Článek
Jan Werich, jedna z nejzářivějších hvězd českého umění, je známý svým vtipem, talentem a nezapomenutelným přínosem do světa divadla a filmu. Příští rok si budeme připomínat 120. výročí narození této legendy, která svým dílem a nezaměnitelným humorem zůstává duchem stále mezi námi. Je to jako by nás skrze příběhy a anekdoty stále bavil a poučoval.
Jeho jméno se však neváže jen k uměleckým kruhům. Spojuje se také s méně obvyklým tématem, které by mohlo vyvolat jak zvědavost, tak rozpaky: tasemnicemi. Ano, čtete správně. Tasemnice, ty parazitičtí „červi“, od kterých si většina z nás raději drží distanc, mají se jménem Jana Wericha nečekaný vztah.
Tasemnice občas chytnou Češi i dnes
Tasemnice jsou fascinující, i když podle mně trochu nechutné bytosti. Existuje zhruba téměř 50 druhů, které mohou parazitovat v lidském těle, zatímco běžně se u lidí vyskytuje asi 10 druhů. Některé z nich, jako je tasemnice bezbranná nebo tasemnice liščí, si lidé mohou pořídit i v Čechách, například po konzumaci nedostatečně tepelně upraveného masa nebo lesních plodů. Ačkoliv jsou v ČR případy nákazy poměrně vzácné, zaznamenali jsme i u nás v nedávné minulosti drobné epidemie, jako ta na Opavsku, nebo lokální problémy s tasemnicí liščí z nedostatečně umytých lesních borůvek. Jsou pro nás tak připomínkou, že paraziti jsou stále mezi námi.
Méně známá, ale o to více zvláštní, je tasemnice dlouhočlenná, která je u nás extrémně vzácná. A právě s touto tasemnicí se pojí ta nejzajímavější historka spojující parazity s Janem Werichem.
Jan Werich a „jeho tasemnice“
Legenda v přírodovědeckých kruzích praví, že posledním Čechem, který se nakazil tasemnicí dlouhočlennou, nebyl nikdo jiný než právě Jan Werich. Tato historka, která by mohla znít jako vtip z repertoáru samotného Wericha, má podle všeho reálný základ. Během mých studií na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze jsme se o této tasemnici dozvěděli jako o „Werichově tasemnici“ a mohli se na ní i během praktik z parazitologie podívat. Werich ji ústavu „daroval“ a je tak dodnes uchovaná jako exemplář v nálevu jako trvalá připomínka herce i jeho nepříjemného setkání s tímto parazitem. Snažila jsem se dohledat i její vlastní fotku, abych se s vámi o ní podělila a připomněla si, z jakého je preparát roku, ale bohužel neúspěšně. No, musím si v těch starých fotkách udělat pořádek…
Nebylo mi popravdě tenkrát úplně jasné, zda je to pravda, že to je opravdu Werichova tasemnice, nebo jestli si z nás naši profesoři jen nedělají legraci… Nicméně po letech jsem si na to vzpomněla a našla i oficiální zdroj potvrzující, že Werichova spojitost s touto tasemnicí není jen albertovsko-viničnou legendou.
Zajímavostí, která je zmíněná na Wikipedii, je, že staří Řekové považovali prasata jako nečistá asi právě kvůli přítomnosti tohoto parazita. To pak pravděpodobně inspirovalo i proroka Mohameda k zákazu konzumace vepřového masa v Koránu.
A co tasemnice v písni Že se nestydíte?
V souvislosti s Werichem a tasemnicemi nesmím opomenout zmínku o písni Že se nestydíte (takhle kazit dítě) z Vest Pocket Revue, první hry Osvobozeného divadla, kde parazita zmiňují:
[…] Že se nestydíte takhle kazit dítě,
když nemá zdravé plíce.
Vždyť takové děcko nesmí dělat všecko,
dostane tasemnice. […]
Tento hudební výlet do humoristického zpracování tématu, které by jinak mohlo vyvolávat rozpaky, je důkazem Werichovy schopnosti proměnit cokoli v příležitost k smíchu a zábavě.
Werichův citát s tasemnicí
V tomto článku jsem také našla jeden Werichův citát o humoru, kde tasemnici zmiňuje:
„Humor se nedá naučit. A snad ani odnaučit. Humor je vztah k životu a k lidem. Kdo humor nemá, je chudší než ten, který se s humorem narodil… Jestliže mluvíte o pokračovatelích našeho humoru, pak musíte o nás hovořit také. Humor pokračuje. Jako řetěz pokračuje tím, že na článek navazuje další článek. A koneckonců i tasemnice neustále pokračuje, ale tasemnice je příživnice neboli parazitka, a tudíž nemá s humorem nic společného. Neboť humor není parazit.“
Tento citát podle mne odhaluje pohled Jana Wericha na humor a jeho místo ve světě. Werich, který si dokonce ve svých dvaceti dvou letech uměl dovolit kritizovat primitivní a podbízivý humor, který občas zaplavuje divadla a televizní obrazovky, vnímal humor jako neoddělitelnou součást života a vztahů mezi lidmi. Pro Wericha humor tak nebyl pouhým nástrojem k vyvolání smíchu, ale projevem hlubokého porozumění životu a lidem, s nimiž sdílíme svět.
Zajímavé je, jak ve svém vyjádření spojuje humor s přírodním světem, konkrétně s tasemnicí. Werich zde podle mne používá tasemnici jako metaforu pro něco, co se snaží pokračovat, přestože je ve své podstatě parazitické, a kontrastuje ji s humorem, který považuje za pozitivní sílu, jež přináší bohatství do lidských životů. Werich se s problematikou tasemnic setkal nejspíše před tímto prohlášení, což dodává další rozměr jeho humoristickému a filozofickému přístupu. Bez ohledu na to, zda tato slova pronesl před nebo po své osobní zkušenosti s tasemnicí, jedno je jisté: Werichův duch a jeho jedinečný pohled na humor a život zůstávají s námi i nadále, připomínajíc nám, že pravý humor je dar, který obohacuje jak toho, kdo ho v sobě má, tak i svět kolem něj.
Závěr
Spojení Jana Wericha s tasemnicí možná na první pohled působí jako bizarní kombinace, avšak při bližším pohledu odhaluje nejen fascinující příběh z historie vědy, ale také ukazuje, jak může být i takovéto neobvyklé téma zdrojem zábavy a inspirace.
Přírodovědecká fakulta UK (a k ní náležející ústavy) má více zajímavých exemplářů jak z rostlinné, tak živočišné říše, které mají studenti (a některé i návštěvníci) možnost vidět, ale o tom třeba někdy jindy.
A kdybyste se chtěli dozvědět něco o jiném parazitu, toxoplasmě, tak o ní jsem lehkým tónem psala ve svém dřívějším článku Jak mě výzkum profesora Flegra přiměl věřit, že mám toxoplazmózu.
Zdroje:
Potvrzení, že se jedná opravdu o tasemnici Wericha a pár obecných informací o tasemnicích: Roman Kuchta, Časopis ŽIVA 5/2015:
Citát Wericha o humoru a tasemnicích v tomto článku:
Výskyt Tasemnice liščí v ČR:
Výskyt Tasemnice bezbranné v ČR:
