Článek
Podobně jako v ČR nemá slovenský prezident nijak značné rozhodovací pravomoci. Tam nikdy nevznikl Senát, tudíž prezident může k vetu návrhů zákonů přikládat své pozměňovací úvahy.
ČR si zatím moc nevyzkoušela důsledky tandemu výkonné moci. Ještě nevíme, jak to vypadá, když se prezident s předsedou vlády budou kamarádit. Na Slovensku si to jde vyzkoušet, ovšem v mezích Ústavy, jak si ji na Slovensku vypracovali.
Slovenský prezident obsazuje Ústavní soud ze seznamu vytvořeného parlamentní většinou. Jenže akorát 1 místo z 13 bude nutné zaplnit během příštích pěti let, pokud se nějaké neuvolní předčasně. Takže až v roce 2026 bude moct Robert Fico do taláru, jak už dříve měl zájem. Na obsazení a chod Ústavního soudu Pellegrini žádný zásadní vliv mít nebude.
Ústavní soud může využívat opozice. Opět bez ohledu na to, kdo je právě prezident. Soulad přijatých zákonů s ústavním právem může začít přezkoumávat mj. na návrh pětiny poslanců Národní rady. To zcela stačí.
Rizikové jsou milosti a amnestie, ale to i u nás za jakékoliv konstelace. Milosti uděluje prezident sám od sebe, na hromadnou amnestii potřebuje podpis z vlády. Leda tím může poškodit slovenskou společnost. Na rozdíl od ČR ovšem prezident s premiérem nemohou společně zastavovat trestní stíhání, v tomto jsou Slováci o kus v demokracii napřed.
Zbytek pravomocí je zcela standardní. Až v červnu převezme funkci, Pellegrini asi jmenuje do vlády každého Ficova nominanta. To je ale v pořádku, žádný prezident v tomto nemá používat vlastní názor. Vlády se v parlamentních demokraciích zodpovídají parlamentům, ne prezidentům.
U prezidentů si musíme vymýšlet, jak důležití jsou, protože v praxi život společnosti nemohou téměř nijak zlepšovat. Mohou akorát rozbíjet. Slibované sjednocování občanů žádná volená lidská bytost nemá jak provést.
