Devět důvodů, proč mě vůbec nepřekvapuje, že Trump zase vyhrál

Letos jsem americké volby sledovala asi více než minule, ale i tak s jistým odstupem a ne zrovna zapálením. Neuniklo mi několik detailů, které podle mne lehce napovídaly, kam se výsledky budou ubírat. Rozhodně nechci říkat, že si myslím, že měl Trump zvítězit nebo že bylo už předem jasné, že to takto dopadne.

Kdyby ale vyhrála Kamala Harrisová, asi by mě to překvapilo mnohem víc. Už během kampaně mě napadlo, že by stálo za to napsat pár myšlenek o tom, proč si myslím, že má právě Trump navrch. Původně jsem se do toho chtěla pustit, ale pak mi v tom zabránila nemoc. Teď, když už známe skoro finální výsledky voleb amerického prezidenta, cítím, že je na to ten správný čas znovu – proč si tedy myslím, že nakonec zvítězil?

Donald Trump se v průběhu svých prezidentských kampaní silně zaměřil na státy jako jsou Florida a Texas, kde má tradiční a stabilní podporu. Tyto státy jsou konzervativně nakloněné, s dlouhodobou republikánskou orientací, která však zejména v případě Floridy zaznamenala posilující loajalitu vůči Trumpovi v posledních letech.

Florida je v americkém volebním systému klíčovým „swing state“, tedy státem, kde se politické preference obyvatel pravidelně mění a ve volbách se tam střídavě vítězí republikáni a demokraté. Poslední prezidentské volby ukázaly Trumpovu sílící pozici mezi voličskými skupinami, jako jsou kubánští Američané a další hispánské komunity, kteří často podporují republikány z důvodů, jako je ekonomická a imigrační politika.

Texas je dlouhodobě republikánskou baštou a Trumpova kampaň zde investovala do oslovení stabilních voličů, i když se stát postupně mění v demograficky různorodější a liberálnější, i vzhledem k přesouvání mnoha firem z Kalifornie.

Tyto státy byly během voleb 2020 skutečně považovány za klíčové – nejen kvůli velkému počtu volitelů, ale i kvůli Trumpově osobní popularitě. Význam těchto států je takový, že jejich zisk nebo ztráta může významně ovlivnit volební výsledky, což platí zejména v případě Floridy, která v posledních desetiletích přecházela mezi republikánskými a demokratickými kandidáty.

Myslím, že Trump dokázal najít způsob, jak oslovit i latinskoamerické a černošské voliče, ačkoli to působí paradoxně vzhledem k jeho rétorice.

Přestože je černošská komunita v USA většinově nakloněna demokratům, Trump získal určitou míru podpory i mezi afroamerickými voliči, a to více než tradičně republikánští kandidáti. Jeho rétorika o ekonomickém růstu a pracovních příležitostech oslovila část černošských voličů, kteří ocenili pokles nezaměstnanosti mezi černošskou populací před pandemií.

Ale právě to je na tom zajímavé – i voliči, kteří by podle všeho měli patřit k jeho kritikům, oceňují jeho důraz na pracovní příležitosti a ekonomické šance. Přijde mi, že se tu Trump dokázal profilovat jako pragmatický lídr.

Ekonomická situace a inflace trápí v USA mnohé lidi, a tak mě nepřekvapuje, že lidé v Trumpovi vidí kandidáta, který už jednou, během epidemie COVID-19, ekonomiku rozběhl.

Ekonomická situace a inflace patří mezi hlavní problémy, které aktuálně trápí mnoho Američanů. Inflace a zvyšující se životní náklady se v průzkumech objevují jako jedny z nejvýznamnějších otázek ovlivňujících politické preference. Když inflace v USA dosáhla vysoké úrovně v roce 2022, ekonomika se dostala do popředí veřejného zájmu, a toto téma zůstává relevantní i dnes. Američané čelí problémům, jako jsou rostoucí ceny bydlení, potravin a energií, což ovlivňuje jejich volební rozhodování.

Mnoho lidí dnes zažívá ekonomické těžkosti, a tak asi tito lidé rádi zvolí někoho, kdo slibuje rychlé a účinné kroky. Ekonomika je často hlavním důvodem, proč voliče přitáhne konkrétní kandidát.

Myslím, že Kamala Harrisová nikdy neměla dostatečně silnou pozici, aby mohla Donaldu Trumpovi skutečně konkurovat. Od svého nástupu do funkce viceprezidentky čelí smíšeným reakcím, a i část demokratických voličů ji vnímá kriticky. Přijde mi, že její umírněný styl a opatrná rétorika a často si odporující výroky, působí až příliš nevýrazně, zvlášť vedle Trumpova silného a přímého přístupu. Nedivím se, že lidé, unavení zklamáním a nejistotou, nakonec dali přednost kandidátovi, který se nebojí vyjadřovat jasné a ostré názory.

Donald Trump si vybudoval politickou značku založenou na přímé a často nekompromisní rétorice, která zajisté rezonuje s určitou částí americké populace. Pro mnoho jeho podporovatelů představuje upřímnost a odvahu „říkat věci tak, jak jsou,“ což u nich vzbuzuje dojem autenticity a nezávislosti na tradiční politické korektnosti. Tento styl komunikace je zvlášť populární mezi voliči, kteří mají pocit, že jejich zájmy a problémy nejsou v tradičním politickém systému dostatečně slyšet nebo zastoupeny.

Trumpova přímá a někdy až drsná rétorika je tak pro mnoho lidí sympatická. Přijde mi, že jim dává pocit, že říká věci tak, jak jsou, a nehraje žádné hry. Populismus sice může být problematický, ale v politickém světě, kde se lidé cítí opomíjení, má právě taková rétorika často úspěch.

Už jen to, že Trump má za sebou čtyři roky v Bílém domě, ho staví do silné pozice. Přijde mi, že si lidé říkají: „Aspoň víme, co od něj čekat.“ Ať už souhlasíme nebo ne, tento argument má svou váhu – zkušený lídr je přitažlivou volbou, když ostatní kandidáti působí nejistě.

Donald Trump pravděpodobně dokázal přitáhnout část mladších voličů, kteří se odvrací od tradičního pojetí demokracie a hodnot směrem k radikální změně, kterou Trump reprezentuje. Ačkoli Trump má největší podporu mezi staršími voliči, jeho rétorika skutečně přitahuje některé mladší voliče, kteří vnímají status quo jako nedostačující a hledají alternativy. Výzkumy ukazují, že část mladých voličů inklinuje k netradičním nebo populistickým politikům, což činí toto tvrzení částečně pravdivým.

Donald Trump má v rámci své voličské základny skutečně silnou podporu mezi staršími generacemi, zatímco většina mladých voličů tradičně podporuje demokraty. Přesto však existují segmenty mladších Američanů, kteří inklinují k netradičním nebo radikálním kandidátům kvůli nespokojenosti s dosavadním politickým systémem a vnímanou stagnací.

Myslím, že překvapivě dokázal přitáhnout i část mladších voličů. Trumpova rétorika „America First“ a jeho přímočarý styl jsou přitažlivé pro mladé voliče, kteří v něm vidí někoho, kdo rozbíjí konvence a stojí proti zavedenému systému.

Mainstreamová média jsou pro některé Trumpovy voliče nepřítelem číslo jedna. Myslím, že díky tomu Trump působí jako autentický hlas, který se nestydí říkat věci, o kterých se ostatní bojí mluvit. Právě tato nedůvěra v média mu může přinést silnou podporu.

Trumpova kampaň se v roce 2024 zaměřila na nové mediální platformy, jako je YouTube, aby oslovila mladší voliče a skeptické voliče, kteří nedůvěřují mainstreamu. Tento krok upevnil jeho image outsidera odcházejícího tradiční média, která mu často nevěnovala prostor nebo jeho výroky zkreslovala.

Oslovením publika přes YouTube, podcasty a nezávislé platformy zajisté dokázal přilákat voliče, kteří hledají „autentický“ pohled a staví se kriticky k mainstreamovým médiím. Tento přístup mu umožnil předávat své poselství přímo a posílit svůj obraz „bojovníka proti systému“. Například jeho rozhovor s Lex Friedmanem vidělo jen na YouTube přes 6 milionů lidí a tříhodinový rozhovor s Joe Roganem, o kterém jsem psala svůj předchozí článek, má k dnešku 46 milionů zhlédnutí.

Trump má silnou podporu mezi některými významnými podnikateli, kteří jeho kampaň podpořili nejen finančně , ale také veřejně „schválili“ jeho ekonomické plány. Jako příklad lze uvést Elona Muska, ředitle Tesly a SpaceX, i Petera Thiela, spoluzakladatel PayPalu. Nejen jejich podpora mu přinesla důvěru voličů, kteří oceňují úspěch v byznysu a hledají proekonomického lídra.

Ať už si o Trumpovi myslíme cokoliv, teď je to znovu jeden z nejmocnějších lidí na světě. Uvidíme, co ze svých slibů skutečně splní a jaké kroky udělá, třeba ve vztahu k Ukrajině nebo obecně k Evropě. Pro nás v Česku může americká politika působit trochu vzdáleně, ale to, co se děje za oceánem, nás často ovlivňuje víc, než bychom čekali. Trumpova rozhodnutí můžou mít dopad i na naši ekonomiku, bezpečnost a budoucí vztahy. Proto stojí za to sledovat, co nás v příštích letech čeká – i když se to děje daleko, důsledky můžeme cítit i tady.