Článek
Doplněk. Běžně tu píši o politice, ale také jsem ještě stále vysokoškolský student žurnalistiky s několikaletou praxí v českých médiích.
Zapomeňte na „veřejnoprávní média“. Ten výraz postrádá smysl stejně jako koncesionářské poplatky, také zde neexistují. Zkrátka televizní a rozhlasové poplatky a veřejná služba. U jednotlivých médií parlament zákonem určil, co znamená a jak se naplňuje.
V médiích se rozlišují dva druhy etiky. Externí (vnější), kam patří zejména politické zásahy. Zákony, omezení možných soukromých výdělků z reklamy a podobně. Interní (vnitřní) zahrnuje samoregulaci, tedy že se médium omezí samo. Tento druh nám v ČR moc nejde.
Hlavním vnitřním krokem bývá přijetí etického kodexu, když si ho médium vytvoří. Na kvalitu a dodržování základních standardů odpovědné práce běžně dohlíží ombudsmani v konkrétním médiu či tiskové rady.
Profesní etika zahrnuje například:
- principy ověřování informací,
- vyhýbání se vlastnímu střetu zájmů,
- férový přístup ke zdrojům (nevydávat se za někoho jiného),
- za jakých podmínek je přijatelné použití skryté kamery,
- jestli za vás respondent smí zaplatit účet, když s ním jdete dělat rozhovor do kavárny.
Stát si může média podřídit zejména skrz peníze. Když nejde mít vlastní zdroje, závisí víc na vládě. Za hezké chování přijde vyšší odměna ze státního rozpočtu. V ČR sem trochu patří mediální poplatky, zákon je přes 15 let nezvýšil. Svět se za tu dobu změnil. I ten mediální.
Česká televize byla v roce 1995 první s vlastním kodexem. Na svou dobu byl velmi kvalitní, inspiroval se podobným předpisem britské BBC. Zaručoval, že management nesmí říkat redakcím, co dělat a nedělat.
Dnešní kodex existuje 20 let. Zastaral, nereaguje na vývoj společnosti a technologií. Nyní máme sociální sítě, kde média působí. Ale kodex neříká, jak se může redaktor chovat na svém osobním účtu.
Každý si média podřídí
Televizní krize z přelomu let 2000 a 2001 vše změnila. Rada ČT vypoklonkovala generálního ředitele Dušana Chmelíčka a zvolila Jiřího Hodače. Ten do čela zpravodajství jmenoval Janu Bobošíkovou.
Přišly stávky, rozpad ČT symbolizovaly dvě odlišné varianty Událostí. Jedna od přívrženců změn a druhá od odpůrců. Až na den televize přestala vysílat úplně.
Situaci řešili poslanci po svém, parlamentem prolétla novela zákona. Namísto snížení vlivu politiků na chod média se stal opak. Celou Radu odvolali, na chvíli tím získali její pravomoci. Nově vyrobený kodex už nová Rada musela dát poslancům ke schválení. A tak to zůstává dodnes.
Mimochodem, tento zákon byl schválen ve stavu legislativní nouze. Ano, jako nedávné změny valorizace důchodů. Přitom i tehdy měl sloužit jen chvílím ohrožení a riziku škod.
Za mimořádných okolností, kdy jsou zásadním způsobem ohrožena základní práva a svobody občanů nebo bezpečnost státu nebo kdy státu hrozí značné hospodářské škody, vyhlásí předseda Sněmovny na návrh vlády stav legislativní nouze na určitou dobu.
Vláda návrh podala 4. ledna 2001. Uběhlo 21 dní a už vyšel ve Sbírce zákonů. Prošel zrychleným sněmovním projednáváním, Senátem a sněmovna pak zahodila jeho pozměňovací návrhy a prosadila si svou. Prezident Václav Havel rychle podepsal a šup do sbírky.
Stejnou novinku do svého zákona později dostal i Český rozhlas. Snad pod rouškou pokřivené snahy o politickou vyváženost.
Veřejné službě se vysmíváme dál
Předpokládal jsem, že lidé ze současné vládní koalice mohou mít zájem nedržet média tak moc pod krkem. Novela zákonů ale jen nechá Senát volit třetinu mediálních rad dvou institucí. Rozpočet ČT navíc zatíží placením tří nových radních.
Poslanec Jan Lacina (STAN) byl dost aktivní s podáváním smysluplných pozměňovacích návrhů. Například, aby nešlo přehlasovat radní zvolené Senátem během volby generálních ředitelů. Ale sebrat poslancům bič se mezi priority nezařadilo.
Požádal jsem ho o zpracování návrhu, který by ustanovení o předkládání kodexů poslancům vyškrtl. Nešlo by pro něj o nic těžkého. Zrušit po jedné větičce z každého zákona.
Nepomohlo to. Lacina je bývalý novinář, podílel se i na tvorbě některých pořadů v ČT. Asi by ale nezískal podporu ani mezi kolegy pro tuto změnu. Chudák Český rozhlas. Nic neprovedl, ale také přešel do většího područí státu s pokřivenou etikou.
Oba kodexy tak mají řadu totožných nebo velmi podobných pasáží. Beztak se na jejich práci podíleli sami poslanci. Naši vrchní moralisté, kteří tehdy ještě se Senátem volili prezidenta, tu prý nejvyšší autoritu morálky v zemi.
Ztracené nic není, Senát může návrh pozměnit a vrátit do sněmovny. Tím ale riskuje další neschopné a dlouhé projednávání v dolní komoře.
