Článek
Dvě mapy, žádná skutečná země
V televizní debatě se Čína smrskla na několik přenosných obrázků. Okamura nabízel výstavu terakotové armády, více leteckých spojení a příjezd bonitních turistů. Hřib odpověděl levným zbožím, bezpečnostními riziky a obavou, že další návštěvníci zvednou ceny bydlení. Průběh střetu zachytila CNN Prima NEWS.
Oba mluvili o stejné zemi, ale každý si přinesl vlastní atlas. V Okamurově vydání je Čína obrovský trh, který stačí zdvořile navštívit a otevře pokladnu. U Hřiba je to pás levných zásilek, politického tlaku a problémů.
Čína není veletržní stánek, kde předseda Sněmovny vymění úsměv za zakázky. Není ani kontejner plný nekvalitních nabíječek. Je to technologická, průmyslová a mocenská velmoc, která umí nabídnout obchod a vytvořit závislost. Česká politika by proto neměla vybírat mezi poklonou a zákazem vstupu. Měla by umět počítat.
Výloha s jednosměrnými dveřmi
Oficiální přehled české diplomacie uvádí, že Čína je pro Česko druhým největším dovozním trhem, ale až osmnáctým exportním odbytištěm. V roce 2025 jsme podle souhrnu MZV a CzechTrade dovezli čínské zboží za téměř 896 miliard korun, zatímco český vývoz činil necelých 70 miliard. Poměr zhruba třináct ku jedné není partnerská idyla. Je to široká vstupní brána a podstatně užší východ.
Okamurova cesta může mít smysl, pokud přinese konkrétní přístup českým firmám, jasné podmínky a měřitelné výsledky. Terakotoví vojáci jsou kulturně působiví, ale obchodní bilanci neubrání. Výstava není hospodářská strategie a přímá linka není automaticky investice.
Hřibova zkratka o „levných šuntech“ je ovšem stejně pohodlná. Čínský průmysl vyrábí laciné spotřební zboží i technologie, bez nichž se evropské dodavatelské řetězce obtížně obejdou. Kdo Čínu podcení jako montovnu nekvality, nechrání český průmysl. Jen si nevšiml, že konkurent dávno postoupil do vyšší ligy.
Turista není investor ani bytový spekulant
Spor o čínské turisty ukázal, jak se z ekonomiky vyrábí rekvizita. Okamura z návštěvníka udělal téměř chodící exportní pobídku. Hřib mu naopak pověsil na kufr růst nájmů. Přitom Prague City Tourism uvádí, že v prvním pololetí roku 2025 přijelo do Prahy přes 60 tisíc turistů z Číny, meziročně o 27 procent více. To je rostoucí trh, nikoli invaze schopná sama převrátit pražské bydlení.
Turismus může přispívat k tlaku na centrum a krátkodobé pronájmy. Z jedné národnosti však nelze udělat hlavního viníka bytové krize, kterou Praha pěstuje nedostatkem výstavby, pomalým povolováním a investičním využíváním bytů. Hřib zde vystřelil po Okamurovi a zasáhl vlastní zkušenost bývalého primátora.
Čínský turista není důkazem výhodné zahraniční politiky. Může zaplatit hotel, večeři a vstupenku. Nevyřeší nerovný obchod ani neodpoví, kde končí ekonomická spolupráce a začíná politická cena.
Bezpečnost se nevejde do suvenýru
Čínu nelze hodnotit pouze podle účtenek. NÚKIB v roce 2025 varoval před předáváním systémových a uživatelských dat do ČLR a vzdálenou správou technologií z jejího území. To není důvod přerušit každý obchod ani vyhostit každého turistu. Je to důvod nevydávat obchodní optimismus za bezpečnostní analýzu.
Okamura má pravdu, že Česko nemůže ignorovat jednu z největších ekonomik světa. Hřib má pravdu, že vztah s autoritářskou velmocí není běžný nákupní výlet. Oba však své pravdy přehnali tak důkladně, až se ve studiu přestaly potkávat.
Český zájem není ani čínská výloha, ani čínská past. Je to schopnost obchodovat bez naivity, chránit technologie bez hysterie a mluvit o lidských právech bez předstírání, že tím mizí ekonomika. Politici se nemusí vejít do jedné mapy. Měli by se alespoň shodnout, že země není kreslená podle jejich momentální hádky.
