Článek
Ve společnosti, kde se každé druhé dítě rodí tzv. mimo manželství, je zarážející, jakým způsobem náš stát stále „diskriminuje“ nesezdané páry. Česká legislativa se tváří, že nesezdaný pár je pouhým soužitím dvou individuálních existencí, ale jen dokud nejde o finanční záležitosti – to jsou náhle považováni za jednu rodinu, ale jen v některých případech. Je to absurdní!
Sleva na dani na partnera? Nulová, nejste přeci manželé!
Pojďme se podívat na konkrétní příklady: Sleva na dani pro manželského partnera je běžná praxe, ale pokud jste nesezdaný pár, můžete na takovou výhodu zapomenout. A je jedno, kolik spolu máte dětí. Tato nespravedlnost je dle mého názoru velmi zarážející, zvláště když si uvědomíme, že téměř polovina všech dětí v ČR se rodí mimo manželství (ano, polovina, samotnou mě překvapilo, že tolik!). Jaký signál to vysílá? Že stát ocení a podpoří pouze tradiční rodinný model? Že si stát „nechce“ všimnout výrazné změny tohoto trendu? Zatímco v roce vzniku České republiky se v manželství narodilo 87 % dětí, v roce 2008, kdy byla daňová, skoro dvacetipětitisícová, sleva na „manželku“ zavedena, to bylo 64 % dětí a v roce 2022 to bylo pouhých 51 % dětí!
Přijde mi, že v souvislosti s novým pravidlem platným od roku 2024, tedy možnosti získat slevu na dani ve výši necelých 25 tisíc jen za předpokladu, že manželé vyživují ve společně hospodařící domácnosti dítě, které nedovršilo věku tří let, je tato nerovnost ještě významnější.
Posuzování pro sociální dávky? Příjem všech jako kdybyste byli manželé
Další příklad: Při žádosti o příspěvek na bydlení nebo jiné sociální dávky se nesezdané páry najednou hodnotí jako jedna domácnost, tedy jako rodina. Je paradoxní, že stát uznává nesezdané páry jako rodinu pouze tehdy, když jde o omezení přístupu k finanční pomoci. Ještě pár lety se některé dávky posuzovaly více transparentně, a to dle místa trvalého bydliště.
Ve společnosti, kde se stále více lidí rozhoduje pro nesezdané soužití, narazíme na další paradox ve státní politice. Toto hodnocení zcela ignoruje realitu mnoha domácností, kde oficiální příjem jednoho partnera neodráží skutečnou finanční situaci rodiny.
Pro ilustraci vysvětlím: Představte si, že jeden partner (typicky žena) je na rodičovské dovolené (a má jen příjem pod 10 tisíc korun měsíčně) a druhý partner (typicky muž) má mnohonásobně vyšší příjem, který ale z velké části investuje do osobních úspor, nebo si je ukládá na „horší časy“. Tyto finanční prostředky nejsou tedy v rámci domácnosti „volně“ dostupné, a nejsou tedy přímo reflektovány v běžném rozpočtu rodiny. V důsledku toho může být domácnost ve skutečnosti finančně výrazně méně zajištěná, než jak ji hodnotí státní instituce při žádosti o sociální dávky.
Stát se tím pádem opírá o dle mého názoru povrchní a zastaralé předpoklady o finančním fungování domácnosti, aniž by vzal v úvahu individuální finanční praxe a dohody mezi partnery. Tento způsob hodnocení může vést k situaci, kdy domácnosti, které by ve skutečnosti měly na příspěvek nárok kvůli nižšímu disponibilnímu příjmu, jsou odmítnuty jen na základě příjmu jednoho z partnerů.
Tato situace nejenže znevýhodňuje nesezdané páry v porovnání s manželskými, ale také vytváří nerovné podmínky pro přístup k sociálním dávkám. Je to další příklad toho, jak stávající systém nedokáže adekvátně reflektovat rozmanitost současných rodinných modelů a ekonomických realit.
Práva v nemocnici? Nulová, nejste přeci rodina!
Nemluvě o situacích, kdy jeden z partnerů onemocní a druhý nemá žádná práva, která by mu manželství automaticky zaručilo. Je to jako by stát říkal: „Pokud nejste oficiálně ve vztahu, pro nás neexistujete.“ A je jedno, kolik spolu máte dětí.
Stát nás nutí do manželství!
Proč by měl stát nutit lidi do manželství tím, že jim jinak odepře základní výhody? Snaží-li se stát touto politikou nutit lidi do manželství, je to přežitek, který ignoruje realitu současného života mnoha Čechů.
Znevýhodňování nesezdaných párů je nejen nespravedlivé, ale také odporuje základním principům rovnosti, na kterých by měla naše společnost stát.
Racionální úvaha dobře vydělávajícího muže: Spolu ale bez svatby!
Na druhou stranu ale pro muže s vyššími příjmy zůstává nesezdané soužití často výrazně finančně výhodnější, protože peníze, které vydělají, nebo majetek, který si pořídí, zůstávají výhradně jejich. Tato aktiva pak nejsou automaticky považována za společný majetek, jako by to bylo v manželství. A je vpodstatě jedno, kolik mají s partnerkou dětí a jak dlouho spolu žijí. Racionálně přemýšlející muž má tedy logicky pádné důvody zdráhat se oženit.
A vpodstatě na tom nejvíce trpí (typicky) žena, zvláště když má malé děti a je na rodičovské, protože z těch ani ne deseti tisíc korun si „pro sebe“ většinou nemůže ušetřit nic. Podobné to je i u žen, které sice už pracují, ale mají často nemocné děti a pobírají často nízké ošetřovné na dítě. No a o tom, jak drsný a dlouhotrvající je propad příjmu ženy na rodičovské jsem trochu osobně a se špetkou vtipu a zamyšlení psala v tomto článku.
Zamyšlení na závěr
Myslím, že je na čase, aby se naše legislativa přizpůsobila realitě 21. století a přestala diskriminovat lidi na základě jejich rodinného stavu. Každý občan, ať už je ženatý, nezadaný, nebo ten, kdo žije v nesezdaném soužití, si zaslouží stejnou úroveň uznání a podpory od státu.
V době, kdy téměř polovina dětí v České republice přichází na svět v nesezdaných rodinách, je dle mého názoru načase, aby vláda začala těmto rodinám věnovat větší pozornost a zvážila změny ve své politice. Současná situace vytváří nerovnost a podkopává principy spravedlnosti a rovnosti. Je nejvyšší čas, aby naše společnost i zákony odrážely realitu současných rodinných struktur a poskytovaly spravedlivé podmínky pro všechny typy rodin. Co platilo před 30 lety, neplatí dnes.
Zdroj: Autorský text, data o množství dětí narozených v manželství a mimo manželství na základě tabulky „4-12 Živě narození v/mimo manželství podle pořadí dítěte“ ze Statistické ročenky České republiky pro rok 2023
