Článek
Vyučující se zamykali se studenty v učebnách, evakuovalo se přes 1000 osob, žádná zranění se nepotvrdila a nebyl nalezen ani žádný střelec. Byl to jen planý poplach, který vyvolal student, který nahlásil domnělou střelbu na policii.
Ano, někdy nevíme co vlastně dělat, jaké skutky a v jakém okamžiku hlásit. Bojíme se, že situaci podceníme a laxním přístupem nezabráníme možné katastrofě. Někdy jsme nevšímaví a jindy zase až přespříliš starostliví. Sama jsem se také stala tou přespříliš starostlivou a všímavou. Dokonce dvakrát. Jednou jsem si všimla, jak z auta vytéká neznámá páchnoucí kapalina a v obavě, že může zapříčinit třeba výbuch nebo požár, jsem zalarmovala hasiče. Přitom šlo prý o běžnou situaci, kdy auto na plyn v horkých dnech tento plyn upouští. Inu, kdo to ví, že?
Ve druhém případě jsem na vlastní oči viděla bitku více osob, kdy jedna žena ležela bez známek života na zemi a nehýbala se a slyšela jsem jasné výčitky: „Cos jí to udělal? Proboha cos jí to udělal…“ Následovala slova o jakési vraždě otce jednoho z aktérů bitky a já si prostě uvědomila, že tady nemusí být asi všechno v pořádku a opět vytočila linku 112. Krutá rvanice ale ustala, aktéři se začali srovnávat, probrala se i ta žena, která působila už mrtvým dojmem, dav rozdělený do dvou znepřátelených skupin se rozešel a to ještě před příjezdem policie a záchranky.
A když se vrátím přímo k té střelbě, tak můžu prohlásit, že ji prostě nepoznám. Stává se, že zřejmě slyším střelbu při honu, stejné zvuky slýchám ovšem na chatě i přes den a mám pocit, že mi střílí přímo „za humny“, jenže nikde není žádné varování a je přece jen den, tak kdo ví, co vlastně slyším. Nebo u nás v domě. Na našem patře bydlí nájemník, který je všem ostatním obyvatelům trnem v oku. Prostě hádky jsou na denním pořádku a nedávno jsem opět slyšela velice ostrou hádku zakončenou výstřelem. S nájemníkem se ten den pohádal majitel bytu z druhého patra. Nájemník ho opakovaně napadal, byl hlučný, nedodržoval noční klid, ničil zařízení domu a vyhrožoval jeho ženě. Jenže majitel bytu, který přišel do křížku s tímto nepřizpůsobivým nájemníkem, žádnou střelbu nezaznamenal. Přesto jsem byla přesvědčená, že jsem výstřel zaslechla. Musela jsem se prostě mýlit. Jeden z aktérů hádky jen práskl dveřmi.
Asi je načase, abychom dostali nějaké informace, kdy a jaké podezření hlásit a také jakousi instruktáž k tomu, jak vůbec rozeznat výstřel od jiných zvuků, které ho mohou zdánlivě připomínat.
