu všemu naše marné snahy přirozeného početí a nástup endometriózy. Obojí jsem popsala ve svých článcích zde a zde.
Po dojemném rozloučení s lékařem a centrem asistované reprodukce, jsme si odnášeli ten z nejcennějších darů. Nový život uvnitř mého těla. S partnerem jsme prožívali jedno z nejšťastnějších období. Mou endometriózu těhotenství „uspalo“, jediným pozůstatkem zůstal výrůstek v pupínku, který již nekrvácel. Těhotenství probíhalo bez obtíží, jen u mě klasicky v prvních měsících s nevolnostmi. Později také výkyv při testu na cukrovku, a tím pak hlídání cukrů v jídle po zbytek těhotenství.
Vtipné reakce na těhotenství
V práci jsem si sdělení o těhotenství nechávala až na chvíli, kdy bříško začne vykukovat. Novinku jsem oznámila stěžejně na našem oddělení. Ostatní kolegové přicházeli s odhalením postupně a sami. Někdy jsem se dost nasmála. Jeden kolega mě vítal ve své kanceláři se slovy „Kolik vás sem přišlo? Dva nebo tři?“, jiný zas: „Co máte s břichem?“ nebo kolegyně hledající slova „Zdá se mi to?“. Pak také výkřik kolegy: „Počkej!“ nebo další: „Ty jsi v nějakém požehnaném stavu?“ Můj bratr mě pobavil asi nejvíc, na mé sdělení reagoval: „Jak to?“
Klasická úskalí těhotenství
Byť jsme si s partnerem a širší rodinou mé těhotenství naplno užívali, nebylo vše jen růžové. Do těhotenské poradny se mi chodilo celkem dobře, nevysedávala jsem v čekárně hodiny a lékařka mi pravidelně ukazovala miminko na ultrazvuku. K tomu vše probíhalo v poklidu a bez obtíží. Ale mezi úskalí řadím odběry krve, dlouhé čekání v čekárnách, test na těhotenskou cukrovku, stresy před velkými ultrazvuky a fronty maminek v těhotenské poradně v porodnici. Strašáci, velké ultrazvuky mě děsily několik dnů předem. Obavy z odhalení problémů s rostoucím miminkem v děloze nenechají snad žádnou maminku klidnou. Úlevu a uklidnění pak poskytne jen potvrzení po vyšetření: „Vývoj miminka vypadá v naprostém pořádku a žádné vývojové vady nemá.“ Příjemnou odměnou je fotka děťátka z ultrazvuku.
A už jsou tu ta jména
Při ultrazvuku se nás lékař ptal, zda chceme sdělit pohlaví děťátka. Odmítli jsme. Přáli jsme si, ponechat překvapení až k porodu. Na pohlaví děťátka jsme se nesoustředili, jestli holka nebo kluk, je nám prostě fuk. Naše okolí však informaci přijímalo s údivem, proč si nenecháme říct, co čekáme? Tak alespoň pro zábavu tipovali a mohli se těšit na pozdější překvápko.
Výběr jmen nás dost potrápil. Dívčí vlastně vůbec ne. Napadlo nás celkem rychle a oba s partnerem jsme se na něm pěkně shodli. Vybrali jsme jméno na počest tety, která již není mezi námi. Milovala děti a vlastní mít nemohla. Chlapecké jméno nám zavařilo mozkové závity. Při ohledávání kalendáře jsme narazili na jméno Kvido. Neobvyklé, zasmáli jsme se, vybavili si asociaci s českým filmem Báječná léta pod psa a listovali jsme kalendářem dál. Od té doby se nám toto jméno nějak zakořenilo v hlavách. Vtipkovali jsme a začali jsme si se jménem pohrávat. Po příbuzenstvu jsme v nadsázce rozšiřovali myšlenku, že pokud má miminko v mém břiše mužské pohlaví, bude to náš Kvídík. Rodina se proti jménu přímo bouřila. Někdo s humorem, jiní vážně. Kamarádi a známí si poklepávali na čela, jestli jsme se nezbláznili. Že prý jestli chceme, aby se našemu dítku všichni smáli, tak prosím. Partnerův kolega na mě namísto pozdravu povykoval, že to s tím jménem snad nemyslíme vážně nebo jo? „To bude chudák!“ Na úkor negativních reakcí okolí, se z našeho vtipkování o chlapeckém jménu postupně stávala vážná úvaha. Jeho vyslovováním a skloňováním jsme v něm našli velké zalíbení. Jiné klučičí jméno nás už ani nelákalo. Krajní možností se stalo pojmenování chlapce po tatínkovi.
Porod císařem? A co to chlapecké jméno?
Těhotenství uplynulo jako voda. Přiblížil se porod. Snila jsem spolu s partnerem o jeho přítomnosti u porodu a o tak skvělém průběhu porodu, jako byl můj první před 16 ti lety. Tehdy jsem rodila syna přirozeně, navíc velmi rychle a naprosto bezproblémově. Poslední kontroly a ultrazvuky před termínem porodu ukazovaly miminko otočené k rodidlům koncem pánevním. Tento fakt měnil situaci. Rozhodnutí pro méně riskantní porod císařským řezem padlo rychle, i když zklamání jsem cítila. S plánovaným porodem císařským řezem jsem se musela vnitřně srovnávat. Doufala jsem pak, že miminko „vydrží“ do termínu plánovaného porodu, abych mohla rodit alespoň při regionální (svodné) anestezii (znecitlivění oblasti břicha a podbřišku spolu s dolními končetinami). Partner by se tak mohl těšit účasti při porodu a já na společný silný prožitek zrození našeho nového vytouženého života.
Večer před plánovaným termínem porodu se mnou výrazně cloumaly emoce. Dosud jsme neměli vyplněné chlapecké jméno v dotazníku do porodnice. Plakala jsem nad oblíbeným jménem Kvido, které okolí předem zavrhovalo, hanilo a nepřijímalo. Co když se tak budou stavět i k samotnému dítěti, když to bude chlapec? Partner byl jednoznačně a bez výhrad pro Kvida. Nakonec nás mé srabáctví, váhavost a obavy převálcovaly. Do dotazníku jsme psali jméno po tatínkovi.
Rodím
Den plánovaného porodu císařským řezem právě nastal. Doma ještě poslední fotky velkého břicha a pak cesta bok po boku s partnerem do porodnice. V předporodním pokoji nastala příprava a následně mě vedla sestra na sál. Čekala mě svodná epidurální anestezie, po aplikaci jsme vyčkávali jejím účinkům a mezitím sestra přivedla na sál mého partnera. Partner zahalen do jednorázových ochranných oděvů a pokrývky hlavy ke mně přistoupil. Načež má část těla pod hrudníkem a níže byla zakryta před našimi zraky. Lékař zkoušel působení anestezie, zda cítím píchnutí v oblasti břicha. Cítila jsem. O chvilku později již anestezie účinkovala. Lékař se pustil do práce. Napětí, houpavé pohyby, převalování mého břicha a pláč miminka. Anestezioložka operujícího lékaře hned oslovuje zvědavým dotazem: „Jaké je pohlaví miminka?“ Chvíle ticha a pak zaznělo to překvapení: „Holčička“. Krásnou holčičku položili na můj hrudník. Nemohli jsme se na ni vynadívat. Teta tam nahoře, na nebi se jistě štěstím usmívala, že se v rodině narodila nositelka jejího jména. Jisto jistě by ji bývala také zahrnovala obří láskou, podobnou té naší rodičovské.
Lékař nás vytrhl z myšlenek, pohledů a doteků soustředěných jen na naše úžasné miminko. Sdělil jednu nemilou informaci. Má nemoc endometrióza před otěhotněním stihla ještě způsobit velký srůst střeva s dělohou. Bohužel rozrušení srůstu při tak velkém zákroku, jako je porod císařem, nebylo možné. Lékař doporučil po zhojení po porodu vše hlídat a při obtížích se obrátit na pomoc lékařů zabývajících se léčbou endometriózy.
Z informace jsem se okamžitě otřepala. Soustředění na ten nejdražší poklad na světě, pocity sounáležitosti, hrdosti, radosti, vítězství a lásky již nic nevyrušilo.
Anketa
Zdroje:
