Babiš by soukromým školám zavřel kohoutek. Kalousek mu připomněl, že jeho kliniky z něj také pijí

Andrej Babiš otevřel další rozpočtovou zkratku. Stát má veřejné školy, prohlásil, tak proč by měl posílat peníze školám soukromým a církevním? Zvlášť podrážděně zmínil PORG, který podle něj dostává 148 milionů korun a zároveň vybírá školné. Celkem jde podle vlády přibližně o dvacet miliard ročně.

Na první poslech to zní skoro neprůstřelně. Kdo chce soukromý výrobek, ať si ho zaplatí. Škola však není kabelka ani víkendový pobyt. Děti v soukromých školách mají stejné právo na vzdělání jako děti ve školách obecních. Jejich rodiče navíc nepřestávají platit daně v okamžiku, kdy potomka zapíšou jinam.

Současné financování není tajná laskavost bohatým rodičům. Vyplývá ze zákona a peníze se přidělují podle stanovených normativů. Soukromá škola v základu nedostává automaticky totéž co veřejná. Podmínky i výši upravuje zákon o poskytování dotací soukromým školám, přičemž konkrétní částky každoročně stanovuje ministerstvo školství.

O systému lze diskutovat. Stát může přísněji kontrolovat hospodaření, rozlišovat mezi neziskovou školou a drahým elitním ústavem nebo podmínit vyšší podporu dostupností pro méně majetné rodiny. Prosté „máme přece veřejné školy“ však není rozpočtová analýza. Je to věta pronesená člověkem, který doufá, že děti po škrtnutí dotace zmizí i s náklady.

Nezmizí. Část z nich by přešla do veřejných škol, kde by jejich vzdělávání rovněž platil stát a k němu často také obec či kraj. Z dvaceti škrtnutých miliard se proto automaticky nestává dvacet ušetřených miliard. Ministr školství Robert Plaga ostatně Babišovi připomíná, že jde o povinný zákonný výdaj, nikoli o dobrovolné kapesné pro ředitele PORGu. Spor vznikl právě při hledání chybějících peněz v rozpočtu školství.

Miroslav Kalousek premiérovi připomněl zdravotnické podnikání spojené s jeho investiční skupinou. Pokud stát nemá podporovat soukromou školu, protože existují školy veřejné, proč zdravotní pojišťovny platí soukromým klinikám, když máme veřejné nemocnice?

Je fér dodat, že úhrada zdravotního výkonu není totéž co podnikatelská dotace. Pojišťovna neodměňuje kliniku za její soukromost, ale platí jí za operaci či vyšetření pojištěného pacienta. Právě tím však Kalouskův argument Babiše zasahuje. Ani školní normativ se neposílá za to, že někdo vlastní budovu. Platí vzdělávání konkrétního dítěte.

Babiš prostřednictvím společnosti SynBiol ovládá většinu Hartenberg Holdingu, který investuje do zdravotnictví a podílí se na rozsáhlé síti klinik FutureLife. Hartenberg za rok 2025 vykázal tržby kolem 940 milionů eur a jeho výsledky táhly mimo jiné další zdravotnické akvizice. Skupina přitom dál spravuje investice Andreje Babiše.

Na úspěšném soukromém zdravotnictví není nic špatného. Stejně tak není nic podezřelého na tom, že pojišťovna zaplatí soukromé klinice potřebnou péči. Jenže pak není možné odsoudit financování soukromých škol jediným argumentem, že vedle nich existují veřejné.

Buď stát nakupuje potřebnou službu pro občana bez ohledu na vlastnickou tabulku poskytovatele, nebo otevřeme debatu, proč veřejné peníze vůbec proudí soukromým subjektům. Babiš se nemůže v nemocničním pokoji hlásit k první možnosti a před školní tabulí ke druhé.

U klinik navíc Babišův problém s veřejnými penězi nekončí. Výroční zpráva Agrofertu uvádí, že koncern v roce 2025 přijal přes 1,7 miliardy korun na provozních a investičních dotacích. Vedle nich získal také přibližně 156 milionů na dorovnání garantovaných výkupních cen energie. Čísla lze najít přímo ve výroční zprávě Agrofertu na straně věnované dotacím.

Samotné dotace tak odpovídaly téměř třem čtvrtinám čistého zisku skupiny za daný rok. Dlouhodobý součet v databázi Hlídače státu přesahuje u Agrofertu a jeho dceřiných společností šestnáct miliard korun. Ani to nemusí zachycovat všechny formy podpory, pobídek a veřejných plateb v celé historii mezinárodního holdingu.

Bylo by laciné prohlásit každou z těchto korun za podvodnou „malou domů“. Zemědělské podpory jsou součástí českých i evropských pravidel a firma na ně může mít stejný nárok jako ostatní žadatelé. Právě tak ale může mít soukromá škola zákonný nárok na příspěvek za vzdělávání dítěte.

Rozdíl je v tom, že u Agrofertu se do jedné osoby nebezpečně skládají dvě role. Politik pomáhá určovat pravidla a rozdělovat veřejné rozpočty, zatímco ekonomické impérium, které založil a s nímž je dál spojován, z těchto pravidel čerpá miliardy. Nové uspořádání Agrofertu ve svěřenském fondu Babiš označuje za vyřešení střetu zájmů. Evropská komise však žádala další vysvětlení a evropští žalobci začali prověřovat dotační platby firmám holdingu. Samotné vyšetřování samozřejmě není důkazem viny.

Je však dobrým důvodem k větší pokoře, když premiér ukazuje prstem na příjemce veřejných peněz.

Babiš není pokrytec proto, že jeho firmy čerpaly dotace. Pokrytectví začíná tam, kde jednu veřejnou podporu představuje jako přirozenou součást podnikání a druhou jako podezřelé rozhazování. Podle toho, kdo právě stojí u pokladny.

Soukromé a církevní školy nemají dostávat peníze bez kontroly. Stejně přísně se ale musí kontrolovat kliniky, zemědělské holdingy, bioplynové stanice i průmyslové podniky. Rozhodovat má prospěch pro veřejnost, kvalita služby a dodržení pravidel, nikoli premiérova momentální chuť najít v rozpočtu dalšího viníka.

Jestli Babiš skutečně objevil nový princip, podle něhož stát nemá podporovat soukromé subjekty, může jej předvést na vlastním ekonomickém okolí. Pokud ho chce uplatnit pouze na školy, zatímco miliardové proudy k Agrofertu považuje za normální provoz, pak nejde o zásadovou reformu.

Jde jen o staré české pravidlo převlečené za úsporu: veřejné peníze jsou zbytečné tehdy, když končí u někoho jiného. Když tečou k nám, říká se jim podpora strategického odvětví.