Článek
Ankara je minulost, nejistota zůstává
Spor o prezidentovu účast na summitu NATO měl právní i politický význam. Vláda chtěla určit, kdo bude Českou republiku zastupovat, Hrad hájil dlouhodobou prezidentskou roli a věc skončila u Ústavního soudu. Jenže summit proběhl a domácí soutěž o poslední slovo už Evropě nepřidá jedinou raketu protivzdušné obrany.
Pavel se v Ankaře účastnil obou hlavních částí jednání a věnoval se podpoře Ukrajiny i plnění obranných závazků, jak shrnul Pražský hrad. To je podstatnější než přepočítávání, kdo komu pokazil protokolární náladu. Prezidentova nejpřesvědčivější odpověď Babišovi proto není další ostrá věta. Je to změna měřítka.
Evropa má před sebou otázku, která se nevejde do českého osobního sporu: dokáže převzít větší díl vlastní obrany, nebo bude dál doufat, že účet i hlavní sílu vždy poskytne Washington?
Americký deštník se nezavírá naráz
Spojené státy z Evropy nezmizely a článek 5 stále platí. Bezpečnostní garance však může slábnout po rotách, základnách a odložených přesunech. Reuters popsala, že omezení americké přítomnosti na východním křídle vyvolává mezi spojenci obavy právě ve chvíli, kdy Rusko zůstává dlouhodobou hrozbou.
To je ta střecha, o níž má smysl mluvit. Nezřítí se zítra ráno, ale trámy už nelze kontrolovat z pohodlného křesla. Evropa potřebuje vojáky, munici, protivzdušnou obranu, logistiku, výrobní kapacity i politickou vůli utratit peníze dřív, než krize dorazí s fakturou za expresní opravu.
Bezpečnostní expert Michal Smetana upozornil v rozhovoru pro iROZHLAS, že důvěra v ochotu USA bránit evropské spojence eroduje a část amerických schopností bude muset Evropa nahradit sama. Je to drahé, pomalé a politicky nevděčné. Proto se o tom politici hádají méně než o tom, kdo koho urazil na letišti.
Obrana není částka na ubrousku
Ankarský summit potvrdil závazek zvyšovat obranné schopnosti a spojenci zároveň slíbili Ukrajině desítky miliard eur na vybavení, výcvik a pomoc. Deklarace NATO mluví o předvídatelné a udržitelné podpoře, nikoli o jednorázovém gestu pro společnou fotografii.
Peníze jsou nutné, samy však nestřílejí, neopravují mosty ani nevyrábějí zkušené důstojníky. Evropa může schválit působivá procenta HDP a přesto zjistit, že továrny nestíhají, zakázky se vlečou a armády nakupují každý jiný systém. Vlastní střecha nevznikne tím, že se na tiskové konferenci objedná více tašek. Musí se vědět, kdo je položí, kdy dorazí a zda unesou první bouři.
Tady má Pavel jako bývalý vysoký představitel NATO přirozeně silnější půdu než v každodenním slovním zápase s premiérem. Měl by ji využívat hlavně k tlaku na konkrétní schopnosti a spolupráci, ne k výrobě dalšího dílu hradně-vládního seriálu.
Všechno je důležitější než další odveta
Babiš s Pavlem se nemusí mít rádi. Nemusejí se shodnout ani na výkladu svých pravomocí. Musí však poznat okamžik, kdy jejich spor přestává sloužit státu a začíná živit jejich vlastní politické obrazy.
Pavel má pravdu, že evropská bezpečnost je větší téma než domácí přestřelky. Pravdu ale promění ve státnictví až tehdy, když ji nebude používat jen jako vyšší tribunu pro další ránu směrem ke Strakově akademii. Babiš by zase mohl pochopit, že prezidentova účast na debatě o obraně není automaticky vpád na vládní území.
Evropa si musí hlídat vlastní střechu, protože déšť se neptá na kompetenční žaloby. České vedení se může dál přít o klíče od domu. Mnohem užitečnější by bylo zkontrolovat, zda v něm při první větší bouři vůbec zůstane sucho.
