Článek
Pátek 2. srpna 2002 se chýlil k šesté hodině večer. Na nástupišti stanice Muzeum na trase C vrcholila odpolední přepravní špička. Mezi cestujícími stál také muž, kterého policie později identifikovala jako Alexandra Semjonoviče Kručinina z Moskvy.
Kručinin náhle vhodil do kolejiště ruční granát. Výbušnina dopadla do prostoru u přijíždějící soupravy a explodovala. Samotný výbuch nikoho nezranil, během několika vteřin však proměnil zaplněné nástupiště v místo plné zmatku. Vyděšení cestující se tlačili k východu a snažili se dostat co nejdál od kolejí.
Útočník mezitím vytáhl další zbraň. Na přibližně metrové dřevěné tyči měl připevněný dlouhý nůž. Podomácku vyrobená konstrukce připomínala kopí a umožňovala zasáhnout člověka z větší vzdálenosti. Pozdější prohlídka ukázala, že Kručinin dorazil také s několika dalšími neobvyklými zbraněmi vlastní výroby.
Jako první se mu postavil čtyřiasedmdesátiletý Milan Vítek. Místo útěku útočníka napomenul kvůli výbušnině hozené do kolejiště. Kručinin obrátil zbraň proti němu a bodl ho do hrudníku. Čepel mu probodla obě plíce a způsobila vážné zranění.
Vítek útok přežil. Lékaři ho operovali a jeho stav se podařilo stabilizovat. Přímo na nástupišti však ležel těžce zraněný muž a nad ním stál ozbrojený útočník. Dav proudil opačným směrem a z místa prchal.
Proti proudu cestujících se prodírala dvoučlenná hlídka policejního oddělení Metro. Ján Mato a jeho kolegyně mířili přímo k pachateli. Mato uviděl zraněného Milana Vítka i muže s dlouhou bodnou zbraní a rozhodl se zakročit.
Smrtelný zákrok
Devětatřicetiletý praporčík Ján Mato se prodral davem až k ozbrojenému muži. Na nástupišti spatřil těžce zraněného Milana Vítka a Kručinina s dlouhou bodnou zbraní. Útočník představoval bezprostřední nebezpečí pro desítky lidí, kteří se stále snažili dostat ke schodům a eskalátorům.
Mato sáhl po služební pistoli. Kručinin využil dosahu nože upevněného na metrové dřevěné tyči a zaútočil jako první. Čepel zasáhla policistu do hrudníku a poranila mu životně důležité orgány. Mato utrpěl zranění, kterým přímo na nástupišti podlehl.
Jeho kolegyně dorazila o několik okamžiků později. Kručinin proti ní obrátil jednu ze svých podomácku vyrobených střelných zbraní. Stiskl spoušť, náboj však selhal. Podle pozdějšího vyjádření kriminalisty Josefa Lottese právě technická závada policistce zachránila život.
Do střetu se zapojil také čtyřiadvacetiletý student Jaroslav Český. Společně s policistkou se mu podařilo ozbrojeného muže zneškodnit a zadržet. Útok skončil během několika minut. Zanechal po sobě jednoho mrtvého policistu a těžce zraněného cestujícího.
Ján Mato pracoval jako policejní inspektor oddělení Metro. Během zákroku postupoval proti proudu prchajících lidí přímo k muži, který už použil výbušninu a pobodal člověka. Svým zásahem získal ostatním cestujícím čas k úniku a zabránil Kručininovi pokračovat v útoku.
Tehdejší ministr vnitra Stanislav Gross povýšil Jána Mata posmrtně do hodnosti poručíka. Jeho rodiče převzali medaili Za statečnost. Ocenění za osobní a občanskou odvahu obdrželi také Jaroslav Český a Milan Vítek.
Motiv bez rozsudku
Po zadržení policisté zprvu ani přesně nevěděli, koho mají před sebou. Muž u sebe neměl doklady a uvedl nepravdivé jméno. Prověřování jeho pražského bydliště a spolupráce s ruskými úřady nakonec přinesly skutečnou totožnost. Útočníkem byl Alexandr Semjonovič Kručinin, ruský občan pracující v Česku jako stavební dělník.
Další překvapení přineslo zkoumání jeho výbavy. Vedle nože připevněného k tyči měl také střílející boxer a upravenou krabičku od cigaret, ze které bylo možné vypálit až osm nábojů. Jednu z podomácku vyrobených střelných zbraní použil proti Matově kolegyni. Rozsah arzenálu silně nasvědčoval tomu, že se na násilný čin připravoval předem.
Vyšetřovatel ho obvinil z vraždy, pokusu o vraždu a obecného ohrožení. Kručinin během výslechu tvrdil, že chtěl upozornit na problémy cizinců s legalizací pobytu v České republice. Český stát mu před útokem další pobyt nepovolil a on zde zůstal bez oprávnění.
Podle další verze chtěl ve stanici zabít sám sebe a svým činem na svou situaci upozornit. Policisté toto vysvětlení odmítli. Jeho výpověď se rozcházela s průběhem událostí i s množstvím přinesených zbraní.
Bývalý vedoucí pražského oddělení vražd Josef Lottes po letech uvedl, že Kručinin byl v době útoku střízlivý a bez vlivu drog. Jeho jednání spojoval s vážně narušeným psychickým stavem. Úplnou odpověď mělo přinést další vyšetřování a případný soud.
K tomu už nedošlo. Dne 29. srpna 2002 se Kručinin oběsil ve vazební věznici na Pankráci. Škrtidlo vytvořil z prostěradla a připevnil je k okenní mříži. Pracovníci věznice ho našli během pravidelné kontroly cely. Následné oživování skončilo bez úspěchu.
Jeho smrt ukončila trestní řízení dříve, než případ dospěl k hlavnímu líčení. Soud nikdy nevynesl rozsudek a přesný motiv útoku zůstal neobjasněný. Jistý zůstal jeho následek: Ján Mato zemřel při ochraně cestujících a tragédie se zařadila mezi nejzávažnější útoky v historii pražského metra.
PS: Pokud vám připomínání podobných příběhů dává smysl, mou práci můžete podpořit sdílením článku nebo drobným příspěvkem. Díky, že čtete.
