Článek
Neliberální opozice v čele s hnutím ANO podle očekávání zvítězila v krajských volbách, ovládla většinu krajů a výrazně posílila. Tento regionální pohled na výsledky pochopitelně vyznívá značně apokalypticky.
Pro budoucnost naší země je však mnohem důležitější, co výsledky voleb vypovídají o rozložení sil mezi současnou vládou a opozicí v celostátním měřítku. A to žádné katastrofické zprávy nepřináší.
Hnutí ANO kandidovalo ve všech krajích samostatně, takže jeho výsledky jsou snadno seznatelné. Chceme-li však znát celkový počet krajských mandátů získaných vládními stranami za celou zemi, je nutné sečíst získané mandáty všech regionálních mutací volebních formací vládních stran. Kupř. ODS kandidovala v některých krajích samostatně, v jiných pak v různých koalicích s TOP 09 a/nebo s KDU-ČSL, přičemž každá z takových variant je z hlediska volebního výsledku samostatnou volební stranou.
Pokud si tedy dáme práci a celorepublikově sečteme získané mandáty vládních stran za všechny mutace jejích volebních formací a porovnáme s počtem mandátů získaných hnutím ANO, rozdíl je zhruba 30 mandátů ve prospěch ANO, a to z celkového počtu 685 krajských mandátů v celé zemi. To lze opravdu těžko nazývat vládním debaklem.
K tomu lze pochopitelně namítnout, že s potenciálními partnery v podobě SPD či Stačilo! neliberální scéna v čele s hnutím ANO většinu dohromady dá, a že některé koalice vládních stran v krajských volbách byly vytvořeny spolu s místními sdruženími.
Nelze však ani zapomenout, že v krajských volbách se nevolilo v Praze, přičemž právě Praha je rozhodujícím centrem podpory současných vládních stran, a čítá přes 900 tisíc oprávněných voličů. Ve volbách do Sněmovny tito voliči však volit budou, a při reflexi výsledku krajských voleb do celostátního rozložení politických sil s nimi proto nutno počítat.
K tomu musíme uvažovat ještě volební účast. Necelých 33 % ze současných krajských voleb je výrazně méně, než bývá obvyklé ve volbách do Sněmovny, a to i pokud by se za rok nezopakovalo 65 % z voleb roku 2021. A netřeba zdůrazňovat, že nízká volební účast nahrává především extremistickým formacím, a rozhodně z ní neprofitují strany pětikoalice.
Jiným slovy, regionální volby neliberální opozice vyhrála, avšak celostátní rozložení sil mezi vládním a opozičním táborem je nadále zcela vyrovnané. Uvážíme-li bezprecedentní náročnost období, v jakém vláda vykonává svůj mandát a intenzitu dezinformační a proruské kampaně, hovořit o debaklu by bylo velmi povrchní a nepřiléhavé.
Zcela zkratkovité by pak bylo tvrzení, že vládní strany v krajích prohrály, protože odvádí špatnou práci. Většinový názor je především odrazem průměrné úrovně dané společnosti, nikoliv automaticky generátorem nejsprávnějších řešení. Putin má v Rusku také většinovou podporu, Hitler ji měl v předválečném Německu rovněž. Budeme na základě toho tvrdit, že se jedná o prospěšné režimy?
O vládě s menšinovou podporou je z hlediska logiky platný výrok, že nemá většinovou podporu, ale nikoliv výrok, že je špatná. Rozporovat kvalitativní kritérium (dobrá vs. špatná) lze argumenty kvalitativními (proč je dobrá nebo špatná), ale nikoliv kvantitativními (tj. mírou společenské podpory). Ta vyjadřuje pouze skutečnost, že se podle průzkumů neshoduje s aktuální většinovou vůlí voličů. A není-li vládou populistickou, k prosté podbízivosti většinové vůli nikdy sklouznout nemůže, a tedy ani k hodnocení své práce výlučně takovýmto referenčním kritériem.
Jak by tedy měla koalice na výsledky reagovat? Především pokračovat v nastaveném politickém kurzu. Vláda pracuje dobře, v oblasti zahraniční politiky dokonce excelentně. S přihlédnutím k bezprecedentní náročnosti období, v němž mandát vykonává, je patrně nejlepším kabinetem od vzniku samostatné ČR, a premiér Fiala nejkomplexnější politickou osobností s mimořádným odborným i mravním kreditem. Důležité je tak spíš zlepšit komunikaci výsledků práce vlády směrem k veřejnosti s větším akcentem toho, co pětikoalice v naší zemi brání a symbolizuje. Nakolik lze čerpat inspiraci z úspěchů Martina Kuby a Jana Grolicha v těchto volbách vyžaduje zodpovědný a neunáhlený rozbor stranických analytiků.
V rámci nastoupené cesty může vláda svoji práci pochopitelně dále zkvalitňovat. Této zemi stále dluží slíbenou „deagrofertizaci“ země a výzvou je též naplnění mnoha aspirativních cílů, které přehledně rozebírá kupř. šéfredaktorka deníku Forum 24 Johana Hovorková. A samozřejmě by měla zintenzivnit boj s proruskou propagandou a dezinformacemi, neboť vítězství k Rusku tolerantní neliberální opozice je důkazem, že se jim v naší zemi daří.
Nicméně nejdůležitější je, aby výsledky vládní koalici nerozkolísaly, nezačala panikařit a opouštět svoje dosavadní politické pozice s cílem hledání nějakých laciných kompromisů s programem neliberální scény. Teprve to by jí u vlastních voličů opravdu zlomilo vaz.
„Nepropadejme blbé náladě, nenechme se odradit, budoucnost naší země máme ve svých rukou, nedejme ji nikomu zadarmo“, požádal Petr Fiala delegáty kongresu ODS před svým znovuzvolením. Myslím, že tato slova jsou dnes ještě aktuálnější než na kongresu. A nesměřují k jeho delegátům, ale k nám všem.
