Protestantismus má do idejí skutečného křesťanského náboženství daleko

Ježíš své učedníky nabádal:

C. G. Jung, který působil v centru protestantismu, ve Švýcarsku, tvrdil, že za celý život měl jen jednoho katolického pacienta, zatímco řadu protestantů, kterým scházelo jediné: duchovní bezpečí a jistota. Hledali totiž své ukotvení v materiálních hodnotách. Není divu, k něčemu takovému právě protestantismus člověka přímo nabádá.

Sociolog Émile Durkheim zjistil, že v protestantských zemích hrozí lidem více sebevražd než v těch katolických. Právě díky jejich materialistickému a izolacionistickému smýšlení.

T.G. Masaryk tíhl svým založením k protestantismu a jen podpořil vnímání člověka coby výrobního nástroje. Václav Klaus je členem protestantské církve, tak není divu, že jediné měřítko, které pro tehdejší Česko měl, byly peníze spolu s kapitálem a nikoliv lidskost a mravnost. Podle toho taky Česko dopadlo, jako montovna plná lidských nanorobotů.

Není tedy s podivem, že právě odosobněný kapitalismus charakterizovaný iluzorními korporacemi byl předznamenán protestantismem a dokonce jej podle seriózních sociologických studií i samotné protestantské myšlení vytvořilo.

Při zkoumání ideologických návazností došel sociolog Weber k závěru, že to byl zejména kalvinismus, který se podílel na tvorbě kapitalistického ducha. Jeho základní rysy byly pracovitost, spořivost a odříkání, což navenek nepůsobí zrovna dnešním prismatem jako ekonomický stimul, ale pozor.

Nakonec se protestanté zcela orientovali na pozemské prostředky a jejich rozmnožení, až z jejich obsese majetkem a kapitálem vznikl samotný kapitalismus. Nejvíce je možné takový efekt pozorovat přímo v rodišti kalvinismu, ve Švýcarsku, a v centru kapitalistické doktríny USA, v burzovní mekce Wall Streetu.

Podle kalvinistického vzoru postupoval i americký ropný magnát John D. Rockefeller. Žil v obrovském, téměř prázdném domě a bez výrazných osobních vazeb. Vše spojené s ním bylo tak nějak lidsky vyprázdněné. Svůj majetek si vůbec neužil, protože pracoval hlavně na tom, aby ho střádal, a ne aby ho používal pro své potěšení. Řada dnešních amerických boháčů je na tom zpravidla podobně. Hrabou, hrabou, ale jejich vlastní život jim utíká pod rukama jako zrnka písku v přesýpacích hodinách. A co teprve význam Ježíšových slov:

Právě americká ekonomická perspektiva je postavená na podivném protestantském modelu: shromažďuj, ale neužívej, nič bezohledně konkurenci, i když tím uškodíš sám sobě, orientuj se výhradně na světský úspěch, ale počínej si v tom jako zapálený náboženský konvertita.

Řekli byste, že je Trump věřící? Každopádně je presbyteriánem, což je protestantská denominace. I on je postižen touto náboženskou kletbou.

Vezmeme-li křesťanství jako náboženství s primární orientací na duchovní hodnoty, musíme protestantismus hodnotit jako jeho okrajovou bizarní formu, která se obrací spíše na hodnoty materiální.

Zjistěme, odkud vítr fouká, tím, že pohlédneme na zoubek hlavním protestantským představitelům, od nichž se tato ideologie rozšířila do světa.

Kalvín byl proslulý svou zavilou nenávistí vůči svým odpůrcům a byl jedním z prvních protestantů, který upaloval za jiné názory stejně jako jeho katoličtí protějšci. Řádil především v Ženevě, ale jeho učení se šířilo jako mor a nakazilo celou Francii v podobně takzvaných Hugenotů. Na základě jejich působení došlo ve Francii i k občanským válkám.

Kalvín byl tak neúprosným a pedantským manažerem, že chodil kontrolovat lidi, kteří vycházeli z modliteben, a zkoušel je z toho, jestli si pamatují, co tam bylo řečeno. Prostě vše muselo šlapat jako na drátku nebo jako švýcarské hodinky. Kromě nesnášenlivosti vůči jiným názorům a postojům zanechal Kalvín své neblahé dědictví v podobě predestinace.

Tímto zvláštním slovem je podle jeho učení míněno následující: někteří lidé jsou předurčeni před svým narozením k věčnému zatracení a jiní k věčné blaženosti. Jak se mezi sebou dají poznat? Jedněm se v pozemském životě daří, jiným vůbec.

Tato idea vyvěrala z obludné Kalvínovy představy o světě. Napasoval vlastní mechanickou představu o světě na pár biblických veršů a zkáza byla na světě.

Tímto materiálním hlediskem Kalvín hodnotil své následovníky a tak není divu, že jeho náboženství roztáčelo spíše kola světské ekonomiky než té božské. Kalvinismus se v různých podobách objevil v celém spektru Evropy a následně se jeho pohrobci dostali do USA. Odtud máme takový rozmach ekonomiky v zemích jako je Německo či USA. Co se týče Německa, tu nalezneme ještě jiného náboženského manažera, a tím byl původně katolický mnich Martin Luther.

Není divu, že je mezi podnikateli a firmami ve světě tolik řevnivosti a tolik nenávisti. Semena zloby zasel kdysi protestant Kalvín a vy dnes už jíte jen hrozny jeho hněvu. Zamyslete se někdy na tím ve vašem vlastním podnikání. Bez ohledu na to, jestli jste věřící nebo nejste, tyjete z dědictví protestantismu a stejně tak jste i stiženi jeho prokletím.

Když zavítáte do německého města Wittenbergu, kde vystavil na dveřích zámeckého kostela Luther své teze, praští vás do nosu spíše než vůně posvátného kadidla pach peněz. Vše je za těžkou měnu počínaje prohlídkou slavného kostela a konče městským parkováním.

Luther nebyl žádným velkým myslitelem*, spíše byl praktik a manažer. Převzal řadu husovských myšlenek, proč taky ne, když je Češi nechali v duchovním prostoru ležet jen tak ladem a zadarmo. Vystupoval především proti odpustkům, nikolivě z dobrého motivu. Místní německá knížata přicházela o zdroj příjmů, který místo, aby šel do jejich pokladny, směřoval za odpustky do Říma. A tak vystoupil Luther, maje u toho za zády své ekonomické patrony, proti církevní šikaně a vyšlo mu to.

Dodnes nejsou luteráni vnímáni jako nějaké hluboké spirituální sdružení, spíše naopak. Když přijdete do některé z jejich modliteben, a něco podobného se vztahuje i na jiná protestantská sdružení, nenajdete tam nic kromě jednoduchého kříže. Navenek na vás může působit zdánlivě uklizený a čistý prostor, ale líná z něj vůně tvrdé peněžní měny, pokud se opravdu nadechnete z plna plic.

V různé podobě se ekonomické myšlení propsalo do všech protestantských komunit. Takzvaní Novokřtěnci (16. století) nebo jinak řečeno Habáni na Moravě sice žili ve společné komunitě, kde vše sdíleli, ale jejich hlavní užitek pro ně samé i okolí bylo zase jenom ekonomické fungování. Byli hlavními poskytovateli řemesel na jižní Moravě a když odešli, znamenalo to pro Brno a jeho okolí hmatatelnou ekonomickou ztrátu.

Dodnes se společenství, které na ně odkazuje, Bruderhof, otevřeně nazývá jako community of goods. Doslova znamená: společenství zboží a ne lidí. K tomu snad není třeba více dodat. Propletenost mezi materiálními hodnotami a duchovním životem je v protestantském DNA zapsána nesmazatelným písmem.

Od tohoto vnímání světa je již krůček k robotizaci a k umělé inteligenci, které vznikly právě v centru amerického technicistního protestantského myšlení. Jejich stavění na piedestal ducha nemá nic společného s realitou, naopak je důsledkem skutečné duchovní choroby, která se nekontrolovatelně šíří skrze protestantismus.

Jednoduše by se tato choroba dala popsat tak, že postižení si svého ducha pletou s duchem stroje nebo věci a vnucují totéž ostatním.

Vnímání robotů a AI jako reálné existenciální konkurence je toho důsledkem. Až příliš nápadně tento stav připomíná ono okřídlené a zdánlivě bezesmyslné zábavné rčení: Všichni jsou blázni, jenom já jsem letadlo. Rozdíl je v tom, že masy milionů lidí vnímající ducha strojů nebo nástrojů coby sebe sama už tak zábavné nejsou.

Stejně tak velké americké korporátní firmy, které takzvaně dobyly svět, měly jako svůj vzor megacírkve, které jsou v USA běžné. Není žádnou vzácností, že se ve velkých halách na jednom místě schází i tisíce protestantských věřících. Předchůdci moderního marketingu byli protestantští kazatelé, kteří se snažili upoutat pozornost mas jednak svými kázáními zpravidla konanými pod širým nebem, a poté také mediálními kampaněmi. Od nich už byl jen krůček k uplatnění jejich náboženské horlivosti v komerční sféře.

S trochou nadsázky se tedy dá říci, že protestantství v sobě obsahuje více materialismu než kterékoliv jiné náboženství na světě, snad vyjma buddhismu, který, ač je zdánlivě zaměřen na odmítání světa a jeho libůstek, je takovým velkým korporátním náboženstvím složeným z mnoha náboženských sekt a firmiček. Třeba v Thajsku se schází tisíce věřících pod jednou takovou buddhistickou firmou a buddhistické kláštery zde mají velké problémy s finančním úřadem. Občas se u nich totiž najde nespecifikovatelné množství zlatých cihel.

Je pravdou, že katolické řády se vypěstovaly ve velmi mocné ekonomické organizace, kde však určitá skupina mnichů vždy dodržovala vyrovnané pravidlo Ora et Labora: Modli se a pracuj. Cisteriáti například zúrodnili velké oblasti Šumavy. Bez jejich zásahu by jí nebylo možné projít. Je pochopitelné, že píle má své ekonomické dopady. Nicméně nesmí být jejím hlavním účelem přímo majetek a peníze. Což se v protestantství jaksi zvrhlo a veškerá jeho duchovnost se ztratila v bankovních výpisech a majetku.

Místo, aby protestantismus přidal ve světě ještě více ducha, zavedl člověka na scestí lidsky vyprázdněné mechanické společnosti. Z člověka udělal pouhý výrobní prostředek. Místo, aby se lidé díky němu orientovali na duchovní věci, dostali se jako křečci do bludného ekonomického kolečka. Protestantismus opravdu vylil s katolickou vaničkou i dítě.

Pokud by se někdo domníval, že se v této úvaze dopouštím zevšeobecňování, tak právě naopak, je můj článek jeho kritikou. Protestantské myšlení okradlo člověka o jednu z nejvyšších duchovních hodnot, mystérium ducha. Právě v jeho rámci došlo k té nejmasovější zevšeobecňovací kampani na světě. A máme tu vše stejné, od hamburgerů přes inzeráty na práci až po školní osnovy. Svět v této podobě nabízí jen variabilitu zdánlivou, nikoliv však reálnou. Proč? Protože člověk není žádný všeobecný výrobní fenomén. V některých případech je mnohem víc než si dokážete vůbec představit. Každého, kdo tuto skutečnost chápe, například hluboce uráží termín „lidské zdroje“, kterýžto termín pochází z protestantské studnice poznání.

Zkuste na chvíli neprotestovat a představit si něco vyššího než je pouhý žvanec a vaše nicotné majetečky a vás jako někoho jiného než křečka v ekonomickém kolečku.

*O Lutherově duchovních zásluhách se dá s úspěchem pochybovat. Až možná na jeho překlad Bible, který taky nebyl až tak úplně jeho, ale dílem týmu předkladatelů, který zastřešil svým jménem.

Zdroje:

Max Weber. Protestantská etika a duch kapitalismu. Kosmas. Přetisk rok 2023.

Dokument Novokřtěnci z cyklu ČT Cesty víry. 2025.