Pojďme se vrátit k názvu Severočeský kraj aneb jména krajů nemají logiku

Jihočeský kraj, Jihomoravský kraj, Moravskoslezský kraj, Středočeský kraj, Kraj Vysočina.

A teď Plzeňský kraj, Karlovarský kraj, Královéhradecký kraj, Pardubický kraj, Olomoucký kraj, Zlínský kraj - a Ústecký a Liberecký kraj.

Vidíte rozdíl?

V první větě jsou původní názvy či trochu upravené. Vystihují celou oblast, region. Nejsou ztotožněny s jedním krajským městem. Obyvatelé se tak více identifikují s krajem. Ať už jsou z toho či onoho města.

Jde skoro o původní oblast krajů, které vznikly po reformě v 60. letech 20. století. Naopak ve druhé větě tohoto článků jsou názvy krajů čistě podle krajského města.

Jsou to kraje rozdělené z původního. Ze Západočeského kraje vznikl Plzeňský a Karlovarský kraj. Z Východočeského kraje vznikl Královéhradecký a Pardubický kraj. A ze Severočeského kraje vznikl Ústecký a Liberecký kraj.

Pikantní je, že pro administrativu Evropské unie se kvůli těmto malým krajům používá ještě tzv. NUTS2, protože NUTS3 jsou ty malé kraje s pár stovkami tisíc obyvatel.

Takže najednou ve stejné skupině je Karlovarský a Ústecký kraj jako Severozápad, Liberecký kraj je přičleněn ke Královéhradeckému a Pardubickému kraji jako Severovýchod.

Plzeňský kraj je najednou spojen s Jihočeským krajem jako Jihozápad. Obdobně je to na Moravě, kde Jihovýchod je složen z Kraje Vysočina a Jihomoravského kraje a Střední Morava z Olomouckého a Zlínského kraje.

Jedinými svébytnými kraji zůstávají Střední Čechy a Moravskoslezsko, a samozřejmě Praha.

Proč tento obsáhlý úvod do tématu?

Protože je na něm vidět, jak u malé země rozlohou České republiky není dodrženo historické zemské členění na Čechy a Moravu (Slezsko), jako to bylo v Československu v letech 1918 - 1938.

I když i zde už docházelo ke sjednocování. Do roku 1928 byly Čechy, Morava, Slezsko (dále Slovensko a Podkarpatská Rus). Po roce 1928 už vznikla Země Česká a Země Moravskoslezská (dále Země Slovenská a Země Podkarpatoruská).

Každá z těchto zemí měla vlastní zemské zastupitelstvo.

Protože nemá smysl popisovat jednotlivé kraje, ukážeme si nesmyslnost současných krajů a ještě jejich pojmenování na jednom typickém příkladu. Ústecký kraj není stejný, nemá žádné společné prvky, neztotožňuje se s krajským městem.

Obyvatele v Klášterci nad Ohří nezajímá, co se děje v Ústí nad Labem, natož ve Varnsdorfu. A opačně. Mnozí nikdy na druhém konci Ústeckého kraje nikdy nebyli, nemají ani důvod tam jezdit, přirozené vazby jsou na jiná města. Typicky Šluknovský výběžek více inklinuje k Liberci. Litoměřice k Praze. Žatecko už má blíž k Plzni nebo ke Karlovým Varům.

Když se vrátíme k základní otázce z úvodu tohoto článku, Severočeský kraj vznikl v roce 1960. A oficiálně zanikl až 1. ledna 2021.

Přitom už od roku 2000 existuje současný Ústecký kraj, který vznikl rozdělením Severočeského kraje. V 90. letech ještě probíhala debata, že by krajským městem se místo Ústí nad Labem mohl stát Most. A používaly se i také argumenty, že historicky v rámci samosprávného členění byly významnější Litoměřice nebo právě Most.

Na historických mapách, třeba z roku 1855, najdeme totiž rozdělení současného Ústeckého kraje na dva kraje - oblast kolem Mostu s Chomutovskem, Teplickem a Žateckem. A pak Ústecko, Děčínsko a Litoměřicko.

V roce 1920, tedy u začátku Československa, pak vznikl neuskutečněný plán na vznik župy.

Kadaň už měla patřit pod Karlovarsko, naopak Kladno a Rakovník pod Mostecko. A to včetně Roudnice nad Labem.

Naopak Litoměřice už měly patřit k Ústí nad Labem, Děčínu a České Lípě s celým Šluknovským výběžkem.

Pikantní byl i návrh města, ve kterém bude sídlo župy. Vybrány byly Karlovy Vary (kam měla patřit už Kadaň či Podbořany), Louny a Česká Lípa (kam mělo patřit Ústí, Litoměřice či Děčín).

V podstatě současné kraje jsou kopií těch z roku 1950. Vznikly malé okresy podobné dnešnímu administrativnímu členění obcí s rozšířenou působností - a v případě krajů dochází ke sjednocování.

Ale stále okresy Kadaň a Podbořany patří ke Karlovarskému kraji, zatímco od Chomutova a Žatce je jeden kraj až k Děčínu včetně Roudnice nad Labem. Avšak bez Rumburku. Šluknovský výběžek byl připojen k Novému Boru a České Lípě. Ta zase k Liberci. Patří sem už i Semily.

Krajská města jsou už Karlovy Vary, Ústí nad Labem a Liberec.

Po roce 1960 došlo již ke zmíněnému většímu slučování, kdy vznikl Západočeský kraj s krajským městem Plzeň (a Karlovy Vary jako krajské město zaniklo), a Severočeský kraj, ve kterém Liberec ztratil vůdčí roli, kterou naopak převzalo Ústí nad Labem.

Ústecký kraj s Ústím nad Labem je kraj, který si prošel po skončení 2. světové války vysídlením sudetských Němců a kompletní proměnou obyvatel, které do tohoto kraje přicházeli ve vlnách. Pak od 60. let 20. století se v tomto kraji postupně už rodily nové generace. A rodily se do Severočeského kraje.

Teprve po roce 2000 vznikl samostatný Ústecký kraj. Což by asi ani tak nevadilo (bez Liberce), ale kvůli špatně image průmyslového a problémového kraje přišli politici s nápadem, že se kraj pojmenuje podle krajského města.

Jenže ani po 20 letech se image kraje nepodařilo vylepšit, spíše naopak.

A tak už nejen Severočeský kraj, ale i Ústecký kraj má negativní image.

V marketingu existuje jedna poučka. Pokud je „značka“ špatná, tak se vymění. Navíc se jménem Ústecký kraj se neztotožnili ani samotní obyvatelé kraje, pro které Ústí nad Labem není to, co pro obyvatel třeba Klatov je Plzeň.

Severní Čechy, Severočeši, Severočeský kraj… Obecný název geografického označení je mnohem lepší pro oblast relativně velkého množství velkých individualistických měst typu Chomutov, Most, Teplice, Děčín či Litoměřice. A samozřejmě Ústí nad Labem.

Sounáležitost s krajem musí začít uvnitř, u obyvatel kraje. A tak by politici měli začít veřejnou debatu o tom, zda už není nejvyšší čas třeba pro změnu názvu. Vrátit se kořenům, začít jinak a lépe…