Článek
Diplomatická výprava se změnila v kabinu před zápasem
Dnes se v Ankaře formálně otevírá summit NATO, který podle programu Aliance potrvá do středy 8. července. Česká delegace si na něj veze i domácí spor, jenž se za několik týdnů proměnil v nechtěnou reprezentativní disciplínu: kdo sedí kde, kdo mluví kdy, kdo vede a kdo smí stát vedle koho.
Petr Pavel má přiletět vlastním vládním speciálem, zatímco Andrej Babiš, Petr Macinka a ministr obrany Jaromír Zůna odletí ze Kbel krátce před ním. Tento téměř groteskní jízdní řád potvrdila ČTK. Česko tedy neukáže spojencům pouze dva ústavní činitele se sporem. Ukáže jim i praktickou scénografii sporu: dvě party, dva stroje, jeden společný státní znak.
V normálně fungujícím státě by podobná logistika zůstala technickou poznámkou pod čarou. Tady se z ní stalo politické sdělení. Babiš vede delegaci. Pavel přiletí jako ústavně vynucený spoluhráč. Macinka hlídá, aby se spoluhráč náhodou nedostal do sestavy příliš hluboko.
Ministerstvo zahraničí si zkusilo roli trenéra
Nejpozoruhodnější epizodu přineslo složení prezidentova doprovodu. Vláda mu původně povolila variantu „jeden plus čtyři“, přičemž tři místa připadla ochrance. Až po tlaku Hradu ministerstvo zahraničí ustoupilo, rozšířilo účast dalších lidí z kanceláře prezidenta a předalo mu mandát k jednání. Průběh popsal iROZHLAS.
Je těžké číst takovou sestavu bez úsměvu. Ministr zahraničí obvykle otevírá dveře českým diplomatům. Macinka je v tomto příběhu přivíral a přepočítával, kolik lidí z Hradu se smí dostat dovnitř. Chyběla už jen taktická tabule: Pavel na pravém křídle, jeden poradce na lavičce, ochranka ve stoperu a premiér s páskou kapitána.
Možná šlo o administrativní detail. Jenže politika se často prozradí právě ve zdánlivých drobnostech. Kdo určuje velikost cizího doprovodu, dává tím najevo, kdo má v místnosti působit jako host a kdo jako majitel sálu. A Macinka se rozhodl, že prezidentovi připomene obojí.
Soud opravil pravidla hry, kabinet hledal nový faul
Ústavní soud vládu, ministra zahraničí i ministerstvo zavázal, aby Pavla označili jako součást oficiální delegace, zajistili akreditaci pro něj i jeho doprovod a zdrželi se kroků, jež by jeho účast komplikovaly. Soudní rozhodnutí přitom otevřeně říká, že konečný rozsudek o pravomocích teprve přijde.
Tohle není triumf Pavla ani definitivní porážka vlády. Je to jednoduché upozornění, že spor o ústavní roli prezidenta se nevede tak, že jedna strana druhé zkrátí lavičku a pak jí velkoryse dovolí přijet. Soud zachoval dosavadní praxi pro aktuální summit. Kabinet na to odpověděl stylem člověka, kterému rozhodčí nařídil pustit soupeře do hry, a on mu alespoň schová kopačky.
V Ankaře bude trapné hlavně ticho
Mně by bylo trapně už v letadle. Ne kvůli Pavlovi, Babišovi ani Macinkovi jednotlivě. Kvůli tomu, že česká politika dokázala z vrcholného bezpečnostního setkání udělat školní exkurzi, na níž se učitelé před odjezdem přou o počet dětí v autobuse.
NATO dnes nebude řešit naši malou domácí režii. Spojenci přijedou mluvit o obraně, zbrojní výrobě, bezpečnosti a výdajích, které mají skutečné důsledky. Česká delegace do této vážné místnosti vstoupí s pozoruhodnou přítěží: všichni už vědí, že doma jsme nezvládli ani základní rozdělení rolí bez soudu, výhrůžek a osobních šťouchanců.
Macinka možná získal pocit, že pevně drží hřiště. Ve skutečnosti z něj udělal kulisu pro českou ostudu. Trenérská role se mu rozjela do takové šířky, že už chybí jen kamera z tunelu a komentátor, který oznámí: „Dámy a pánové, česká delegace nastupuje. Prosíme, nehledejte v tom strategii.“
