Článek
Aktuální návrh na korespondenční hlasování nabízí sněmovní web.
Opět žádná originální myšlenka
Ještě když jsem byl redaktorem na Novinkách, analyzoval jsem návrh senátorů z roku 2021 na korespondenční volbu poslanců a prezidenta. Opisovali z plánu ministerstva vnitra, které dřív uvažovalo také o poštovní volbě europoslanců. Novou formu hlasování slibovala programová prohlášení obou vlád Andreje Babiše.
Současný návrh se vrací k použití pošty ve třech typech voleb, ovšem opět se kopíruje. Některá ustanovení jsou prakticky totožná jako u plánu senátorů. Nepřichází žádné nové velké myšlenky, které by odstranily četné pochybnosti o hlasování poštou.
Tentokrát však posílila neskrývaná snaha uspíšit vše pro nejbližší sněmovní volby. Velmi vhodná (a nekontroverzní) jednotná právní úprava organizace voleb má být účinná až od roku 2026, korespondenční zapojení tu má být již 1. ledna 2025.
Fakta? K čemu dobrému by nám byla?
I nadále ovšem chybí řádná data. Návrh neuvádí, kolik lidí s platnými českými doklady a bydlištěm v zahraničí vlastně je. Tvrdí jen, že lidé v Evropě jsou početně podobní Čechům ve zbytku světa.
Vnitro či zahraniční věci by měly přitom vědět, kolik lidí má aktuálně platný občanský průkaz či cestovní pas. Bez těchto dokumentů nejde hlasovat. A když vám končí jejich platnost, musíte se na svůj úřad osobně dostavit, korespondenčně vás na nový průkaz ani nevyfotí. Velmi jasně hovoří web českého velvyslanectví v Londýně. První návštěva pro podání žádosti, druhá pro vyzvednutí dokladu.
Proč vlastně myslíme na něco tak cenného, jako jsou volby, když si distančně zatím nemůžeme vyřešit ani některé méně závažné kontakty se státem? Předvolání k soudu či k podání vysvětlení na policii se nejde jen tak vyhnout s pomocí Zoomu či pošťáka.
Důvodová zpráva také tvrdí, že o hlasování poštou prý dlouho žadoní česká komunita v zahraničí. Opět bez sebemenšího dokladu. Nedivím se, vždyť stejně netušíme, kolik spoluobčanů máme za hranicemi země. O důkazy tu nejde, nějaký věrohodně vypadající dotazník by možná poškodil argumenty navrhovatelů.
Tajné? V tichosti prý ústavně v pořádku
V ČR jsme zvlášť citliví k narušení svobod a demokratického charakteru voleb. Mnoho lidí nátlak na povinnou účast a veřejnou volbu má v živé paměti. Ústava vyjmenovává několik základních atributů voleb v našem demokratickém právním státě. Každý hlas musí mít stejnou váhu, hlasuje se svobodně a tajně. Důvodová zpráva si zřejmého problému zaviněného korespondenčním hlasováním všímá, ale nezkouší ho řešit.
Tajnost hlasování, která je ve volební místnosti zaručena tím, že volič se musí odebrat za plentu, nemůže být při distančním způsobu hlasování kontrolována okrskovou volební komisí. Respektování tajnosti hlasování se proto promítá do náležitostí identifikačního lístku, který obsahuje text o prohlášení voliče, že hlasuje osobně.
Voliči, koukej slíbit, že ti určitě nikdo nekouká přes rameno
Ústavní právníci už dnes kritizují, že na rozdíl od první republiky nás volební komise nechá použít lístky, co si přineseme z domova. Přitom zde poukazují na riziko, že vám doma někdo mohl připravit pouze jeden „správný“ lístek a náležitě ho označit. Pokud se agresora bojíte, neřeknete nahlas komisi, že chcete novou sadu lístků. Tím se ovšem ztrácí svoboda a tajnost hlasování ubohého jednotlivce.
Za plentou jsme odpovědní jen sami sobě, že jsme připravili lístek do obálky tak, aby náš hlas v urně byl platný. Při poštovní volbě nám ale nikdo neřekne, jestli naše zásilka došla na úřad včas, nebo jestli byla vůbec doručená.
Do voleb opět vstoupí Brno
Zákon má být účinný už 1. 1. 2025. Opozice neskrývá zájem o další obstrukce. Když tedy návrh projde, zbude do nabytí účinnosti jen málo času.
Přitom je nasnadě, že 41 poslanců pošle Ústavnímu soudu návrh na jeho zrušení. Už jen proto, ať definitivně víme, jestli hlasování doma je stejně v pořádku jako tajné hlasování za plentou ve volební místnosti. Návrh zákona jen tvrdí, že vše je ústavně čisté, ale významu slov o tajném hlasování se odmítá podrobně věnovat.
Jako celoživotnímu Pražanovi se mi to neříká snadno, ale všechny cesty vedou do Brna. I když po zániku federace Ústavní soud nemusí mít sídlo zrovna tam. Za první republiky se nacházel v Praze.
Pendleři volí do Senátu častěji, víc jim nepomůžeme
České volby nejsou exkluzivitou Čechů s bydlištěm v ČR už od roku 2002. Tehdejší novela zákona upravujícího sněmovní a senátní volby přitom řešila hlavně jiná témata. Když Ústavní soud zrušil volební systém, který se vzdaloval požadavku na poměrné zastoupení stran, bylo nutné vymyslet něco jiného.
Už samotný vládní návrh přinášel na pohled velmi zvláštní novinku. Zatímco Češi žijící v ČR budou dál smět volit senátora každých 6 let (pokud se nepřestěhují), ti ze zahraničí šanci dostanou každé dva roky. Musí si ovšem zařídit voličský průkaz a nezbývá jim než přijet do vlasti. Vybrat si mohou jakýkoliv obvod, kde se zrovna volí.
Ani současný návrh na korespondenční hlasování tento stav neřeší. Zatímco u sněmovních voleb se lidem má ušetřit cesta na zastupitelský úřad v jejich či nedaleké zemi, senátní hlasovací vzdálenost se nijak nezkrátí. Údajná dobrá vůle lídrů vládních stran, které se těší značné podpoře dnešních zahraničních voličů, tedy má svou mez.
