Článek
Ekonomická síla Německa historicky vzešla ze sjednocování. Po konci druhé světové války byla v nově utvořeném Západním Německu nastolena decentralizace, a to i díky přetrvávajícím sektorům vítězných mocností.
Sever Německa ovládala Velká Británie, západ Francie a jih Spojené státy americké. Každá z těchto zemí vtiskla novému státu svoji myšlenku fungování, ale pod vznikem nové studené války došlo k dohodě ke sjednocení. A tak v roce 1949 vznikl nový stát Bundesrepublik Deutschland, tedy Spolková republika Německo.
Ta byla tvořena Bavorskem, Hesenskem, Porýní-Falcí, Severním Porýním-Vestfálskem, Šlesvicko-Holštýnskem, Dolním Saskem, Hamburkem a Brémy. V roce 1952 vzniklo Bádensko-Württembersko sloučením tří zemí. Sársko k SRN bylo připojeno až v roce 1957 a Západní Berlín byl považován za de facto jedenáctý stát. Zatímco právně nebyl součástí SRN, protože Berlín byl pod kontrolou Spojenecké kontrolní rady, politicky se se západním Německem spojil a byl zastoupen ve federálních institucích.
Východní Německo, někdejší NDR, byl centralizovaný stát, kde historické spolkové země neexistovaly. Ty byly obnoveny až při znovusjednocení Německa v roce 1990: Sasko, Durynsko, Sasko-Anhaltsko, Braniborsko, Berlín a Meklenbursko-Přední Pomořansko. Dohromady vzniklo 16 spolkových zemí a to trvá do současnosti.
Debata o sloučení spolkových zemí je v Německu dlouhodobá
Přestože už několikrát v německé veřejné debatě probíhaly diskuse o možném spojování zemí, a to především ve vztahu Berlína a Braniborska, zatím k tomu nedošlo. Jako argument je německými politiky uváděn především ekonomický vývoj spolkových zemí. Berlín nepatří mezi ekonomické premianty, podobně jsou na tom Brémy. Naopak Bavorsko je ekonomicky silnou zemí.
Avšak i v Mnichově si uvědomují, že kvůli geopolitice se bavorská ekonomika dostává pod tlak. Bavorsko přitom v přerozdělovacím systému na spolkové úrovni je čistým plátcem a nikoliv příjemcem. Pro představu. Aby dokázaly ostatní spolkové země fungovat, dostávají peníze i z Bavorska. A to se premiérovi země nelíbí.
Bavorsko: Vytvořme 10 zemí místo 16
Markus Söder z CSU je předsedou vlády Bavorska a v minulých dnech na sjezdu strany prohlásil, že je vhodná debata o slučování spolkových zemí. Ze 16 zemí vytvořit jen 10 zemí nebo celků. A ihned se vyrojily spekulace, kdo s kým by se mohl slučovat.
Bavorský premiér podotkl, že by spojování zemí nebylo hned, musela by být politická vůle i brán zřetel obyvatel Německa. V německém pojetí je identita obyvatele Bavorska či Saska velmi silná. Naopak méně už na západě a severu Německa.
Protože existují přirozené historické hranice jednotlivých celků, mnozí navrhují spojení Bavorska s Bádenskem-Württemberskem a vytvoření Jižního Německa. Obdobně by to vypadalo na severu země po vzoru hanzovních měst v minulosti. Tedy sjednocení Šlesvicka-Holštýnska s Dolním Saskem a Meklenburskem-Předním Pomořanskem. Pak by se spojil Berlín s Braniborskem.
Na západě země Německa se pak nabízí několik variant. Spojit Sársko s Porýní-Falcí, či Hesensko s Durynskem a dokonce i se Severním Porýní-Vestfálskem. Němečtí novináři, třeba z Frankfurter Allgemeine Zeitung, vytvořili několik možných variant a došli dokonce k číslu 8 spolkových zemí místo 16.
Velké celky jsou ekonomicky silnější
Markus Söder zdůraznil, že záměrem je, aby velké celky byly zcela ekonomicky soběstačné. Tím by odpadlo přerozdělování v rámci federálního rozpočtu. V Německu navíc dlouhodobě diskutují o tom, jak to udělat, aby východ Německa byl ekonomicky soběstačný a západní země, zvláště Bavorsko, nemuselo posílat peníze na chudší východ.
Je pravda, že nové investice u Drážďan, Magdeburku či u Berlína v Braniborsku byly vybrány tak, aby se staly novým hospodářským motorem těchto širších oblastí.
Markus Söder ale nezapomněl připomenout, že Bavorsko by zůstalo samostatné. Jak by „nové“ Německo mohlo vypadat realističtěji, podívat se můžeme třeba na model veřejnoprávního rozhlasu a televize. Zde Bavorský rozhlas je jen v Bavorsku, zatímco Jihozápadní rozhlas obhospodařuje jak Bádensko-Württembersko, tak Porýní-Falc. Obdobně je to mezi Saskem, Durynskem a Saskem-Anhaltskem, které mají Středoněmecký rozhlas. A pak Severoněmecký rozhlas zahrnuje vše od Seeverního moře po Balt.
Navíc k ještě větší centralizace má v rámci vysílací společnosti ARD probíhat v letech 2026 až 2027.
V Německu už proběhlo slučování obcí
V Německu se na to dívají čistě z ekonomického pohledu než ideologického. V rámci samosprávy se osvědčilo slučování malých obcí do větších celků. To platí i v případě metropolitních oblastí sestavených z velkých a středních měst.
Pro představu, metropolitní region Frankfurt/Main-Rhein se rozkládá přes tři spolkové země Hesensko, Porýní-Falc a Bavorsko, má přes 5 milonů obyvatel a konkuruje tak New Yorku či Londýnu.
V Německu kromě obcí jsou nejblíže k lidem okresy, které byly v Česku se zavedením současných krajů v roce 2000 zrušeny. V Bavorsku pak ještě bylo zachováno sedm vládních obvodů. Ale je tu i metropolitní region Norimberk, tak jako Mnichov.
Pokud se podíváme na Česko, o všem podstatném rozhoduje česká vláda. Kraje vzniklé až v roce 2000 jen přerozdělují peníze a posílají je nejen do sociálních služeb, ale třeba i na opravy silnic druhé a třetí třídy. Jsou zřizovateli nejen středních škol, ale třeba i muzeí a galerií.
Jak efektivně rozhodovat o silnicích a železnici?
Mají ale jednu pravomoc, která často brání efektivní výstavbě dálnic a železnic, třeba vysokorychlostních tratí.
Tyto liniové stavby musí být zaneseny do územního rozvoje krajů, které schvalují zastupitelé daného kraje. A krajské úřady jsou pak nadřízeným orgánem měst a obcí v daném kraji. Pro představu: je stavební úřad obce a také stavební úřad na krajském úřadě.
Proto jsou snahy celému plánování nastavit nový systém, i když stačí jedno rozhodnutí ministra a celý projekt rychlostní silnice navazující na D35 přes oblast Českého ráje se může zastavit.
Protože jsou české kraje malé, liniové stavby na délku 100 kilometrů protínají i tři kraje. Jako příklad lze uvést Pražský okruh a jeho severní část, která má propojit D10 a D8 a vede přes území Hlavního města Prahy, aby byla z části ve Středočeském kraji. Přitom na tomto úseku jsou závislí i řidiči z Ústeckého kraje, kteří se potřebují dostat třeba na D11.
Nebo jiný příklad, dálnice D6. Ta vede ze Středočeského kraje do Karlovarského kraje, ale zhruba v 10kilometrovém úseku protíná Ústecký kraj. A o zakreslení tohoto úseku v rámci územního rozvoje rozhodovali i zastupitelé kraje v Ústí nad Labem. Do hry přitom ještě vstupuje ministerstvo dopravy i Ředitelství silnic a dálnic, které navrhuje trasy a rozhoduje, zda se dané úseky budou stavět a kdy.
V Německu od roku 2021 vznikla centralizace v rámci nově vzniklé společnosti Autobahn, která rozhoduje o výstavbě dálnic mimo spolkové země. Ty přitom do zmíněného roku byly klíčové pro plánování a výstavbu dálnic a třeba Bavorsko toho umělo využívat ve svůj prospěch.
Velké celky pomohou ekonomicky českým regionům
Pokud by Česko přistoupilo ke tvorbě velkých ekonomických celků s cílem vytvořit jejich ekonomickou soběstačnost, muselo by zrušit malé kraje a vrátit se k podobnému modelů krajů před rokem 1990, i když v nové - ještě větší formě.
Těžila by z toho především Plzeň a také Karlovarsko s Mosteckem, dále Hradec Králové s Pardubicemi (neoficiálně nazývané jako Hradubice) i region Svitavska. České Budějovice by byly centrem jižních Čech a části Vysočiny. Pro oblast Moravy by byl vhodný jeden celek. A pro Ústí nad Labem propojení s Libercem a Mladou Boleslaví.
Pro lepší představu. Protože Praha jako nejsilnější ekonomické centrum je uprostřed Čech, oblasti by byly Západ, Sever, Východ a Jih plus Morava. Vzniko by celkem 6 ekonomických oblastí s ekonomickými centry.
Z dostupných dat vyplývá, že silnými ekonomickými centry kromě Prahy je Plzeň a Hradec Králové. Brno by pak bylo ekonomickým tahounem pro ostatní části Moravy, pokud by došlo ke koordinaci mezi Olomoucí a Ostravou. Ta musí nejprve sjednotit všechna města do Ostravské metropolitní oblasti a vytvořit z nich předměstí nové velké Ostravy. Týká se to především pro Bohumín, Karvinou a Havířov s Orlovou.
Plzeň vs. Hradec Králové a Pardubice
Výše popsané vize, které lze vhodnou reformou realizovat i napříč současnými kraji, vycházejí z ekonomických dat. V podstatě je to princip aglomeračních regionů.
Jako vítěz mimo Prahu v Čechách je Plzeň. Má výhodu už jen díky umístění na důležité obchodní trase Praha - Norimberk. Takže v rámci průmyslové revoluce v 19. století tu vzniklo silné zázemí strojírenství a potravinářství v českých zemích. A Plzeň dokázala zvládnout i transformaci ekonomiky po roce 1990, a to jen díky tomu, že vláda rozhodla o rychlé dostavbě dálnice D5 z Plzně na Rozvadov.
A to je i důvod, proč Plzeň je na tom lépe než třeba Hradec Králové a Pardubice.
Tato dvě východočeská města mohou vytvořit silný tandem, pokud nebudou řešit vzájemnou rivalitu. Je to spíše ideologická záležitost, než ekonomicky pragmatická. Jak vidíme v Německu, zde i zemské uspořádání jde stranou, když se mají na ekonomické a dopravní bázi spojovat taková města jako Frankfurt, Mohuč či Wiesbaden. Tato dvě města jsou přitom hlavními městy svých spolkových zemí.
Jaký potenciál mají Plzeň a Hradubice?
Srovnání těchto dvou aglomerací je soubojem dvou nejúspěšnějších regionálních motorů v Česku mimo Prahu.
Plzeňská aglomerace je ekonomickým predátorem, protože sází na hi-tech průmysl a inovace a vazba na Bavorsko z města a regionu dělá nejbohatší regionální město. To se projevuje i kupní silou obyvatel a následně pozitivně se to propisuje do celého města a regionu.
Hradecko-pardubická aglomerace je logistickým a znalostním hubem. Síla těchto dvou měst je v diverzitě. Pardubice dodávají průmysl a dopravu jako železnice a letiště, Hradec Králové dodává vědu a špičkovou medicínu.
Při pohledu na trh práce a mzdy zjistíme, že tento parametr je poměrně vyrovnaný: 46 500 Kč vs. 45 000 Kč. Lépe je na tom Plzeň, protože těží z vyššího podílu mezinárodních manažerských pozic. Výhoda Hradubic je ve vykrývání nabídky práce díky blízkosti obou krajských měst.
Která z těchto dvou aglomerací má navrch? Plzeň vyhrává v prestiži a HDP. Má blízko k bohatému Bavorsku a západnímu Německu. Západočeská metropole se také dříve zaměřila na Průmysl 4.0. Má jasnější vizi „inteligentního města“ a rozvoj Plzně je přímočarejší díky tomu, že má jedno silné centrum.
Potenciál Hradubic je v „duplicitě“. Pokud jeden sektor oslabí, druhý region podrží. Příkladem je automotiv v Pardubicích a zdravotnictví v Hradci Králové. Spojením obou měst či úzkou spoluprací by vznikla metropole s okolními obcemi zhruba s 350 tisíci obyvateli. A to už by konkurovalo i Brnu.
Pokud bychom se na obě aglomerace dívali pohledem investora, Plzeň je ideální pro moderní průmyslový development s napojením na západní trhy. Je to sázka na jistotu bez experimentování.
Jiné je to v případě Hradce Králové a Pardubic. Pokud by obě krajská města úzce spolupracovala a propojila se jako jedna aglomerace, bude zde větší potenciál v logistice, e-commerce a v rezidenčním bydlení.
Musí ale dojít k napojení dálnic D11 a D35 nejen ve směru Praha - Olomouc, ale také Hradec Králové - Polsko a směr Liberec.
Plzeň může pomoci Karlovarsku a Mostecku, Hradubice Svitavsku a Orlickoústecku
Z toho je patrné, že Plzeň je lídrem, který může nejen Hradubicím, ale všem ostatním regionálním krajským městům odskočit. Místo, aby město čekalo na nějakou dopravní tepnu, již ji od 90. let má. A v současnosti může jen proměnit ekonomiku a naskočit na „novou éru“ Průmyslu 4.0, což je označení pro 4. průmyslovou revoluci.
Díky ekonomické síle je Plzeň ideální jako metropole pro západočeský trojúhelník s lázeňstvím, které by se spíše mělo transformovat na wellness a longevity segment. Malý Karlovarský kraj by přirozeně splynul s Plzeňským krajem. A protože i Průmysl 4.0 je energeticky náročný, Chomutovsko a Mostecko jako tradiční výrobce elektřiny i po transformaci plnil energetickou roli v úzkém napojení na podniky a vědecké inkubátory v Plzni.
Hradubice jako jedna silná aglomerace by pak byla velkým stimulem pro regiony na česko-moravském pomezí, a to zejména pro Svitavsko a Orlickoústecko. Dálnice D35 by pak plnila roli rychlého spojení do logistického centra Pardubic.
Opačným směrem pak pro oblast Liberecka, Jablonecka a Semilska, kde rychlostní silnice navazující na D35 u Jičína by plnila rychlou spojnici do logistického centra Pardubic.
Hradubice by byly přirozeným centrem ekonomické rozsáhlé oblasti od Liberce po Moravskou Třebovou. A takto přemýšlí právě v Německu. Jako příklad na závěr lze uvést osu Magdeburk - Halle - Lipsko - Drážďany. S odbočkami do Chemnitz a Erfurtu s Jenou. Vznikl tak silný hub ve středním Německu.
