Článek
Náš pobyt ve Středomoří u tchyně pokračuje a už je to přes měsíc, co jsme se ponořili do zcela jiného světa, plného slunce, mořského vzduchu, šplouchajících vln a nečekaných zážitků. Každý den je zde novým dobrodružstvím a nyní, když se blíží Vánoce, jsme se rozhodli oživit kousek naší české tradice a zkusit ji přenést do tohoto středomořského ráje. Co se může zdát jako snadný úkol, se rychle mění v sérii komických a nečekaných situací.
Datum, aneb když se snažíte slavit Vánoce ve Středomoří
Vybrat datum a čas pro „české Vánoce“ ve Středomoří? Mise (téměř) nemožná! Chtěli jsme slavit 24. večer, ale ve středomořském časovém pásmu je „naše“ večer „jejich“ brzy odpoledne a to mají přeci jiné plány. Po několika neúspěšných pokusech jsme se shodli na 25. prosinci, a to raději na oběd. Atmosféra večerních Vánoc chyběla, ale co už, adaptace je klíčem k přežití.
Stromeček, nebo to, co de dá najít na terase
Živý vánoční stromeček zde není zrovna tradicí. V obchodě jsem zahlédla pár umělých a asi tři živé opelichané smrčky, ale rozhodli jsme se udržet ekologickou stopu na uzdě a použít ten, co už doma měli. Opálený, několik desetiletí starý, cca půlmetrový. Oproti našim dvoumetrovým jedličkám docela změna. Ozdoby? Plastové, kromě několika českých skleněných, které jsme přivezli jako dárek z Čech. No, a v obýváku se pro něj místo nenašlo (i když místa v něm je dost), takže bydlí na terase.
Bramborový salát: Výzva na středomořský způsob
Příprava bramborového salátu byla epopej. Brambory se zde netřídí podle varného typu, takže jsem v obchodě vybírala asi hodinu podle názvu odrůd a nakonec sáhla po poněkud předražených francouzských. Nebyly špatné, ale ideální také ne.
V obchodech mi chyběly naše tradiční ingredience jako petržel, celer (nebo aspoň pastinák) a místo českých nakládaných okurek jsem zvolila německé v polském stylu. No rozhodně byly lepší než turecké Znojmia (o kterých jsem psala zde)! Musela jsem tedy dost improvizovat. Výsledek ušel. Salát z 2,5 kila brambor padl ještě toho 25. prosince. Prý můžu udělat zas.
Pečení cukroví: Mise (ne)možná
Cukroví, které jsem chtěla péct s radostí, se stalo logistickou noční můrou. Máslo tu je až nehorázně drahé. Tchyně, která ovládá svou kuchyni jako generál, mi vpodstatě přidělila pouze hodinu denně večer na pečení. Výsledek? Několik druhů cukroví, které ale nevydržely déle než do 26. prosince.
Kapr: Ne, děkujeme. Kuřecí řízek? Ano, prosím!
Kapr? V Středomoří? Nepochybně ne. Místo toho jsem připravila kuřecí řízky, které byly nečekaně výrazně lepší než ty naše. Místní maso má prostě něco do sebe.
Polévka: Univerzální jazyk
Polévka byla hitem. Poctivý český hovězí vývar s celestýnskými a fritálovými nudlemi. Jak se zdá, dobrá polévka je univerzálním jazykem.
Sekt a svařák: Kultura pití ve Středomoří
Místní sekt před jídlem byl příjemným zpestřením, i když zde prý mají zvyk oslavovat spíše po jídle. A co mi chybělo nejvíce? Svařené víno. Ale to bych si v těchto krajích asi nedovolila vařit, nechtěla jsem působit jako alkoholička. Tchyně by na mě zajisté podivně koukala.
Dárky: Balení hned a zdarma, takový malý zázrak
Jedna věc, která mě mile překvapila, byla služba balení dárků v obchodech. Speciální vánoční papír, sáčky, dokonce i cedulky - vše zadarmo a připraveno pro vaše dárky. Účtenky bez cen, pro snadnou výměnu. Praktické a užitečné, něco, co by se hodilo ve větší míře i u nás.
Dárky pro děti: Oblečení pro středomořský šarm
Děti dostaly oblečení, možná aby se za nás (ze ně) nestyděli, jak se (je) zde oblékáme. Kromě toho, spoustu hraček tu už dostali za tu dobu, co tu jsme. Výhoda toho oblečení je, že si ho můžeme odvézt domů i bez nafukovacích zavazadel.
Takže tak. Vánoce ve Středomoří s českým nádechem. Trochu jiné, ale rozhodně nezapomenutelné!
