Článek
V posledních dnech se objevuje řada komentářů hodnotících práci vlády při povodních spolu s úvahami, jak by ve stejné situaci obstála vláda Andreje Babiše. Tato témata tak nyní do jisté míry suplují povodněmi přerušené předvolební debaty.
A proto je k nim potřeba připomenout zásadní informaci: Hnutí ANO je pro voliče systémových politických stran nevolitelné. A to bez ohledu na to, jak by vláda hnutí ANO zvládla povodně, ať již s Babišem či bez něj.
Systémové strany jsou takové, jejichž programové cíle a jednání jsou v souladu především s následujícími nosnými principy našeho politického systému:
1. Stát je vázán vnitrostátním i mezinárodním právem, přičemž násilná agrese jako způsob prosazování svých zájmů je nepřípustná.
2. Právní řád vyjadřuje vůli většiny, jejíž autonomie je velmi široká, nelze ji však zaměňovat za diktaturu. Rozhodování veřejné moci a většinové vůle proto nesmí zakládat změnu podstatných náležitostí demokratického právního státu (čl. 9 odst. 2 Ústavy) ve znění extenzivní judikatury Ústavního soudu, a musí dbát ochrany práv menšin (čl. 6 Ústavy).
3. K podstatným náležitostem demokratického právního státu náleží zejména přirozenoprávní (tj. na státní moci nezávislé) pojetí lidských práv, rovnost ve svobodě, právech i důstojnosti, spravedlnost, dělba moci, politická pluralita, volební svoboda a odpovědnost veřejné moci, jakož i její kontrola ze strany občanské společnosti mj. pomocí nezávislých médií.
4. Právním řádem je každému garantován tak široký rozsah lidských práv, který je ještě slučitelný se stejným rozsahem lidských práv druhých, přičemž zásahy do nich nemohu být předmětem státní libovůle.
5. Rozhodnutí ve veřejném zájmu závazná pro druhé jsou přijímána transparentně v souladu s právním řádem, na základě kritického myšlení a konsensuálně akceptované diskurzivní metodologie odlišující pravdy od nepravd, důkazy od spekulací či odborné názory od laických.
6. Pluralitní politická soutěž probíhá v rámci výše formulovaných principů, a politické subjekty předkládají široké veřejnosti své návrhy řízení společnosti. S tím jsou neslučitelné návrhy nezpůsobilé usilovat o správu země (např. objektivně nesplnitelné sliby), pracující s nepravdivými informacemi (aktivní používání dezinformací), či dokonce usilující o zneužití moci (hrozby násilným převratem).
Pravda, hnutí ANO není tak extrémně protisystémové jako třeba SPD, pro níž jsou dezinformace či obhajoba putinismu denním chlebem, a proruský extremista Jaroslav Foldyna coby jejich poslanec ve vztahu k Fialově vládě prohlašuje, že k uskutečnění záměru „pokusit se té vlády zbavit“ by se spojil klidně s Luciferem.
I tak je současné hnutí ANO stranou protisystémovou, což lze demonstrovat na třech příkladech.
Prvním z nich je populismus, který je pro hnutí ANO nejtypičtějším komunikačním nástrojem. Hnutí nemá žádný pevný program, ale klouže podle průzkumů veřejného mínění tam, kde cítí voličský elektorát. Netřeba připomínat všechny jeho metamorfózy od levice po krajní pravici, od liberálů po konzervativce, od evropanství po nacionalismus a od podpory Ukrajiny po chcimírovství.
„Pamatuji si na Babišovu otázku, jestli má být ANO levicovým, nebo pravicovým subjektem. Závěr byl ten, že je to jedno“, vzpomíná Pavel Telička. Velmi ilustrativní. A pochopitelně to nemá nic společného s přirozeným vývojem názorů politika. Jediným cílem je získat moc - za jakou cenu, s jakou politikou, jakými voliči či koaličními partnery je lhostejné. Populistický „program“ je s požadavkem kvalitní správy země pochopitelně neslučitelný.
Druhým příkladem je v současnosti již zcela otevřený odklon hnutí ANO od našeho systémového společensko-politického směřování. Podle stínového ministra zahraničních věcí a europoslance Jaroslava Bžocha (a takový člověk údajně náleží v současném hnutí ANO k těm liberálnějším) by se měla ČR „zaměřit na země Asie, Blízkého východu, a hlavně regionu Indo-Pacifik. Transatlantická spolupráce je pro nás stále významná, ale musíme dát jasně najevo, že si stojíme za našimi kulturními rozdíly, a naši západní partneři musí lépe chápat naše postoje“
Takže vyměnit Mercedes za indickou rikšu má být ta „Babišova cesta“ k prosperitě? A naroveň integrace se Západem coby nejvyspělejší světovou civilizací máme stavět orientaci na země rozvojového světa? Takovou demagogií se hnutí ANO samo diskvalifikuje z korektní veřejné debaty o správě naší země a připlouvá velmi blízko k Takešiho hradu. A nabízí vizi, která je pro nás nejen krajně nevýhodná, ale i z hlediska společensko-kulturní integrace zcela nesmyslná.
Konečně třetím, a nejzásadnějším příkladem, je proruský politický kurz hnutí ANO, který výrazně zesílil od odchodu hnutí do sněmovní opozice. Jakákoliv snaha o toleranci důsledků protiprávní ruské agrese na Ukrajinu či anexe Krymu je jednáním směřujícím k toleranci mezinárodních zločinů a hrubě protiprávního stavu, což je v neslučitelném rozporu s naším demokratickým řádem.
Několik připomenutí? Andrej Babiš i Alena Schillerová se opakovaně vyjadřovali ve prospěch ukončení bojů na Ukrajině i za cenu postoupení části území agresorovi, čímž hájí ruské zájmy. Babišova protiukrajinská rétorika čím dál více splývá s hlavními unijními proruskými knechty Ficem a Orbánem, a prostřednictvím „Patriotů“ uzavírá spojenectví i s dalšími podobně smýšlejícími partajemi napříč Evropou. Hnutí ANO též odmítlo podpořit usnesení PS, které označuje Rusko za největší bezpečnostní hrozbu pro současnou ČR, a jejich alternativní návrh usnesení žádnou obdobnou formulaci neobsahoval. Přehlídkou otevřené proruské agitace spolu se zoufalým slovním projevem nabízí nezapomenutelné video Radka Vondráčka z dob, kdy byl ještě předsedou Sněmovny. A Karel Havlíček ve své ministerské funkci dělal co mohl, aby udržel ve hře o dostavbu Dukovan ruský Rosatom -dnes nemyslitelné, v období vlády hnutí ANO však zcela reálná varianta.
Ne, opravdu tomu není tak, že by ve krajských volbách kandidovalo „jiné ANO“ než v celostátních. Jde pořád o jednu stranu s jedním programem, vedením a mimosystémovým ukotvením. V Česku se navíc i do regionálních voleb obvykle výrazně propisují celostátní témata. A obzvláště v centralizované partaji typu ANO bude těžko kamkoliv kandidovat někdo, kdo by se protivil nejužšímu vedení. Navíc za každý získaný mandát v krajském zastupitelstvu strana dostává ročně 250.000 Kč. Kupř. jen za loňský rok obdrželo hnutí ANO ze státního rozpočtu při 178 mandátech 44.500 000 Kč. I volba krajských kandidátů tak znamená finanční podporou celé strany.
A ano, vládní strany naléhavě potřebují opozici z levé i pravé strany, čemuž jsem se věnoval kupř. v tomto článku. Pro demokratický řád je však přínosem pouze opozice systémová, jak to bylo běžné před nástupem antisystémových hnutí. Pokud má být cílem opozičního programu budování neporovnatelně primitivnějšího systému než je ten současný, demokratický systém to nemůže kultivovat, ale naopak ohrozit. Podobně jako kdyby zde nějaká opoziční strana prosazovala uzákonění práva šaría, nebude pro demokratické hodnoty přínosem jej hájit slovy, že existence jakékoliv opozice je „demokratickou abecedou“. Anebo má snad někdo pocit, že nám kupř. SPD namísto členství v EU nabízí politickou unii se Švýcarskem?
Je tedy úplně jedno, jestli by Babiš přijel pomáhat při povodních v obojživelném vozidle, nosil pytle s pískem či své členství v hnutí ANO převedl do nějakého „svěřenského fondu“. Hnutí ANO je totiž nevolitelné pro svůj současný program a politické postoje, které nabízejí této zemi koktejl autoritářství, amatérismu a rusofilství inspirovaný režimy Orbána a Fica, a jako bonus nabízí obhroublost, populismus, mravní nihilismus a orientaci na rozvojové země.
Tohle opravdu chcete?
