Článek
Introvertní děti jsou u učitelů oblíbené tím, že bývají klidnější a mají větší zájem o studium. Na druhou stranu je jejich tlumené projevy znevýhodňují. Velmi často je uváděn příklad účasti v diskusích. Zatímco introvertní dítě naslouchá a přemýšlí, extravertní děti se překřikují a působí angažovaněji. Trpí vnitřním přetlakem myšlenek a bojují mezi sebou o slovo. Druhého člověka ve skutečnosti neposlouchají, pouze vyčkávají na příležitost, vstoupit do jeho řeči a převzít slovo. Introvertní dítě se ke slovu vůbec nemusí dostat, přesto si z diskuse odnáší mnohem víc a dalo by se říci, že na rozdíl od extravertů, věnovalo diskusi mnohem více bdělé pozornosti a přinesla mu mnohem větší užitek.
V minulém článku jsme si ukázali, že i mezi extraverty je mnoho rozdílů. Kolektivní diskuse je i pro ně zajímavým prostředím. Je to paradoxní. Introvertní děti, lze obecně považovat za perspektivnější studenty, přesto se v diskusi o slovo nehlásí, resp. o něj nebojují. Z extravertů jsou to pak Empatici, kteří mají největší studijní potenciál, ale zároveň jsou ohleduplní, takže se o slovo též neperou. Další v pořadí jsou Racionálové, ti jsou však velmi přemýšliví, proto spíše vyčkávají. Okamžité reakce (ve všech ohledech) má dítě Talent, to si však v intelektuálních debatách čím dál méně věří, proto má snahu měnit téma a reagovat spíše povrchně. Mistry okamžitých verbálních reakcí jsou Kreativci, ti touží být středem pozornosti, upevňovat svou pozici mezi vrstevníky a demonstrovat svůj vliv, humor a odvahu. Jejich projevy zahrnují především sebeprezentaci, bez potřeby předkládat skutečné návrhy nebo přispět k řešení diskutovaného problému. Již na druhém stupni základních škol se proto většina problémů diskutuje spíše formou zákulisních jednání, kde jedině lze dospět k řešení, přijatelnému pro většinu studentů, která je sice tichá, ale podstatně angažovanější v otázkách studia. Zdá se to být neuvěřitelné, že ti, kdo mají ve společnosti nejvíc co říci, se ke slovu nedostanou a naopak. Nuže pojďme se podívat na čistě introvertní studijní strategie.
Ambiciózní studenti, kteří ovládají strategické myšlení
Komplikované děti, které se často potýkají s děsivými představami a reagují podivně. Bývají nemotorné, upřednostňují hru o samotě a při mezilidské interakci si udržují odstup. To jsou introvertní děti, které preferují psychickou funkci Introvertní intuici (potenciál Vizionář) nebo Introvertní cítění (potenciál Snílek). Rozdíl mezi nimi můžeme vidět právě při socializaci. Ani jedno z těchto dětí o socializaci příliš nestojí a sociální kontakty je vyčerpávají, proto vždy po sociální interakci potřebují i čas pro sebe. Zatímco dítě Vizionář je mírumilovné, s ostatními se snaží vycházet dobře nebo se drží stranou a dělá si svoje. Dítě Snílek spatřuje v kolektivu nebezpečí, ostatní se snaží regulovat, atakuje je a může i velmi emotivně útočit na ostatní, zejména slabší jedince. Do ústraní se vědomě stahuje až v pozdějším věku.
Vizionář
Vizionář se většinou do školy těší, neustále chce zlepšovat své schopnosti a dovednosti, a to především tam, kde vnímá intelektuální výzvu. Opakování toho, co už umí nebo jednoduchým věcem, mimo okruh jeho zájmu, věnuje jen minimum pozornosti. Vizionář má pro studium všechny předpoklady, učení mu jde lépe než ostatním, exceluje, bez větší námahy. Je dobře vybavený pro individuální studium, ale může být i tahounem skupinové práce. Zadání logicky analyzuje, naplánuje realizaci a hlídá, aby společná práce mířila k zadanému cíli. Vždy má jasno v tom, co jak udělat, ujímá se vedení a bývá nekompromisní, pokud někdo navrhuje jiný postup.
Vizionář je sám na sebe velice přísný, cílevědomý a tvořivý. Je velice náročný, pokud jde o výběr blízkých přátel, není snadné si získat jeho skutečnou důvěru a skutečně mu porozumět. Při studiu prožívá Vizionář zklamání, zejména na prvním stupni pro něj není výuka dostatečně zajímavá. Jeho silná imaginace je velmi rušivá, jednoduše dělá chyby z nepozornosti, přitom zpětná kontrola nebývá moc efektivní, neboť opakovaně čte, co si myslí že tam je. Vizionář se rozhoduje s pomocí potenciálu Racionalita (osobnost INTJ) nebo Empatie (osobnost INFJ), jiná možnost není.
Snílek
Škola nabízí Snílkovi jen velmi málo zajímavých podnětů pro jeho specifický druh inteligence, která se v zásadě neopírá o to, kolik toho ví. Úspěšnost v jeho případě pramení ze schopnosti naladit se na druhé a dokonale reagovat. Jeho mysl je jako voda, potřebuje se naučit dokonale a adekvátně reagovat na vše, co s ní přijde do styku, bez napětí a afektu. Potřebuje najít rovnováhu mezi soustředěním a flexibilitou. Přirozeně žije improvizací, proto se musí stále znovu koncentrovat na to, co je skutečně třeba dělat.
Velice mu vadí hluk, velké množství lidí a disharmonické klima. Vůči vrstevníkům je podezíravý, necítí se bezpečně. Snílek si rychle vypěstuje odpor ke všemu, co je mu nuceno, i když ho to dříve bavilo. Neudrží dlouho pozornost při výkladu, nudí se a může se tak snadno dostat do problémů. Snílek má v kolektivu problémy, stále více si uvědomuje, co mu na druhých vadí, těžce nese, pokud jeho kamarádi tráví čas s někým jiným. Je morálně zásadový, ctižádostivý a vůči druhým rezervovaný. Pokud ho něco zaujme, chce studovat individuálně a hledá si vlastní zdroje informací.
Někdy potřebuje pomoc s rozplánováním větších úkolů, má problém věci zobecnit a vidět komplexně, promýšlet věci do hloubky a dokončovat, co je třeba. Snílek přijímá podněty s pomocí potenciálu Talent (osobnost ISFP) nebo Kreativita (osobnost INFP), jiná možnost není.
Studenti, kteří vládnou největším množstvím faktických informací
Samotářské děti, které nevyžadují zvláštní pozornost. Chtějí být nablízku rodičům, nejsou příliš komunikativní, v socializaci nevidí smysl. Nemají tendenci své dovednosti prezentovat a v novém prostředí se špatně adaptují. To jsou introvertní děti, které preferují psychickou funkci Introvertní smysly (potenciál Šikula) nebo Introvertní myšlení (potenciál Koumák). Rozdíl mezi nimi spočívá v přístupu k novým věcem. Zatímco dítě Šikula dává přednost tomu, co zná a nové věci ignoruje, dokud neokouká způsob užití. Dítě Koumák nemá rádo, když mu někdo do věcí mluví, rádo vše prozkoumává samo a hledá způsob, jakým se věci dají používat.
Šikula
Adaptace na kolektiv vrstevníků je pro dítě Šikulu obtížná. Kamarády aktivně nevyhledává, chce trávit čas ve svém vnitřním světě. Na povinnou docházku zprvu reaguje špatně, projevuje silnou emoční závislost na rodičích. Dlouhou dobu denně ověřuje, zda a proč musí do kolektivu docházet, postupem času se s tím ale smíří. Malý Šikula je typický tím, že si v novém prostředí najde osobu, na které pak doslova visí.
Škola obecně plní přirozené potřeby Šikuly, především jde o přehledný systém, ohraničený jasnými pravidly s pravidelným režimem. Postupně se tak adaptuje na každodenní provoz, přitom respektuje autority. Většinou se dokáže velmi dobře soustředit na výuku, špatně však snáší zlobení a porušování pravidel ostatními. Má potřebu na takové chování upozorňovat, protože v něm roste potřeba chránit ostatní a předcházet rizikům.
Při studiu ocení jasné zadání úkolu a pokyny k jeho plnění krok za krokem. Dále oceňuje konkrétní odpovědi na otázky a pomoc, když si s něčím neví rady. Čas na přemýšlení předtím, než musí odpovědět a prostor na procvičení nových dovedností. Šikula se učí nápodobou, mívá fotografickou paměť, do všeho vnáší strukturu a řád, pracuje systematicky a drží se pravidel. Je manuálně zručný a bývá i velmi aktivní. Pokud něco zná z minulosti, je to pro něj dostatečný důvod, aby to dělal znovu a rád.
V dospívání se Šikula viditelně ochotněji socializuje, do kolektivu má potřebu přinášet něco zajímavého a čeká, jakou to bude mít odezvu. Je komunikativní a společenský. Šikula se rozhoduje s pomocí potenciálu Racionalita (osobnost ISTJ) nebo Empatie (osobnost ISFJ), jiná možnost není.
Koumák
Schopnost samostatného rozhodování dělá z dítěte Koumáka vhodný studijní typ. Zpočátku tomu tak opravdu může být, zejména u děvčat. Později ovšem Koumák zjistí, že jeho potřeba rovnosti a svobody ve škole není naplňována, vnímá řadu nerovností mezi žákem a učitelem, jsou mu předkládána příliš definitivní sdělení, bez možnosti je náležitě prověřit.
Koumák je ochoten brát vážně jen takového učitele, který prokázal svou kvalifikaci, k žákům přistupuje s respektem a je ochoten diskutovat. Koumák potřebuje mít možnost přemýšlet, než má začít mluvit. Pokud má možnost diskutovat, měl by být oceňován za logické argumenty. Měl by mít čas na samostatnou práci. Ve větší skupině se Koumák pravděpodobně jen „poveze“ a nechá pracovat ostatní.
Koumák odpovídá opožděně i na jednoduché otázky, důvodem je extrémní potřeba kompetentnosti, než by se dopustil chyby, raději neudělá nic. Nerad říká, co je jasné, neprosazuje se, typicky se nehlásí, i když odpověď zná. Koumák je schopen vyvinout značné úsilí, aby se cítil kompetentnější než ostatní. Nebývá průbojný, přesto není radno ho podceňovat. Má neuvěřitelnou paměť na neosobní fakta, nadhled a schopnost přísně logického myšlení.
Dospívající Koumák má velkou vnitřní motivací k učení, ovšem pouze v oblastech, které si sám vybere, a ve kterých vidí výzvu pro svůj osobní rozvoj. Sám sběr dat je pro něj činností, která ho dostatečně uspokojuje. Primárně chce pochopit princip, ne se učit vše do detailů.
Přestože z pohledu okolí věnuje Koumák přípravě na školu málo času je většinou schopen dosáhnout poměrně slušných výsledků. Své studijní výsledky má pod kontrolou. Problémem mohou být konflikty s autoritou nebo příliš rušivé studijní prostředí (hluk, narušování osobního prostoru, zpochybňování jeho kompetencí atd.). Koumák přijímá podněty s pomocí potenciálu Talent (osobnost ISTP) nebo Kreativita (osobnost INTP), jiná možnost není.
Závěr
Každý člověk používá aktivně dva uvedené potenciály. Tyto dvě preferované psychické funkce tvoří komplexní osobnost každého člověka. Poznat tyto své potenciály je osvobozující, neboť v nich je ukryta naše genialita. Jsou to naše silné stránky a schopnosti, jejichž používání nás baví, uspokojuje a dodává nám energii. Můžeme se dozvědět i o svých slabostech a snáze je přijmout, neboť k nám patří. Jsou naší součástí a není třeba se za ně stydět, neboť každý má nějaké. Preferované potenciály nám ukazují i efektivní cestu seberozvoje, která má smysl. Můžeme odhalit i určitě stereotypy vztahů, neboť naše preferované potenciály nás zásadním způsobem ovlivňují při výběru partnera.
Ve vztahu k vlastním dětem bychom si měli uvědomit, že převýchova, která jde proti přirozeným vzorcům chování preferovaných potenciálů, dítěti neprospívá. Naopak, jedině vědomé používání jeho vlastních psychických funkcí mu umožní uspět v jeho vlastním životě a dosáhnout štěstí.
Ohledně zdroje informací: celý článek píši z hlavy, a přitom pochopitelně používám myšlenky všech autorů, ze kterých čerpám i pro svou vlastní knihu. Jsou to autoři jako: C. G. Jung, Sigmund Freud, Erik H. Erikson, Daniel A. Hughes, Heinz P. Röhr, D. Keirsey a M. Batesová, Mgr. Šárka Míková a další.
