Článek
Martina je maminka čtyřleté holčičky. Je zastánkyní zdravého životního stylu, ráda s rodinou tráví volný čas pohybem, nejlépe v přírodě a pochopitelně také ctí zdravé stravování. Její Natálka ještě nikdy neochutnala hranolky nebo pizzu. Jí všechno a ochotně, co jí maminka připraví. Je to živé a štíhlé děvčátko. Martina má staršího bratra a ten má také holčičku. Je jí šest a jmenuje se Terezka. Ovšem životní styl bratrovy rodiny je jiný. Ideálem je prolenošený víkend proložený nějakými dobrotami. Rodina bratra je prostě jiná, bratr žije pod taktovkou své ženy, a když Martina nastínila nějaké pochybnosti, bylo jí řečeno, ať se nestará, že je to jejich věc. Takže se starat přestala, přeci jen brácha je brácha a má ho ráda, nebude zasévat zlo do jejich vztahu. Neteř Terezka je také moc milá holčička s buclatými tvářičkami a Martinu má moc ráda. Když se staví na návštěvu, hned se ke své tetě tulí a nabízí jí nějaké bonbóny ze svých zásob. Martina už k nim raději ani moc nevodí svoji Natálku. O víkendu ovšem slavila Terezka šesté narozeniny. Strašně se těšila. Ani ne tak na dárečky, ale na oslavu. Oslava měla proběhnout v sobotu v McDonaldu. Proboha, proč v mekáči? Proč není možné posedět doma s rodinou, udělat nějaké občerstvení, ušetřit peníze? Terezka si to tak strašně přeje. „Tetó, že půjdeš také? S Natálkou a se strejdou?“ Bere Terezka Martinu za ruku a lísá se k ní? No co jí může odpovědět? Bytostně se jí tam nechce. Je to prostředí, které je naprosto proti její mysli. Ale Terezce to prostě udělat nemůže. Byla by zklamaná a mrzelo by jí to. A tak vyráží.
Terezka má s sebou dvě nejlepší kamarádky ze školky, jinak se oslavy opravdu účastní pouze rodina. Obsazují velký stůl. Martina zírá na nabídku a po dlouhé době objednává zeleninové saláty pro svoji rodinu. Ostatní už baští své hamburgery nebo hranolky, které namáčejí do různých omáček. Jedí z papírových krabiček a sáčků přímo rukama na tácu jako ve školní jídelně.
Martina si přisedne k ostatním a k Natálce se přitočí Terezka. Dá jí kousnout do hambáče a podá jí do ruky pár hranolek omočených v kečupu. Rodina si povídá, směje se, každý si prý může dát, na co má chuť, brácha platí útratu, byli všichni zvaní. A po chvilce se ozve Natálka: „A proč já musím jíst ten hnusný salát, když to všechno platí strejda?“ V očích se jí objeví slzy. Odchází pryč. Pláče. Martině se sevřelo srdce. Co se to stalo? Její holčička si myslí, že salát jedí, protože nemají peníze na hamburgery a hranolky. Natálka se po dlouhé době uklidnila, Martina podlehla a koupila jí prvního hamburgera. Natálka převalovala v ústech každé sousto a přivírala oči. Byla šťastná. Něco takového ještě neochutnala. Nyní se draly slzy do očí Martině.
Nedělní brokolici s bramborem Natálka dlouze přehrabovala. Byla zamyšlená, hlavičku podepřenou. Žvýkala bez zájmu a najednou povídá: „Maminko, kdy půjdeme zase k tomu mekáčovi? Já bych tak moc chtěla.“
