Článek
Muž ve středních letech vejde do hospody a u stolu vidí popíjet o samotě svého známého.
„Co tady děláš?“
„Mám poradu!“
„Vždyť tu piješ sám.“
„Já jsem OSVČ.“
I takhle by se dal shrnout obsah dnešního povídání.
Všimli jste si, kolik lidí v poslední době navštěvuje divadelní a koncertní představení bez doprovodu?
Není tomu tak dávno, co návštěva kina, divadla nebo koncertu bez doprovodu znamenala pouze hromadné pohledy plné lítosti a pocit studu v osamělém návštěvníkovi. „Chudák, asi nemá kamarády, rodinu, partnera…“
Dnes se to zdá být spíše známka společenské nezávislosti! Třeba jít sám na oběd je už skoro stejně běžné jako přinést si do supermarketu vlastní tašku na nákup.
Proč vlastně ne?
Proč bychom měli čekat, až se nám naskytne příležitost jít s někým do divadla, do kina nebo na koncert? Naopak. Konečně se budeme moci naplno soustředit. Bez obav, že by nás někdo během představení tahal za rukáv s dotazem: „S kým že si to vlastně rozdávala Desdemona? A proč ten Richard III mával tou lebkou či jak se ten chlap vlastně jmenoval.“
Někdo může namítnout, že se přece jedná o společenskou událost. Ovšem. Ale podstatná část populace naší planety jsou introverti, kteří si na společenské akce až tak moc nepotrpí. Určitě jste se už někdy setkali s tím tichým a nenápadným člověkem v ústraní, který se jako pára pod hrncem z dané společenské akce vytratil dřív, než vůbec byla u konce. Nebo možná jste se sami v této roli ocitli?
Sedět o samotě v kavárně nad kávou a třeba i s notebookem už není žádné stigma. Možná ten někdo píše knihu nebo zakládá start-up. A nebo možná jen kouká na videa s roztomilými štěňaty či polonahými děvčaty.
Jeví se to jako osamělá existence? Ale proč vlastně? Třeba naopak tito lidé jen někoho hledají. Parťáka na společnou cestu životem.
Protože když se lidé rozhodnou trávit čas sami, může se stát něco překvapivého, seznámí se!
Nač totiž trávit hodiny listováním a swipováním na seznamovacích aplikacích, abychom tam našli někoho kompatibilního? Stačí přece vyrazit do míst, která nás baví, a příležitost se už sama postará.
Lidé se neustále ptají, kde vlastně hledat a najít partnera.
Ovšem odpověď je v podstatě strašně jednoduchá: nemyslet tolik na hledání samotné a jen se bavit. Prostě chodit na místa, kde se cítíme dobře, a nechat na matce přírodě a příležitosti dělat to, co obě umí.
Zatímco sedíme třeba v kavárně a čteme knihu, kterou milujeme, nebo posloucháme svou oblíbenou kapelu na koncertě, může to být jedinečná příležitost narazit na člověka, který má s námi stejný vkus a koníčky.
Když člověk chodí na místa, která má rád, potkává tam různé lidi, se kterými sdílí podobné zájmy. Není nezbytně nutné hned někoho oslovit. Stačí být prostě přítomen a nechat věci plynout. Taoisté tomu říkají wu wei.
Vždyť co nám brání pozdravit toho příjemného muže naproti nám v sauně, nebo oslovit tu milou ženu na kurzu vaření?
Ovšem pozor! Je tu jedno ale.
Pokud by si snad někdo myslel, že stojí za to chodit na místa, která mu ve skutečnosti nic neříkají s tím, že tam jednou najde svého osudového partnera, tak to se obávám, že asi neklapne.
S velkou pravděpodobností se sice seznámíte, ale dá se předpokládat, že ten druhý miluje právě to, co vy sami zrovna nemusíte. Například… posilovnu.
Což o to, třeba posilovna je beze sporu skvělé místo na seznámení. Nicméně když někdo nenávidí pot, činky, nikdy nečetl Muscle and Fitness a přesto se rozhodne, že právě tam najde svého vysněného parťáka. Nezbývá než popřát hodně štěstí.
„Dneska je ten den! Dneska potkám tu pravou / toho pravého a pak už sem nikdy nemusím přijít!“
To taky může uplynout pár let, než se konečně s někým seznámíte. Řeknete si tedy hurá, a kámen, který vám spadne ze srdce, je slyšet až u Baltského moře.
Jenomže onen vysněný princ či princezna s velkou pravděpodobností upřednostňují proteinové tyčinky, dodržují přerušovaný půst, na snídani si dávají 2g proteinu na 1 kg váhy a do kavárny či knihovny ještě v životě nezabrousili. To už pak máte jen dvě možnosti: buď se rychle stanete milovníky fitka, nebo začnete plánovat dramatický únik do míst, kde jste měli být už od samého počátku.
Takže raději snad zajít na procházku se psem nebo na výstavu, pokud vás srdce táhne zrovna tam. Když jde totiž člověk za hlasem svého srdce, cítí se pak dobře sám se sebou, vyzařuje z něj pozitivní energie a ta pak může přitáhnout ty správné lidi.
A co říci, až se vás někdo zeptá: „Jak to, že tu sedíte tak sám / sama?“ Klidně odpovězte s úsměvem: „Já tu jen čekám, až mě tu najde správná příležitost!“
S pozitivní energií do vašeho dne. Mara
