Článek
Město se stane statutárním, když to Parlament dovolí a rozšíří jejich seznam v zákoně o obcích. Jako poslední se na něj dostal v roce 2018 Třinec, nyní těchto měst je 26.
Seznam statutárních měst dle zákona o obcích v současném znění (zakonyprolidi.cz)
Název statutární odkazuje na statut města. V něm město nakreslí části nebo obvody a určí, jaké pravomoci na ně přenese. Části a obvody mají svá zastupitelstva, své hezky placené rady a starosty. V komunálních volbách mnohdy pracujeme se dvěma velkými plachtami – jedna s kandidáty do zastupitelstva města, jedna pro MČ nebo MO.
Žádná konkrétní pravidla pro povýšení měst neexistují, stačí lobbovat a dostat na svou stranu další poslance. Stejně tak se neřeší, jestli statutární města vůbec své výsostné právo začnou využívat.
Použité databáze počtu obyvatel:
- Počet obyvatel v obcích k 1. 1. 2023 (publikace ČSÚ)
- Obyvatelstvo MČ a MO (otevřená data sčítání lidu z roku 2021)
(Ne)šetříme se samosprávou
Z 26 statutárních měst pouze pět člení celé své území, dvě další si vytvořily menší celky jen částečně. Téměř tři čtvrtiny nedělají nic.
Tři nejlidnatější města se dělí – Brno na 29 částí, Ostrava na 23 částí a Plzeň na 10 obvodů. Své systémy mají také Pardubice s Ústím nad Labem, města s asi 90 tisíci obyvateli.
Zato o něco početnější České Budějovice, Hradec Králové či nově stotisícová Olomouc menší samosprávné celky nekreslí.
Vychytrale působí Opava s Libercem. V Liberci patří výsadní pozice obvodu Vratislavice nad Nisou, kde žije necelých 9 procent obyvatel města. Opava vytvořila 8 částí pro asi 7 tisíc lidí (13 procent celkového počtu). Zbytek území je plně v působnosti „velkých radnic“.
Pád Brna a Ostravy
Zastupitelé pobírají za své funkce tzv. odměny, jejich výše momentálně stanovuje nařízení vlády. U uvolněných politiků jde o přesné částky, u nevolněných o stropy. Konkrétní výše jim určuje zastupitelstvo.
Při stanovování odměn se pracuje s velikostními kategoriemi obcí. Zde začíná hrát roli, jestli je vaše město statutární.
Odměny místních a krajských zastupitelů (aktuální znění nařízení vlády č. 318/2017 Sb.)
Všechna statutární města, která se aspoň trochu člení na části nebo obvody, patří do 10. kategorie. Brno s Ostravou do ní klesají, protože by při svých víc než 300 tisících obyvatelích jinak patřily do jedenácté.
Bohatší vedení jedenácti měst
Mnohem častější ale je, že si městští lídři přilepší. Dostanou víc, než by jim náleželo podle skutečné velikosti města.
Opava, Ústí nad Labem a Pardubice by stály v kategorii 9, protože mají 50–100 tisíc obyvatel. Ale vytvořily obvody či části, tak se posouvají na úroveň 10. Součástí je přídavek 9 tisíc měsíčně primátorovi a 7 tisíc náměstkům (když pracují jako uvolnění z běžných povolání).
Opava má „jen“ 55 tisíc obyvatel a stojí ve stejné kategorii jako sedmkrát lidnatější Brno (skoro 400 tisíc).
Podobně některá města nemusí mrzet, že nemají ani 50 tisíc obyvatel. Karlovy Vary, Děčín, Chomutov, Jablonec nad Nisou, Mladá Boleslav, Prostějov, Přerov a Třinec by patřily do 8. kategorie, pozice statutárního města jim však garantuje peníze z deváté.
Nejvíc skáče Třinec s 34 tisíci obyvatel. Úpí o něco lidnatější Česká Lípa, z ní asi nepochází razantní poslanci.
Ve městech kreslíme trpaslíky
Sestavení 11 velikostních kategorií pro více než 6 250 obcí je vhodné a přehledné. Statutární města by ale města mít samostatné kategorie. Aby nešlo jen takto uměle získávat více peněz pro své lídry, když město naopak deleguje část pravomocí na nižší zastupitelstva.
Města se smí volně členit na jakkoliv drobné díly, které pak platíme. Jen pro vznik obcí platí aspoň drobná pravidla. V Brně tak najdeme Ořešín s asi 600 obyvateli i MČ Brno-střed s více než 70 tisíci lidmi.
Ať nevypadám nefér: Bydlím v Praze, kde rozdíly jsou ještě větší a horší.
Bylo by vhodné umožnit členění jen skutečně rozsáhlým městům, řekněme nad 70 tisíc obyvatel. Obvody či části by neměly mít méně než 15 tisíc obyvatel, hlavně ale rozdíly v jejich velikosti nemohou být tak značné. A samozřejmě dělit obvody sestavit pro celé území města.
Dnes to nefunguje ve prospěch veřejnosti. Někdo bydlí v části s větším rozpočtem a kvalitnějšími službami, jiný se musí spokojit s malým úřadem s nedostatkem zaměstnanců. Přitom všechny části stejného města plní stejné povinnosti. Liší se ve výbavě, kterou jim velké zastupitelstvo dá do vínku.
Aktuálně stačí, aby poslanec tlačil na své kolegy a „vybojoval“ svému městečku povýšení do statutárního stavu. Zákonodárci i někdy kombinují práce a působí současně i v komunální a krajské politice, tak mohou přilepšit sami sobě a své budoucí kariéře.
