Článek
Vítězství je slovo s falešně jednoduchou tváří
Na mapě vypadá vítězství jako čára. Ve skutečnosti určuje, jaký návod dostane příští agresor. Ruský triumf by do Evropy vrátil prosté pravidlo: stát s tanky, raketami a dostatečnou trpělivostí může ukrást kus sousední země a po letech krve jej proměnit v obchodní cenu.
Vladimíru Putinovi by takový konec nedal jen území. Dodal by mu příběh o vlastní neporazitelnosti. Kreml by ho vyvážel dál než ropu: do Moldavska, na Kavkaz, na Balkán i do hlav těch, kteří se dosud uklidňují samozřejmostí hranic. Jak uvádí NATO, Rusko představuje pro spojence nejvážnější přímou hrozbu a usiluje o přetvoření evropského bezpečnostního uspořádání.
Ukrajinský úspěch není hrozba. Hrozbou je ruská reakce
Tady je potřeba přesnost. Ukrajinské vítězství, tedy obnovení její svrchovanosti a bezpečnosti, by nepředstavovalo morální ani právní problém. Ukrajina se brání napadení; NATO připomíná její právo na sebeobranu podle Charty OSN a požaduje stažení ruských sil z jejího území.
Riziko leží jinde. Porážka by Putinovu režimu roztrhla obraz síly, na němž drží autoritu doma i v zahraničí. Diktatury dokážou z vojenského neúspěchu vyrobit novou křivdu, z křivdy mobilizaci a z mobilizace další hrozbu. Kreml už roky používá jadernou rétoriku jako nástroj nátlaku; NATO ji popisuje jako strategické zastrašování. Takhle - narovinu - jaderné zbraně vlastně k tomu slouží. Ale když to použijete v každé druhé větě…
Evropa proto nepotřebuje opojný sen o triumfálním finále. Poražené Rusko s obrovským arzenálem, poraněnou ješitností a režimem, který musí prodat porážku jako zradu světa, zůstane nebezpečné. To však Ukrajině nebere právo bránit se. Jaderná zbraň není vstupenka k beztrestnosti. Je to důvod, proč musí vedle ukrajinské obrany stát pevné odstrašení a trpělivá diplomacie.
Dohoda není porážka. Kapitulace by jí jen říkala
Věta „ať se prostě domluví“ zní lidsky, dokud se nepodíváme na cenu, kterou Moskva nabízí druhé straně. Jak napsal Reuters, Kreml před týdnem zopakoval podmínky z roku 2024: Ukrajina má vyklidit čtyři oblasti, které Rusko prohlašuje za své, a vzdát se členství v NATO.
To není návrh na smír. To je seznam položek, které má napadený stát odevzdat, aby si útočník mohl říkat mírotvorce. Dohoda má přesto zůstat cílem. Jen potřebuje bezpečnostní záruky, kontrolu a ukrajinský souhlas. Příměří bez nich by poskytlo Rusku čas opravit armádu, doplnit sklady a za pár let znovu zkusit totéž.
Generální tajemník OSN letos vyzval k okamžitému, úplnému a bezpodmínečnému příměří jako prvnímu kroku ke spravedlivému, trvalému a komplexnímu míru. To poslední slovo je nejdůležitější: trvalému.
Nejlepší konec bude nepříjemně nudný
Válka už nenabízí vítězný ohňostroj, po němž se všichni rozejdou domů. Nabízí tvrdou práci: zastavit zabíjení, obnovit ukrajinskou kontrolu nad vlastní budoucností, dát Rusku jasně najevo cenu dalšího útoku a držet otevřené kanály pro jednání bez výhrůžek.
Dobře skončená válka bude zklamáním pro každého, kdo čeká jednoduchý příběh. Putin nedostane korunu dobyvatele. Ukrajina nedostane pohádku, v níž se soused přes noc promění v bezpečného partnera. Evropa dostane dlouhý účet za obranu a obnovu. Přesto právě takový výsledek stojí za úsilí.
Slavit půjde až ve chvíli, kdy se z mapy přestane stávat zbraň a z příměří kulisa pro další invazi. Do té doby má Evropa držet dvě věci současně: Ukrajině právo bránit se a Rusku otevřené dveře k dohodě, které vedou jen přes respekt k hranicím, nikoli přes jejich posouvání silou.
