Majetkový test pro novou sociální dávku: Cesta do pekel? Aneb když šetření přestává být ctností

Plánovaná reforma sociálních dávek v České republice, kterou představil ministr práce Marian Jurečka, přináší značné změny v přístupu k poskytování státní podpory. Záměr sloučit čtyři stávající dávky (přídavek na dítě, příspěvek na bydlení, příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení) do jedné sjednocené dávky je prezentován jako krok ke zjednodušení systému pro žadatele.

Ve včerejším článku se objevila první bližší informace o majetkovém testu. Přiznám se, že mě to zaujalo. Test maximálního majetku, který pak rodina pobírající dávky může vlastnit, by na základě článku mohl vypadal takto:

Na testu vidím množství celkem zásadních problémů. Věřím, že nastavením poměrně nízkého limitu pro množství peněz na bankovním účtu jde stát hlavně sám proti sobě. Na tento aspekt chci zaměřit tento můj příspěvek.

Nechci se zde moc rozepisovat na téma, jestli je, či není fér, aby lidé, kteří trvale dosáhnou na dávky, vlastnili auta (jakékoliv hodnoty), chaty za milion(y) a klidně i domovy v hodnotě klidně desítek milionů (v Praze a Středočeském kraji je nemovitostí s osmicifernou cenovkou opravdu hodně, máme takových několik i v širší rodině). Ve zkratce: Myslím, že i takovéto rodiny by mohly mít podporu od státu, ale jen pro překlenutí tíživé situace, rozhodně ne trvalou. O tomto se rozepíši trochu na konci článku.

Dle článku bude mít ministerstvo přibližně na konci března hotové celé paragrafové znění revize. No nevím, kolik lidí na tom jak dlouho pracuje a jakou mají kvalifikaci, ale bojím se, že z toho bude slepený paskvil! Co si budeme povídat, nebylo by to v ČR poprvé. Šít takovéto zásadní legislativní změny, které mají potenciál dotknout se velkého množství populace, horkou jehlou, mi opravdu nepřijde jako dobrý nápad. I proto si myslím, že je vhodné vyjádřit svůj názor už teď, i když finální verze majetkového testu může být (a já pevně doufám, že bude) jiná než výše.

Zavedení majetkového testu ve formě nepřiměřeně nízkého množství peněz na bankovních účtech by mohlo mít řadu negativních důsledků, které popisuji níže.

Majetkový test, tak jak je teď zvažován, může odrazovat lidi od šetření, protože by je úspory mohly připravit o přístup k dávkám. To by mohlo vést k paradoxní situaci: ti, kteří se snaží být finančně zodpovědní, jsou v případě potřeby postaveni do výrazně horší situace než ti, kteří žádné úspory nemají a jedou takzvaně na doraz. To mi přijde naprosto absurdní.

Napadá mě tolik možných variant, co by se nám tím stát vlastně snažil říct, například: „lepší propít“, „radši hazard“, „už jen hotovost pod polštářem“, „kdo šetří, má nulu“, „lepší práce načerno a výplata na ruku“, „finanční negramotnost preferována“. Vždyť například pro čtyřčlennou rodinu je úspora pouze 150 tisíc Kč (pro typickou rodinu s dvěma dospělými) snad už na hraně finanční negramotnosti! Jen pro představu, současné životní minimum pro rodinu se dvěma dětmi je kolem 15 tisíc Kč.

A také jsme o reformě už několikrát slyšeli, že odstraní tzv. bod zlomu, kdy v současné době nastávají situace, že o jednu korunu výdělku více znamená přijít o dávku. No tak teď to tu máme znovu, jen v jiné formě, tedy o korunu více na bankovním účtu a dávku nemáš. A to nám ještě chybí informace, zda to plánují jako limit pro stav účtu (účtů) na začátku roku nebo na začátku měsíce nebo bude problém i kdyby vaše bankovní konto limit přeskočilo i jeden den. Představte si, že by vám banka, nedej bože, nečekaně zvedla úročení a najednou byste měli na úctu 101 tisíc Kč!

Rodina s dětmi by přeci měla mít příjmovou (u nižších mezd) rezervu alespoň na půl roku! To by v případě muže, který má naspořeno 100 tisíc Kč, znamenalo měsíční příjem necelých 17 tisíc Kč. Vždyť to je skoro jen čistá minimální mzda a jen zhruba 10 % nad hranou životního minima!

Opravdu si někdo ve vládě myslí, že mít 100 tisíc na účtu je už hodně pro jakoukoliv další podporu? Vždyť sami žijí v Praze a tady člověk potřebuje skoro 100 tisíc, když se musí přestěhovat do nového pronájmu (1-2 nájmy realitce, 1-3 nájmy majiteli na zálohách). Jak pak mají řešit bydlení takovéto rodiny?

Jak už jsem psala v několika mých příspěvcích, dlouhodobě se zajímám o podvody a neetické chování. A tak mě napadají desítky způsobů, jak se dá majetkových test popisovaný výše obejít. Z etických důvodů je zde nechci vypisovat detailně.

Obecně se dá říct, že stanovení pevných limitů úspor na účtech může vést k obcházení pravidel, například převodem peněz (nebo nemovitostí) rodině nebo ukrýváním hotovosti mimo bankovní účty, rizikovější chování ve formě investic do akcií apod. a to s jediným cílem: aby se předešlo překročení limitu a nárok na dávku byl zachován. Češi jsou národ velmi zručný a vynalézavý, obzvlášť když se jedná o obcházení pravidel, a tak jich zajisté vymyslí ještě více než já. Určitě se pak budou tyto „úspěšné“ taktiky sdílet, obzvláště mezi těmi skupinami obyvatelstva, které mají s dávkami bohaté zkušenosti.

Paušální přístup k majetku a úsporám nemusí spravedlivě reflektovat rozdílné životní situace lidí. Asi všichni se shodneme, že někdo, kdo má peníze na bankovním účtu a k to u vlastní tři nemovitosti v tržní hodnotě 40 milionů Kč by na dávky dosáhnout neměl. Ale pak je tu obrovské množství „sporných“ variant.

Například mladá osoba s úsporami směřující ke koupi vlastního bydlení nebo rodina šetřící na opravu domu by mohla být neúměrně znevýhodněna. Vždyť různé opravy nemovitostí jdou v dnešní době do statisíců! Za sto tisíc dnes snad ani nevymění okna v domě…

Také si umím představit i různé další problémy při posuzování částky na účtu: například při dědictví, různé (mimo)soudní vyrovnání apod., kdy se člověk třeba nachází ve špatné situaci a až pak, po čase, se to změní. Nebo ne, dle toho, jak spor dopadne. Někdy ale i se zpětnou účinností (dědictví, toto se spíše týká nemovitostí).

Nebo třeba u podnikatelů, kteří přece potřebují mít nějakou hotovost, aby mohli například zaplatit dodavatelům, daně, odvody, za nájem provozovny atd. To, že mají 100 tisíc na účtě, přeci ještě neznamená, že to je 100 tisíc pro jejich osobní spotřebu.

Lidé, kteří se náhle ocitnou ve finanční tísni kvůli ztrátě práce, nemoci nebo jiným nepředvídaným situacím, mohou být penalizováni, i když mají mírně vyšší úspory, které by jim jinak pomohly překlenout krátkodobé finanční obtíže.

Představte si například mladou ženu, která sice měsíčně bere 45 tisíc korun čistého, tedy (nad)průměr (i na Prahu), má vlastní byt, ale najednou se ocitne bez práce (a jestli nakonec dojde k schválení možnosti dávat výpovědi bez důvodu, bude se to dle mého názoru stávat fakt často, i když odstupné bude moct poskytnout záplatu). Krátce poté se u ní vyskytnou menší zdravotní problémy, kvůli kterým si ale nebude moct hned po ukončení předchozího zaměstnání hledat práci.

Hypotéku si vzala celkem nedávno, musela složit vysoké procento tržní ceny nemovitosti z vlastních zdrojů, a tak má ušetřeno třeba jen 200 tisíc. Takovéto úspory opravdu vzhledem k jejímu příjmu a faktu, že splácí hypotéku 25 tisíc měsíčně a ostatní náklady na bydlení má 7 tisíc opravdu nejsou moc. Ano, podpora v nezaměstnanosti po dobu pěti měsíců okolo 20 tisíc je dobrá, ale to jí ani tu hypotéku nepokryje, jen to tak o dva měsíce prodlouží dobu, kdy bude špatně. Takže i když se uskromní, tak jí její úspory (a případné odstupné) na moc dlouho nezbude. Vždyť v okamžiku, kdy by měla už jen 99 tisíc Kč na účtu a šla tedy na Úřad práce ČR žádat o novou sociální dávku, je přeci už skoro na mizině, kdy bude muset tak do měsíce řešit s bankou neschopnost splácet, vždyť má peníze na méně než tři měsíce života.

Měla by snad kvůli tomuto hned prodávat nemovitost? Nejlépe pod cenou, aby to bylo rychle? Nebylo by lepší právě jí pomoci dávkami, aby překlenula toto těžké období? Co když bude nemocná o něco déle?

Pevně věřím, že takovýmto lidem by právě pro překlenutí tíživé situace měl sloužit nějaký typ dávky podobný současnému příspěvku na bydlení. Vždyť třeba za půl roku od uzdravení může mít novou práci třeba i za čistou mzdu 50 tisíc Kč. A to do scénáře ani nechci zapracovávat další zhoršující faktory jako například, že má dítě, kterému nedávno zemřel otec apod.

Tento systém by také mohl motivovat lidi k tomu, aby si raději brali různé půjčky místo toho šetřit si na očekávané nebo nečekané výdaje. Toto chování může mít dlouhodobě negativní dopady jak na jednotlivce, tak na celou společnost:

Lidé by mohli být motivováni k získávání půjček pro pokrytí výdajů, čímž by se zvyšovala jejich celková zadluženost. To by mohlo vést k finanční nestabilitě domácností, zejména v případě, že dojde k náhlému poklesu příjmů nebo jiným nepředvídaným výdajům.

Závislost na úvěrech místo vytváření úspor zvyšuje finanční zranitelnost lidí v případě ekonomických šoků jako energetická krize nebo vysoká inflace. Půjčky s sebou navíc nesou úroky a další poplatky, které mohou zhoršit finanční situaci těchto již zranitelných domácností. Vždyť od půjčky a jen malé částce na účtu to je jen malý krok k osobnímu bankrotu.

Tento přístup může také podnítit morální hazard, kdy lidé, vědomi si možnosti využívat sociální dávky, mohou méně zodpovědně přistupovat k plánování svých financí, spoléhajíce se na stát v případě, že se ocitnou ve finanční tísni.

Jestli opravdu zvažují zahrnutí úspor z penzijního připojištění do limitu 100 tisíc korun (pro první osobu v domácnosti) a rodiny, ve kterých ta první osoba měla více, by přicházely o nárok na sociální dávky, bylo by to zcela kontraproduktivní. V situaci, kdy stát aktivně podporuje občany v budování jejich rezerv na důchod prostřednictvím státní podpory penzijního připojištění, by bylo opravdu paradoxní, kdyby tato snaha měla být potrestána.

Všichni si jsme vědomi skutečnosti, že budoucí důchody z veřejného systému budou pravděpodobně nedostačující k pokrytí základních životních potřeb v důchodu. Penalizace těch, kteří si proaktivně spoří na stáří, je tedy v přímém rozporu s dlouhodobými zájmy jak jednotlivců, tak celé společnosti. Je nepřijatelné, aby se lidé museli rozhodovat mezi zabezpečením své budoucnosti a možností čerpat pomoc v případě aktuální nouze. Pevně věřím, že se od tohoto odpustí nebo se zvolí nějaký opravdu vysoký limit, případně limit vzhledem k věku osoby. Vždyť sto tisíc Kč člověk uspoří už třeba za sedm let, a to jen vkladem jednoho tisíce měsíčně.

Nastavení fixního limitu úspor nebere v úvahu inflaci a měnící se hodnotu peněz. Co bylo dříve považováno za významnou částku, může dnes představovat pouze zlomek potřebné sumy na krytí základních životních potřeb nebo nákup nemovitosti. Vždyť 100 tisíc Kč v roce 2018 je vlivem inflace to stejné jako 140 tisíc Kč dnes! Když už dávat limit na množství peněz na bankovním účtu, tak by bylo lepší buď zvyšovat ho o inflaci nebo ho vztáhnout k nějaké jiné proměnné (například k průměrné mzdě, životnímu minimu apod.)

Aktuální diskuse o reformě sociálních dávek v České republice odhaluje hlubokou potřebu přehodnotit, jak poskytujeme podporu těm, kteří ji nejvíce potřebují. Zavedení majetkových testů a dalších omezujících kritérií může mít nechtěné důsledky, které jsem popsala výše. Jako možné řešení se tak podle mého nabízí zavedení dvou paralelních typů dávek, kdy by každá měla svůj specifický účel a kritéria.

První typ dávky by byl určen pro ty nejchudší z chudých, kde by byla aplikována striktní kritéria týkající se majetku a finanční situace (klidně i striktnější než jsou ta kritéria zvažovaná v současné době viz výše). Tato dávka by měla zajistit základní životní úroveň pro osoby a rodiny, které se ocitly v dlouhodobě obtížné situaci bez výhledu na zlepšení. Cílem by bylo poskytnout stabilní podporu těm, kteří jsou odříznuti od běžných zdrojů příjmů a nemají možnost svou situaci zlepšit. Tedy něco jako příspěvek na živobytí v současně době.

Druhý typ dávky by pak reflektoval potřebu krátkodobé podpory v případě náhlých životních změn nebo krizí. Tato dávka by nebyla omezována majetkovými testy viz výše, uznávající, že nemovitosti a některé úspory nejsou okamžitě likvidní a jejich existence neodráží nutně schopnost čelit krátkodobé finanční krizi. Takováto dávka by byla dostupná omezeně, například po dobu jednoho roku jednou za pět let, a poskytovala by jakousi bezpečnostní síť pro ty, kdo se obvykle nepotýkají s finančními problémy, ale ocitli se neočekávaně v obtížné situaci. Alternativně by se majetkový test mohl aplikovat až například po pár měsících pobírání dávky.

Věřím, že tímto způsobem by systém sociální podpory mohl lépe sloužit širokému spektru potřeb občanů, podporovat finanční zodpovědnost a přitom nabízet pomocnou ruku v případě skutečné nouze.

Je důležité, aby byl sociální systém flexibilní a spravedlivý, uznával různorodost životních situací a podporoval občany v jejich snaze o finanční stabilitu a soběstačnost.

Je důležité, aby byl systém sociálních dávek navržen tak, aby podporoval ty, kteří se ocitnou v těžkých životních situacích, a zároveň stimuloval zodpovědné finanční chování občanů (včetně šetření na budoucí výdaje a investic do osobního finančního zabezpečení), nikoliv aby penalizoval ty, kteří se snaží myslet na svou budoucnost a finanční bezpečnost. Diskuse o těchto aspektech je klíčová pro vytvoření spravedlivého a efektivního systému, který bude sloužit potřebám co nejširšího spektra obyvatel.

Zdroj:

Informace o plánovaném majetkovém testu z tohoto článku:

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-detaily-nove-davky-nutnych-20-hodin-prace-mesicne-a-do-100-tisic-na-uctech-245300

Kalkulačka životního minima: https://www.penize.cz/kalkulacky/zivotni-minimum#zivotni-minimum-vypocet