Článek
Už delší dobu poslouchám podcast HubermanLab, ve kterém se profesor Andrew Huberman ze Stanfordovy univerzity zaměřuje na sdílení vědeckých informací a poznatků, a to ve formě přístupné širší veřejnosti. Jeho epizoda „Goals Toolkit: How to Set & Achieve Your Goals“ nabízí cenné poznatky o tom, jak si stanovovat cíle a jak jich pak těchto cílů i dosahovat.
Dnes, na konci roku, kdy mnozí z nás reflektují svůj rok a přemýšlejí o svých novoročních předsevzetích, se mi zdá, že je ideální čas na to se podělit o některé z těchto poznatků.
Zvláště mne zaujala celkem krátká část epizody, která pojednává o tom, jak sdělujeme své cíle svému okolí. Sdílení našich ambicí s ostatními nemusí být vždy tou nejlepší cestou. Tuto myšlenku považuji za velmi podstatnou, zvláště dnes, když se blíží N(n)ový rok a mnozí z nás přemýšlejí o svých předsevzetích a/nebo cílech. A také mi to přijde důležité v dnešní době plné sociálních sítí, které jsou k takovémuto „vytrubování“ vlastních záměrů jako stvořené.
Nemluvte o cílech před zahájením „akce“
Mnozí lidé jsou přesvědčení, že sdílení cílů s ostatními jim dodá motivaci a podporu pro jejich dosažení. Výzkum však ukazuje, že mluvení o našich cílech před zahájením činností vedoucích k jejich dosažení může být kontraproduktivní!
Varianta 1: Pozitivní zpětná vazba a až moc dopaminu
Když sdělíme ostatním naše cíle a dostaneme od nich pozitivní zpětnou vazbu, tedy když nám lidé říkají, že je naše předsevzetí skvělé nebo nás jinak povzbuzují, vyvolá to v nás příjemný pocit. Tento pocit pro nás ale může být až tak uspokojivý, že nám ubírá motivaci k dalšímu úsilí. Vlivem dopaminu náš mozek chápe tuto pozitivní zpětnou vazbu jako částečné dosažení cíle, což může snížit naši motivaci ke skutečnému jednání, tedy k podnikání potřebných kroků k dosažení těchto cílů. Nevytrubovat své cíle do světa je tedy nejnutnější před zahájením kroků vedoucích k dosažení cíle. No a teď si možná říkáte? Pozitivní? U nás v Čechách? Tady jsou přece skoro všichni akorát nepřejícní… Tím se dostáváme k dalšímu důvodu.
Varianta 2: Negativní reakce okolí a demotivace
Prozrazení svých cílů osobě, která nevěří ve vaši schopnost jich dosáhnout, může mít negativní dopad. Když nám někdo řekne, že něco nedokážeme, může to zmenšit (dokonce až úplně zničit) naši vnitřní motivaci. To pak má samozřejmě přímý dopad – vznikají nám obtíže s dosažením cílů a může to vést i k tomu, že se člověk ani nepokusí o to cíle dosáhnout.
Varianta 3: Negativní reakce okolí a nezdravá motivace
Negativní reakce osoby, které jsme řekli o svých předsevzetích, může ale také vést k tomu, že nakonec chceme dosáhnout cíle jen proto, abychom tomuto člověku dokázali, že se mýlí.
Přestože mohou být negativní reakce považovány za motivující („Jo tak ty nevěříš, že na to mám? Však já ti ukážu, že to dokážu!“), mohou také mít nezdravý dopad na naši psychiku.
Navíc motivace, která stojí na tom dokázat ostatním, že se mýlí, nás může odvést od našeho skutečného cíle a může vést k tomu, že naše úsilí bude vnímáno jako součást konfliktu.
Vnitřní motivace je klíčová!
Huberman zdůrazňuje, že nejsilnější a nejtrvalejší zdroj motivace pramení z vnitřní motivace. Je důležité najít osobní pohnutky a cíle, které jsou pro nás smysluplné, a soustředit se na ně.
Moje pochopení: (Z)hubnutí jako příklad
Pro ilustraci si představte, že chcete zhubnout.
Nejdřív si ale představte situaci, kdy vás někdo (typicky partner, rodič či potomek) neustále upozorňuje, že byste měli zhubnout. Tyto jejich komentáře často nepřinesou žádnou skutečnou změnu – tento vnější tlak (nebo očekávání druhých) často vede k povrchní motivaci, která rychle vyprchá.
Představte si, že váš cíl je tedy zhubnout xy kilo do začátku léta a někdo z vašeho okolí pochybuje o vaší schopnosti toho dosáhnout. Buď vás to demotivuje („No má pravdu, vždyť já nemám šanci shodit xy kilo“). Nebo se můžete cítit motivovaní dokázat jim opak. Motivace založená pouze na vnějších faktorech obvykle ale neposkytuje dostatečně pevný základ pro trvalé změny.
Skutečná změna ale nastává, když uvnitř sebe najdeme důvod, který rezonuje s našimi osobními cíli a hodnotami. Takovýto vnitřní důvod pro zhubnutí by mohla být například touha být zdravější (například pro to být na světě dlouho pro své děti) nebo touha zlepšit svou fyzickou kondici (například uběhnout stanovenou trasu bez zastavení). Když si pak stanovíte měřitelné a realistické cíle, může se váš (původně jen) přístup k hubnutí proměnit v cestu k lepšímu životnímu stylu, při kterém navíc, tak nějak „samo“, i zhubnete. Tato vnitřní motivace, spojená s konkrétními, měřitelnými cíli, je klíčem k úspěchu.
Zamyšlení závěrem
Je důležité si uvědomit, že cesta k úspěchu nezahrnuje nutně sdílení našich předsevzetí a cílů s celým světem. Každý z nás si pravděpodobně už někdy všiml situace, kdy se někomu v okolí „najednou“ nebo „zázračně“ povedlo dosáhnout něčeho velkého. Může to působit, jako by se to stalo přes noc, ale ve skutečnosti může jít o výsledek dlouhodobého a tichého úsilí, které bylo věnováno tak trochu potají.
Úspěch, který se na první pohled zdá být náhlým, je často výsledkem dlouhého snažení, sebezdokonalování a pečlivého plánování. To, co vidíme jako „náhlý“ úspěch, může být ve skutečnosti výsledkem mnoha desítek neviditelných kroků a rozhodnutí, která byla učiněna tak trochu za oponou.
V příštím roce tedy mějme na paměti, že naše úsilí nemusí být vždy viditelné ostatním, ale každý malý krok, který děláme směrem k našim cílům, se počítá a může vést k velkým změnám.
Zdroj: Autorský text, díl „Goals Toolkit: How to Set & Achieve Your Goals“ podcastu Huberman Lab, dostupný mj. na YouTube
