„Však on si pro tebe brzo čert přijde!“ Proč takto ne? A jak jinak?

Tradiční obraz čerta v adventním období je hluboce zakořeněn v mnoha kulturách, včetně té naší české. Já si však myslím, že je čas zamyslet se nad dopadem, jaký může mít strašení dětí čertem na psychický vývoj našich dětí. V tomto článku se podívám na důvody, proč bychom měli přistupovat k této tradici jinak a nabídnu i alternativní přístupy, které podporují pozitivní rozvoj dětí, respektují jejich důvěru a zajišťují pocit bezpečí v jejich vlastním domově.

Ve zkratce by se můj názor dal shrnout následujícím: Nestrašte děti čerty a nezvěte si čerty domu! Tradici jim ale v upravené formě dopřejte.

Děti, zejména ty mladší, mohou obtížně rozlišovat mezi fantazií a realitou. Strašení čertem může u dětí vyvolat neúměrný strach nebo úzkost, které mohou mít dlouhodobý dopad na jejich psychický vývoj.

Používání postavy čerta jako prostředku k „vychovávání“ (dle mého názoru spíše k manipulativnímu vynucování žádaného chování) dětí může vést k vytváření negativních asociací. Děti by měly rozlišovat mezi dobrým a špatným chováním na základě vlastního vnitřního přesvědčení, nikoli ze strachu z trestu.

Jsem pevně přesvědčena, že děti, které jsou vystaveny strachu z čerta, mohou poté, co zjistí, „jak to vlastně celé je“, ztratit důvěru ve své rodiče, kteří je před tímto strašákem naoko „chránili“.

Důvěra je základním kamenem zdravého vztahu mezi rodičem a dítětem. Když dospělí používají strašení čertem jako prostředek ke kontrole nebo manipulaci chování dětí, dochází k narušení této důvěry. Dítě, které je vychováváno ve strachu, může ztratit důvěru ve své rodiče, což může mít dlouhodobé následky na jeho schopnost budovat důvěrné vztahy i v dospělosti.

Jako matka se snažím být svému dítěti oporou a bezpečným přístavem pro své dítě. Chci, aby vědělo, že může přijít se svými problémy a obavami ke mně, a ne aby se bálo nějaké fiktivní postavy. Výchova prostřednictvím důvěry a porozumění je pro mě klíčová. Učím své dítě rozlišovat správné od nesprávného na základě vnitřních hodnot, nikoli strachu z trestu.

Dle mnohých knih, co jsem četla, výzkum v oblasti vývojové psychologie naznačuje, že děti potřebují stabilní a důvěryhodné vztahy s nejbližšími osobami pro svůj zdravý emocionální vývoj. Strašení čertem proto dle mého názoru může narušit tuto důvěru a pocit bezpečí.

Vědecké studie ukazují, že intenzivní strach může negativně ovlivnit rozvoj dětského mozku, zejména v obdobích kritického vývoje. Dlouhodobý strach může vést k vytvoření neuronových drah, které jsou přecitlivělé na stres a úzkost. Jsou rodiny, kde se čertem či peklem straší velkou část roku, a tak pro děti z těchto rodin by to mohlo být opravdu reálné riziko.

Výzkum v oblasti dětské psychologie a psychiatrie upozorňuje, že strach v raném věku může vést k problémům s duševním zdravím, jako jsou úzkostné poruchy nebo depresivní symptomy později v životě.

Vědci zdůrazňují, že způsob, jakým děti reagují na strach a jak se s ním vyrovnávají, je klíčový pro jejich emocionální vývoj. Negativní zkušenosti mohou vést k nezdravým způsobům zvládání stresu v budoucnosti.

Jsem si vědoma toho, že důvěra je křehká a když je jednou ztracená, je těžké a zdlouhavé získat ji zpět. Když děti zjistí, že jim jejich rodiče lžou o existenci čertů, mohou si položit otázku: „Co když mi lžou i o jiných věcech?“ Toto pochybování může mít vážné důsledky, obzvláště pokud jde o závažná témata, jako jsou drogy nebo situace, kdy jde o bezpečí a zdraví dítěte. Pokud dítě ztratí důvěru v pravdivost toho, co mu rodiče říkají, může to vést k tomu, že nebude brát vážně jejich varování a rady v jiných, mnohem důležitějších oblastech života. Proto se snažím být vždy co nejvíce upřímná ke svému dítěti a stavět náš vztah na pravdě a vzájemné důvěře, abychom se doma vyhnuli těmto potenciálním komplikacím.

Velmi si cením domova jakožto bezpečného útočiště pro mé dítě, kde by se mělo cítit chráněno a milováno. Některé praktiky jako je zvaní čertů domu nebo vyhrožování dítěti, že bude vhozeno do pytle a odneseno z domova do pekla, mohou vážně narušit tento pocit bezpečí.

Domov by měl být dle mého názoru místem, kde se děti cítí naprosto bezpečně. Ale když do domova vstupují postavy jako čerti, které mají za úkol děti strašit, je toto bezpečí narušeno. Pro malé dítě může být tato zkušenost traumatizující, protože se cítí ohroženo přímo ve svém vlastním domově, což by mělo být místem, kde by se mělo cítit nejbezpečněji. A to, že to navenek zvládá statečně, ještě neznamená, že to na něm žádný negativní dopad nenechá.

Pro mnohé rodiče vtipné praktiky jako je cpaní dětí do pytle nebo hrozby, že je čert odnese, jsou obzvláště problematické. Před pár lety jsem i zaznamenala, že dětem (samozřejmě jako iniciativa jejich rodičů) chodí pohledy z pekla, kde jim čert vzkazuje, že ví, jak špatně se chovaly a že si pro ně na Mikuláše čert přijde.

Tato hrozba může vyvolat u dětí obavy, že by mohly být fyzicky odstraněny z bezpečí svého domova, což může mít za následek hluboké úzkosti a strach. Jako matka se snažím chránit své dítě před takovými traumatizujícími zážitky a udržovat domov jako místo bezpečí, lásky a porozumění. Chci, aby mé dítě mělo doma pocit absolutní bezpečnosti a podpory, a to i v obdobích, kdy se slaví tradiční svátky.

Ponechání Mikuláše a jeho doprovodu venku před domem nebo na chodbě před bytem se může na první pohled jevit jako vhodná strategie pro zachování pocitu bezpečí domova, protože se odehrává mimo zdi domova. Tato varianta má podle mého názoru určité nežádoucí aspekty, které je důležité zvážit:

I když se návštěva odehrává venku, může u dětí vyvolat pocit nejistoty a strachu, může to pro ně být stresující bez ohledu na to, že se to děje mimo jejich domov. Může také narušit vnímání bezpečného domova, protože děti vidí, že „strašidelné“ postavy jsou blízko jejich „bezpečného útočiště“.

Když se děti setkávají s čerty nebo Mikulášem před domovem, může to pro ně být matoucí: Mohou mít pocit, že i když jsou doma, stále existuje riziko, že se něco děsivého může odehrát blízko jejich domova, tedy jejich „bezpečného místa“.

Matoucí signály týkající se bezpečnosti? Učíme děti, že by neměly otevírat dveře neznámým lidem, což je základní bezpečnostní pravidlo. Mikulášské návštěvy, při kterých rodiče otevírají dveře neznámým „tvorům“, mohou poslat dětem matoucí signál – Děti se mohou začít ptát, proč je v pořádku otevírat dveře čertům a andělům, ale jinak ne.

Je důležité, aby byla pravidla konzistentní a srozumitelná pro děti. Otevření dveří když zvoní čerti, může tento konzistentní výklad narušit a způsobit v dětech nejistotu v tom, jak se chovat v různých situacích.

Existují efektivnější a pozitivnější metody výchovy, které podporují sebeúctu a samostatné myšlení. Tyto metody se zaměřují na odměňování dobrého chování a konstruktivní řešení problémů. A o tom, proč by se rodiče měli vyvarovat fyzickým trestům dětí jsem psala v tomto článku.

Ačkoliv se snažím vychovávat své děti v prostředí bez strachu, chápu hodnotu a radost, kterou mohou tradiční svátky přinést. Věřím, že je možné zachovat tradici čertů a mikulášů, ale přistupovat k ní jinak – tak, aby byla pro děti zábavná a nedoprovázel ji strach.

Místo strašení dětí čerty můžeme tuto tradici transformovat na zábavnou a vzdělávací aktivitu. Například místo toho, aby čerti přišli nečekaně a vzbuzovali strach, můžeme dětem vysvětlit, že se lidé převlékají za čerty jako součást hry a zábavy. Můžeme je vzít na venkovní mikulášské akce pro děti, například u nás pořádají místní hasiči stezku pro děti, kde se čerti i andělé objevují. Můžeme dětem ukázat, že to jsou jen lidé v kostýmech, kteří představují postavy z příběhů.

Doma si můžeme s dětmi hrát smyšlenou hru, ve které se společně s dětmi převlékneme a hrajeme si na různé postavy, včetně čertů. Tím jim ukážeme, že to je jen převlek nemusí se bát. Tato aktivita může být využita i k tomu, abychom s dětmi hovořili o tom, jak rozlišovat skutečnost od fikce a jak se nebojíme věcí, které jsou jen předstírání.

Další možností je proměnit návštěvu čertů v příležitost pro děti, aby se zamyslely nad svým chováním a udělaly dobré skutky. Místo strašení a vyhrožování může být takováto návštěva čertů zábavnou hrou, při které děti dostanou odměnu za své dobré skutky a chování (a ne za vynucenou básničku!).

Kromě přetvoření tradice čertů můžeme také využít tuto příležitost k vzdělávání našich dětí o historickém pozadí svátku. Mluvit s nimi o svatém Mikuláši jako historické postavě a vysvětlit, odkud tato tradice pochází, je skvělým způsobem, jak propojit zábavu s učením.

Je důležité, aby děti chápaly, že postavy jako svatý Mikuláš nejsou jen výplodem fantazie, ale mají skutečný historický základ. Svatý Mikuláš byl známý svou dobrotivostí a štědrostí, což jsou hodnoty, které můžeme podporovat a oslavovat i v současné době. Vysvětlením, že sv. Mikuláš pomáhal potřebným a byl ochráncem dětí, můžeme dětem ukázat, že tento svátek není jen o obdarovávání, ale také o laskavosti, empatii a pomáhání druhým.

Toto povídání může být pro děti inspirující a může je motivovat, aby se zamyslely nad tím, jak mohou být laskavé a štědré ve svém vlastním životě. Tímto způsobem se svátek svatého Mikuláše stává nejen časem radosti a oslav, ale také příležitostí k učení a osobnímu rozvoji.

Můžeme se například podívat, jak se slaví v jiných částech Evropy, například v Holandsku, kde je to pro děti čas radosti a očekávání, kdy zpívají písně věnované Sinterklaasovi (Mikulášovi) a těší se na jeho dárky.

Tradici čertů, Mikuláše a anděla tedy ani dle mého názoru nemusíme úplně opouštět. Místo toho ji můžeme přetvořit do formy, která je vhodná pro děti a zároveň je zábavná a vzdělávací a neporušuje důvěru a pocit bezpečí v rodinném domácím prostředí.

I když je tradice čerta hluboce zakořeněná v naší kultuře, je důležité zvážit její dopad na dětskou psychiku.

Jako matka, která klade velký důraz na výchovu založenou na důvěře a upřímnosti, chápu, jak je důležité (a zároveň náročné) udržet tento základ pevný. Strašení dětí čertem a jejich zjištění, že to byl pouze výmysl, může vést k závažnějším problémům v budoucí komunikaci mezi mnou a mým dítětem a proto se tomu snažím vyhnout.

Alternativní přístupy k výchově, které podporují pozitivní rozvoj a vytvářejí u dítěte zdravé vzorce chování mohou být rodiči úspěšně upřednostňovány před strašením dětí. O tradici však ani tak přijít nemusejí.

Zdroje: https://www.researchgate.net/publication/51925442_The_Lifelong_Effects_of_Early_Childhood_Adversity_and_Toxic_Stress