Článek
Že to zní rozumně? Tak si pojďme tento výrok, který zazněl v rozhovoru Markéty Bidrmanové s ekonomem Dominikem Stroukalem na téma „co udělat se 460 mld. na starém penzijku?“, rozebrat. A nezůstaneme pouze u něj, podíváme se i na několik dalších pozoruhodných výroků tohoto ekonoma, který jako člen NERV radí vládě v ekonomických otázkách. Přečtením tohoto článku můžete ušetřit 40 minut času, který byste jinak strávili poslechem rozhovoru zde.
Ekonom Stroukal zde vyjádřil myšlenku, poměrně široce rozšířenou u laické veřejnosti, že se náš důchodový systém dá zachránit tím, že budeme důchodové úspory investovat do českých firem. Tím budou úspěšnější a mohly by platit zaměstnancům vyšší mzdy. Ano, zní to logicky, když vyšší mzdy znamenají vyšší odvody do důchodového systému a tím možnost vyplácet vyšší důchody. Tak v čem by mohl být problém?
Problém je v tom, že růst mezd se děje neustále, za posledních 20 let průměrně o 6 % ročně. Přesto nám na důchody chybí stále víc peněz, v posledních 10 letech se muselo na důchody dát navíc 200 miliard.
Řeknete si: „Ale on asi myslel, že by pomocí větších investic ty mzdy a důchody rostly víc.“ To tím skutečně myslet mohl, ale ani tak to nemůže náš důchodový systém zachránit, a to hned ze dvou důvodů. První je ten, že díky nepříznivému demografickému vývoji rychle ubývá daňových poplatníků a přibývá příjemců důchodů. A druhý, že budoucí důchodci budou mít díky svým vysokým odvodům nárok na mnohem vyšší důchody, než mají ti současní.
Že je představa pana Stroukala zcela nereálná, dokazují i zahraniční zkušenosti ze zemí, kde jsou mnohem vyšší mzdy než u nás. Se svými důchodovými systémy mají úplně stejné problémy jako my, ale řeší je pomocí dlouhodobého individuálního důchodového spoření, často povinného, které jediné je schopno nedostatek peněz pro důchodce vyřešit. Že by to tak šlo vyřešit i u nás, se můžete dočíst například zde a zde. Takový přístup však pan ekonom považuje za nereálný, jak se v rozhovoru vyjádřil.
Důchodové perpetuum mobile, tedy nekonečný zdroj peněz na důchody, se proto nekoná a konat nemůže.
A co další myšlenky tohoto ekonoma, často zvaného do médií, které v rozhovoru zazněly?
„Průběžný důchodový systém je relativně bezpečný, protože ho nikdo nemůže vykrást, protože tam nic není.“
Asi je poněkud zvláštní, že by v něm nic nebylo, když se z něho platí současné důchody. Průběžný důchodový pilíř je přeci součástí státního rozpočtu, ve kterém jistě peníze jsou. Jakýkoliv nezodpovědný politik tak může tyhle peníze klidně použít na cokoliv jiného než na důchody. Ale u nás vykrádání průběžného pilíře probíhá obráceně. A skrytě. Na důchody se používá mnohem víc peněz, než se vybere. Financují se tedy na dluh a tím se kradou budoucím důchodcům. Nutno podotknout, že aby se nemusely důchody vyplácet na dluh, musel by u nás lépe fungovat 3. pilíř (zde).
Co dalšího jsme se od vládního poradce dozvěděli? Třeba že má obavu ze znárodňování.
„Pokud se na důchod spoří do fondů v nějaké české penzijní společnosti, nad kterou má stát kontrolu, tak si pořád nemůžu být jistý, jestli za 35 let, až půjdu do důchodu, to je přes 10 různých vlád, že se nevyskytne někdo, kdo mi to neznárodní a nepřeklopí do toho 1. pilíře, aby vyplatil současné důchodce, protože na ně nebude schopen vybrat dost peněz. Toho se tedy bojím.“
Pan ekonom si, jistě pro svůj nízký věk, ještě nestihl všimnout, že penzijní společnosti nejsou kontrolovány státem, nejsou státním majetkem. Jde o soukromé společnosti, které spravují soukromý majetek svobodných občanů demokratické země, ve které je soukromé vlastnictví chráněno Ústavou. Úplně stejně by se tak musel bát o 3 biliony korun, které mají občané u bank, a o další stovky miliard u investičních společností nebo pojišťoven. Je tedy naprostou záhadou, proč se bojí právě jen o úspory na penzijku.
„Už 10 let se debatuje o tom, co s tím starým penzijkem udělat, abychom těch 460 mld. využili líp. Já nevím, co to je lepší využití, ale kdyby ty miliardy byly v akciích, tak je tam riziko, že dojde k propadům kapitálových trhů. Ale když všechny ty peníze dáme dohromady a budou se vybírat postupně a když se to rozumně nastaví, tak se dá každému člověku garantovat, že tam bude aspoň nula. Ale nebude to z jeho individuálního účtu, vyplatí se to od někoho jiného, kdo do důchodu ještě nejde. Protože než ten půjde do důchodu, tak se trhy vzpamatují.“
Na to se novinářka Bidrmanová neudržela a překvapeně zareagovala: „To zní tak kolektivisticky, vyplácet někomu peníze z peněz někoho jiného, to je vlastně stejné jako 1. pilíř!“ A následovala odzbrojující odpověď: „Ale to je princip pojištění, když přijde pojistná událost – důchod, tak je vyplácena z peněz těch, kterým nenastala.“
Rozumíte tomu, občané? Pan Stroukal chce vaše úspory ochránit tím, že je všechny nasype do jednoho pytle a pak z něho bude důchody rozdělovat tak, aby byl každý aspoň na nule. On tomu říká pojištění, ve skutečnosti to je znárodnění. A kdo by asi takový pytel peněz spravoval? Nějaký soukromník? Nebo snad stát?
Poradce vlády se na jedné straně znárodnění úspor bojí, na druhé ho sám navrhuje. Vlastně říká: „Bojím se budoucího znárodnění, tak to radši znárodněme hned.“ Jak se v tom má obyčejný občan vyznat? To je nějaká vyšší dívčí?
Také dobře ví, jak lépe zacházet s úsporami občanů, krajů a obcí.
„Když peníze z penzijních fondů zainvestujeme do státních infrastrukturních projektů, které jsou bezpečné, protože stát relativně dobře platí, on si ty peníze může vybrat na daních, tak by to mohlo dávat smysl výnosově s nízkým rizikem a současně by nám to umožňovalo financovat projekty, na které nyní nejsou peníze.“
Aha, takže místo aby penzijní fondy státu půjčovaly třeba na výstavbu dálnic nákupem státních dluhopisů, což dnes masivně dělají, tak mu tytéž peníze půjčí jen na konkrétní projekty – na tytéž dálnice. Na jakékoliv další ale peníze opět nebudou, protože jsme jenom přehodili stejné peníze z jedné kapsy do druhé.
„Musíme rozhýbat i peníze, které leží na účtech krajů a obcí. Obce mají peníze ne proto, že jsou držgrešle, ale protože máme strašně moc obcí a ony čekají, až si dostatečně naspoří, aby mohly realizovat své investiční záměry. A mezitím jsou extrémně konzervativní, což je dobře. Kraje a obce vytváří přebytky, ty jim ale leží na účtech bez užitku.“
Když pomineme úsměvný argument, že máme strašně moc obcí a že jsou v jedné větě za stejnou věc pochváleny a zároveň pokárány, tak to opět na první pohled vypadá logicky. Jasně, proč by peníze měly ležet na bankovních účtech, kde nic moc nevydělávají? Ano, vlastníkovi těchto peněz, ať už je to obec, kraj, nebo občan, moc nevydělávají. To je ale v pořádku, pokud si nemohou dovolit o tyto peníze nebo jejich část přijít.
Rozhodně to ale neznamená, že zůstávají ležet ladem. Tyto peníze přece banky používají k financování podnikatelských projektů nebo hypoték, spoustu peněz také půjčují státu nákupem státních dluhopisů nebo obcím na jejich investiční projekty.
Každý začínající ekonom a poučený laik přece ví, že banky nejen u nás, ale i ve většině evropských zemí, plní funkci investorů, kterou ve Spojených státech zastává kapitálový trh. Jednoduše řečeno, evropský podnikatel financuje své podnikání z bankovních úvěrů, americký si pro ně jde na burzu. V Evropě občané ukládají peníze v bankách, v Americe je investují do akcií. To má své historické důvody, přitom ten americký model se ukazuje jako efektivnější.
Problém tedy není v tom, že kraje a obce mají své přechodně nevyužité peníze v bankách, to je u nich projev odpovědného hospodaření. Problém je v tom, že jak banky, tak i penzijní a investiční společnosti příliš mnoho peněz, které mají sloužit k dlouhodobému spoření na důchod, investují do konzervativních nástrojů s nízkým výnosem, jako jsou například státní dluhopisy.
Správné by tedy od člena NERV bylo vytvářet podmínky proto, aby tyto peníze byly mnohem více investovány na kvalitních kapitálových trzích, které při dlouhodobém investování přináší výrazně vyšší výnos při přiměřeném riziku. Přitom je samozřejmě žádoucí, aby co největší část směřovala na český kapitálový trh, do českých firem. Ale pouze za podmínky, že budou kvalitní a konkurenceschopné v mezinárodním srovnání.
Bohužel, názory pana Stroukala jen potvrzují špatnou odbornou úroveň části naší ekonomické elity, o které se můžete dočíst i zde a zde. Autor tohoto článku si také klade otázku, proč jsou názory těchto „ekonomických odborníků“ neustále nekriticky medializovány.
Použité podklady
- Web MPSV
- Autor návrhu: matematický model důchodového systému
