Tentokrát se to nepovedlo: fanoušci jsou v šoku, jak moc Netflix překroutil příběh Eda Geina

Netflix měl s novou sérií Monster: The Ed Gein Story obrovská očekávání. Po úspěchu příběhu Jeffreyho Dahmera i bratrů Menendezových se zdálo, že další temný portrét slavného sériového vraha je sázkou na jistotu. Jenže tentokrát to zjevně nevyšlo. Diváci, historici i fanoušci true crime žánru se shodují: Ed Gein se na obrazovkách proměnil v karikaturu, která má s realitou společného jen málo.

Seriál měl původně nabídnout psychologický pohled na jednoho z nejděsivějších mužů 20. století – venkovského podivína, který stahoval lidi z kůže a vyráběl si z nich nábytek. Jenže místo snahy porozumět šílenství přinesl Netflix melodrama plné vymyšlených scén, domnělých vztahů a scénářových kliček, které víc připomínají přehnaný thriller než skutečný příběh.

Kritici tvrdí, že Monster: The Ed Gein Story se vzdaluje historické realitě natolik, že by se spíš seriál měl jmenovat Monster: Příběh Eda Geina, který s Edem Geinem nemá moc společného. Tvůrci podle nich vyplnili prázdná místa v Geinově životě lacinou fikcí a šokujícími scénami, které se nikdy nestaly.

„Je to série, která přepisuje historii podle potřeby dramatu,“ napsal RogerEbert.com a dodal, že i přes působivý výkon Charlieho Hunnama je celkový výsledek roztříštěný, teatrální a bez respektu k faktům.

„Milovala jsem ho a pořád miluju,“ tvrdila žena, kterou Netflix ukázal jako jeho dlouholetou partnerku. V seriálu je jejich vztah zobrazen jako komplikovaný, ale zároveň hluboce osobní. Jenže… kolik z toho je skutečnost? Adeline Watkins skutečně existovala. Žila v městečku Plainfield ve Wisconsinu – tedy ve stejné oblasti, kde Gein spáchal své děsivé činy. Po jeho zatčení v roce 1957 se objevila ve zprávách a novináři ji začali popisovat jako Geinovu sousedku a údajnou přítelkyni.

V listopadu 1957, krátce po Geinově dopadení, otiskl Minneapolis Tribune rozhovor s Adeline, která tvrdila, že s Edem Geinem měla vztah dlouhý přes dvacet let. „Byla jsem s Edem víc než 20 let,“ uvedla tehdy. Popsala ho jako hodného, laskavého a sladkého muže. „Někdy jsem měla pocit, že ho využívám, ale on vždycky chtěl dělat to, co jsem chtěla já.“ Podle ní chodili často do kina nebo do hospody, kde ona pila pivo a Ed si dával jen mléčný koktejl. Sdíleli také zálibu v knihách – on prý miloval dobrodružné příběhy o Africe a Indii.

Jenže v rozhovoru také přiznala mrazivé detaily. Diskutovali spolu o vraždách, které tehdy plnily titulní stránky. „Ed mi říkal, co ten vrah udělal špatně, kde udělal chybu,“ uvedla Adeline. „Přišlo mi to zajímavé.“

Na otázku, kdy se naposledy viděli, odpověděla, že to bylo v roce 1955 – a že jí tehdy Ed požádal o ruku. „Ne přímo slovy,“ dodala, „ale věděla jsem, co tím myslel.“ Nabídku odmítla, prý ne kvůli němu, ale sobě. „Myslím, že jsem se bála, že bych nebyla taková, jakou by si přál.“ A i po odhalení jeho hrůzných činů řekla novinářům: „Milovala jsem ho a pořád miluju.“

O měsíc později však Adeline vystoupila znovu – tentokrát s úplně jiným tónem. Ve Stevens Point Journal uvedla, že její předchozí rozhovor byl přehnaný a plný nepravd. „Znala jsem Eda asi 20 let,“ vysvětlila. „Náš vztah byl krátký. Ve skutečnosti ke mně chodil jen asi sedm měsíců a to jen občas.“ Podle ní spolu byli několikrát v místním kině, ale rozhodně nešlo o dvacetiletý románek. Zároveň popřela, že by ona nebo její matka Eda kdy nazvaly milým.

Ed Gein o Adeline nikdy veřejně nemluvil. Nikdy nepotvrdil, že spolu měli vztah, ani nekomentoval její slova. Všechny dostupné důkazy naznačují, že Adeline a Ed byli spíše známí než milenci. Několikrát se vídali, možná párkrát vyrazili do kina – ale rozhodně nešlo o dvacetiletou lásku, jak to vylíčil první rozhovor. Netflix tedy ve svém Monster: The Ed Gein Story čerpal především z té první verze příběhu, kterou sama Adeline později popřela.

V seriálu je Adeline vykreslená jako žena, která Geinovi rozuměla víc než kdokoli jiný, a dokonce mu pomáhala skrývat jeho temnou stránku. Realita je však mnohem jednodušší – a možná ještě smutnější. Adeline byla jen osamělá žena z malého města, která se náhodou znala s mužem, jenž se stal jedním z nejděsivějších jmen v americké historii.

Dalším z momentů, kdy si tvůrci seriálu Monster: The Ed Gein Story zřejmě řekli „proč ne“, je scéna, v níž Ed zabije svého bratra Henryho při žertu, který se zvrtl. V seriálu má jít o temný a zásadní okamžik, který údajně odstartoval Geinovu cestu k šílenství. Jenže realita je mnohem méně dramatická – a hlavně zdaleka ne tak krvavá, jak Netflix naznačuje.

Henry Gein zemřel v roce 1944 během požáru na rodinném pozemku ve Wisconsinu. Bratři tehdy společně pálili suchou trávu a keře, když se plameny vymkly kontrole. Když se později hasičům podařilo dostat oheň pod kontrolu, Ed ohlásil, že ztratil bratra. Henryho tělo bylo nalezeno o několik metrů dál – ležící tváří dolů, s mírnými podlitinami na hlavě.

Úřady ale tehdy jeho smrt nevyšetřovaly jako vraždu. Lékař, který tělo ohledal, uvedl jako příčinu smrti asfyxii – tedy udušení kouřem. Policie případ uzavřela jako nehodu. Ed Gein nebyl nikdy obviněn, ani vyslýchán jako podezřelý. Žádná pitva, žádné soudní řízení, žádný důkaz o násilí.

Až po Edově zatčení v roce 1957 se začaly objevovat spekulace, že Henryho smrt možná nebyla tak nevinná. Některé knihy, jako například Deviant od Harolda Schechtera, upozorňují na zvláštní okolnosti – především na fakt, že tělo bylo nalezeno mimo požářiště a že se na hlavě nacházely zmíněné modřiny. Ani Schechter však nikdy nepředložil důkaz, že by Ed skutečně bratra zabil. Spíše se přiklání k verzi, že Henryho smrt byla podezřele náhodná.

Tvůrci Monster: The Ed Gein Story se rozhodli tuto mezeru v historii zaplnit po svém – dramatem. V seriálu se Henry a Ed hádají uprostřed ohně, padnou těžká slova, Ed popadne klacek… a všechno končí tragédií. Kamera se pomalu přibližuje, plameny praskají, hudba houstne – klasická netflixovská podívaná, která funguje, jen pokud si nevzpomínáte na skutečná fakta.

Reálně ale neexistuje jediný důkaz, že by Ed Henryho zabil – natož, že by šlo o nějaký žert, který se zvrtl. Šlo o nešťastnou událost, jakých se na farmách tehdy stávalo mnoho. Henryho smrt sice mohla v Edovi zanechat stopu, ale proměnit ji v úvodní kapitolu jeho „zrození monstra“ je čistá fikce.

„Tyhle umělecké předělávky jsou přehnané. Místo dokumentárního realismu tu máme romantizaci psychopata,“ píše Decider.com a dodává, že podobné scény degradují oběti a dělají z Geina spíš antihrdinu než zrůdu.

Jednou z největších výtek vůči seriálu je, že si bere až příliš velkou uměleckou svobodu. A netýká se to jen krvavých scén, které s realitou nemají mnoho společného, ale i samotného pojetí Eda Geina. Včetně jeho hlasu. V seriálu totiž Ed mluví nepřirozeně vysokým, skoro dětským hlasem. Jenže takhle Ed Gein ve skutečnosti nikdy nezněl. Lidé, kteří ho znali, ho popisovali jako tichého, trochu plachého muže s jemným, ale normálním tónem řeči.

Autentické nahrávky Geinova hlasu, pořízené v noci jeho zatčení a zveřejněné až v roce 2023 prozrazují, že měl vrah zcela normální hlas. Na záznamech je slyšet klidný, tichý a nízko posazený hlas. Gein působí zdrženlivě, skoro plaše, bez známky teatrálnosti. Odborníci upozorňují, že právě tahle obyčejnost byla na něm nejvíc znepokojivá – ne jak mluvil, ale co říkal. „Když slyšíte ten skutečný hlas, mrazí vás z toho, jak klidně mluví o věcech, které udělal. Netflix z něj udělal karikaturu,“ napsal ve své recenzi web Vulture.

Ed Gein přiznal pouze dvě vraždy: Mary Hogan (1954) a Bernice Worden (1957). Obě ženy pocházely z malého města Plainfield ve Wisconsinu a jejich osudy by si zasloužily citlivé zacházení. Místo toho seriál z jejich postav udělal přehnaně emotivní a zveličené figury. Mary Hogan, majitelka místní hospody, byla v seriálu vykreslena jako vulgární žena s konfliktní povahou. Ve skutečnosti o ní svědci mluvili jako o přímé, ale dobrosrdečné osobě, kterou měli v obci rádi.

Bernice Worden, majitelka železářství, dopadla ještě hůř. V Monster ji tvůrci zobrazili jako panovačnou, až hloupou ženu, která údajně udržovala s Geinem zvláštní vztah. Podle seriálu spolu měli poměr, a dokonce ho nechala nosit své spodní prádlo. To je však zcela smyšlené – žádné důkazy ani výpovědi z vyšetřování nic takového nepotvrzují.

Bernice Worden byla nalezena 16. listopadu 1957 v Geinově stodole. Její tělo viselo hlavou dolů, rozřezané a zohavené. Vyšetřovatelé potvrdili, že byla zastřelena kulkou do zad a následně rozčtvrcena – šlo o chladnokrevný zločin, ne o nevydařenou romanci. Show rozšiřuje sexuální šok a perverzi nad rámec potřeby, zatímco zobrazuje unikající skutečnost, která je už sama o sobě děsivá. Již v prvních pěti minutách seriálu je zobrazena scéna, ve které Ed masturbuje, zatímco nosí ženské spodní prádlo, přičemž má kolem krku pásek nebo popruh a dusí se.

V dostupných historických materiálech, policiejních protokolech a výpovědích není žádný důkaz, že by Ed Gein skutečně nosil ženské spodní prádlo jako součást svých zločinů nebo sexuálních praktik. Také není potvrzeno, že by existoval romantický nebo sexuální vztah mezi Geinem a jeho oběťmi, který by ospravedlňoval takové intimní scény, jak je seriál prezentuje.

Zatímco skutečné vyšetřování vraždy Bernice Worden odstartovala obyčejná účtenka za nemrznoucí směs, v seriálu Monster: The Ed Gein Story ji Netflix nahradil zcela vymyšleným symbolem – dárkovou krabicí se spodním prádlem. Podle scénáře ji Bernice věnuje Geinovi jako podivný osobní dárek, který má být projevem jejich komplikovaného vztahu. Scéna pak přeroste v hádku, kdy se Gein s Bernice rozchází, ale i tak si chce dárek odnést, ale uražená, odmítnutá Bernice mu dar bere z rukou. Krabice zůstane ležet v obchodě – a stane se tak „důkazem“ vedoucím k odhalení vraha.

Ve skutečnosti ale nic takového nikdy neexistovalo. Žádný dárek, žádné spodní prádlo, žádná osobní scéna. Bernice Worden a Ed Gein spolu podle svědků neměli žádný intimní vztah – a už vůbec si nevyměňovali dárky. Skutečný důkaz, který policii dovedl k farmě, byla prostá účtenka vystavená Bernice v den její smrti, kde bylo napsáno Geinovo jméno. Tato obyčejná administrativní položka se v rukou Netflixu proměnila v teatrální rekvizitu, která má vyvolat šok, nikoli pochopení reality.

Netflix ve svém seriálu zobrazuje dramatickou scénu, v níž Geinův dům lehne popelem po konfliktu mezi šerifem a synem jeho druhé oběti (zástupce šerifa jménem Frank Worden), který se snaží vydražit vrahův majetek a výtěžek věnovat na dobročinné účely. Realita byla však mnohem prostší – a méně filmová.

Geinův dům v Plainfieldu skutečně vyhořel 20. března 1958, jen několik dní před plánovanou veřejnou dražbou. Podle archivů Wisconsin Historical Society měl být dům i s přilehlým pozemkem vydražen, avšak požár vše zničil. Policie nikdy oficiálně neurčila příčinu, ale tehdejší tisk i historici se shodují, že mohlo jít o nedbalost nebo úmyslný čin místních obyvatel, kteří nechtěli, aby se z místa stala morbidní turistická atrakce.

Žádný spor mezi šerifem a Frankem Wordenem, synem zavražděné Bernice Worden, však historické záznamy nezmiňují. Frank byl zástupcem šerifa a právě on pomohl Eda Geina dopadnout.

Část Geinova majetku se opravdu prodávala, ale šlo o zcela běžné položky – nářadí, vybavení farmy nebo jeho auto, které nebylo požárem zasaženo. Nejznámější položkou byla Geinova dodávka Ford z roku 1949, kterou koupil podnikatel Bunny Gibbons z Necedahu. Následně ji vystavoval na jarmarcích a karnevalech, kde si návštěvníci mohli za 25 centů prohlédnout „auto vraha Eda Geina“.

Aukce se účastnili pouze zprostředkovatelé, nikoli sousedé, policisté či příbuzní obětí, jak to ve svém dramatickém pojetí naznačuje Netflix. Žádné osobní souboje ani morální dilemata – jen snaha města uzavřít temnou kapitolu své historie.

Velká část fanoušků se tedy shoduje, že seriál úplně ztrácí empatii k obětem. Bernice Wordenová i Mary Hoganová jsou zobrazeny jen jako kulisy pro Edovu vnitřní bolest. O jejich životech, rodinách či skutečném utrpení se divák nedozví prakticky nic.

Ed Gein nikdy neskončil ve vězení. Po svém zatčení v roce 1957 byl shledán neschopným stanout před soudem kvůli duševní poruše a umístěn do Central State Hospital for the Criminally Insane ve Wisconsinu. Později byl přemístěn do Mendota Mental Health Institute, kde zůstal až do své smrti v roce 1984 následkem rakoviny. Podle historických záznamů byl klidný, spolupracující pacient, který pomáhal v dílně, četl knihy a neprojevoval žádné známky agrese. Ošetřovatelé ho popisovali jako tichého a nenápadného muže, který se smířil se svým údělem.

Netflix však z jeho pobytu v léčebně udělal groteskní směs halucinací, násilí a pseudofilozofických dialogů, které s realitou nemají nic společného. V seriálu se Gein volně pohybuje po ústavu, údajně má klíče od sester, a dokonce se objevuje scéna, v níž zavraždí ošetřovatelku motorovou pilou. Nic takového se nikdy nestalo – Gein byl trvale pod dohledem a nikdy v ústavu nikoho nenapadl.

Tvůrci Monster: The Ed Gein Story si zjevně oblíbili hranici mezi realitou a šílenstvím – a většinu druhé poloviny série postavili právě na ní. Gein zde komunikuje s imaginárními postavami: transgender herečkou Christine Jorgensen, nacistickou dozorkyní Ilse Koch, a dokonce i s masovým vrahem Richardem Speckem, který je v seriálu zobrazen jako skandální vězeň po hormonální terapii s prsy a ženskými rysy. Všichni tito lidé údajně sdílejí s Geinem jakési duchovní spojenectví, které má symbolizovat jeho rozpolcenou identitu. Jenže nic z toho nemá žádný historický základ.

Podle archivů Mendota Mental Health Institute Gein nikdy nekomunikoval s jinými slavnými pachateli ani neměl zvláštní postavení mezi pacienty. Z dostupných dokumentů vyplývá, že žil v ústraní, byl pečlivě sledován a nijak se neúčastnil „vězeňské hierarchie“. Tvůrci tak do reálného příběhu dosadili symbolické figury, které mají Geina vykreslit jako muže zmítaného pohlavní identitou – což ovšem odporuje tomu, co o něm víme z výslechů i soudních spisů.

Nejproblematičtější částí seriálu je však snaha naznačit, že Gein mohl být transgender nebo že jeho činy pramenily z vnitřního rozporu mezi tělem a identitou. Tvůrci se odvolávají na jeho bizarní výroky o převtělení do ženy a fakt, že nosil masky a obleky ze ženské kůže – ale tyto projevy byly důsledkem těžké psychózy a nekrofilní poruchy, nikoliv genderové dysforie.

Ve skutečnosti žádné záznamy nenaznačují, že by se Ed Gein někdy identifikoval jako žena nebo toužil po tranzici. Jeho činy – vyhrabávání mrtvol, výroba šatů z lidské kůže, předměty z lebek a orgánů – pramenily z posedlosti svou mrtvou matkou Augustou a patologického zkreslení sexuality. Netflix ale tuto temnotu zaměnil za „vnitřní konflikt identity“, což vede k nechtěné banalizaci skutečných duševních nemocí i transgender témat.

Do hry vstupuje i skutečná postava Christine Jorgensen, americké herečky a aktivistky, která se v 50. letech stala první široce známou transgender ženou po úspěšné tranzici. V seriálu Gein z léčebny údajně navazuje kontakt s Jorgensen pomocí radiostanice a vede s ní halucinační rozhovor, v němž mu vysvětluje, že není transgender, ale gynefilik – muž posedlý ženským tělem.

Žádný takový kontakt nikdy neproběhl. Gein o Jorgensen nikdy nemluvil, nikdy o ni neprojevil zájem a neexistují žádné záznamy, které by je jakkoli spojovaly. Tvůrci Monster použili Jorgensen jako hlas rozumu, který má divákovi pomoci pochopit Geinovu zvrácenou psychologii. Jenže výsledkem je spíš nešťastné směšování trans identity a duševní poruchy, které historici i aktivisté označují za necitlivé.

Jedním z nejpodivnějších momentů celé série je její propletení se světem filmů, které byly původně Geinem inspirovány. Místo toho, aby je seriál ukázal jako kulturní ozvěnu skutečných událostí, mění je v jakýsi paralelní vesmír, v němž Ed Gein sám prožívá scény z klasických hororů – od Psycha po Texaský masakr motorovou pilou.

Tvůrci si s divákem zahrávají tím, že do Geinových halucinací vkládají postavy, které mají připomínat Normana Batese, Buffala Billa či Leatherface. V jedné epizodě Gein údajně sleduje v televizi film, který „o něm jednou natočí“a další scéna přechází do snového světa, kde se stává tím, kdo inspiroval film i vraha z filmu zároveň. Tenhle metaefekt má zřejmě ukázat, jak se z reálného člověka stává legenda – jenže místo hlubší úvahy vzniká zmatený, samoúčelný chaos, který popírá hranici mezi dokumentem a fanfikcí.

Ve skutečnosti byly slavné filmové postavy, které Geinem inspirovaly, zcela samostatnými fikčními výtvory. Norman Bates z Hitchcockova Psycha, Leatherface z Texaského masakru motorovou pilou či Buffalo Bill z Mlčení jehňátek vznikli volně na základě jeho činů, ale žádný z nich není Geinův odraz. Každý z těchto filmů si vzal jen dílčí motiv – nekrofilní hrůzu, vztah k matce nebo vytváření ženské identity ze zbytků těl. Netflix však tyto vrstvy smíchal dohromady, až se z toho stala postmoderní změť, kde Gein sám zhlíží do popkulturního zrcadla, které nikdy neexistovalo.

Závěr série tak působí jako mozaika bizarních scén – schizofrenní fantazie, falešné historické odkazy a pseudohumanistické rozhovory s duchy minulosti. Gein zde připomíná spíš mystického hrdinu šílenství než patologického vraha, který zabil dvě ženy a znesvětil desítky hrobů.

Netflix si s Monster: The Ed Gein Story zjevně spletl hranici mezi rekonstrukcí skutečných událostí a scénářem inspirovaným pouze představou o nich. Tam, kde by měl vládnout respekt k obětem a historické přesnosti, nastupuje umělecká licence – plná efektních dialogů, erotizovaných scén a přehnaných gest. Jenže když se skutečná bolest promění ve vizuální atrakci, ztrácí se lidskost, která by měla být v centru každého true crime příběhu.

Seriály o vrazích mají sílu znepokojovat, vzdělávat i varovat. Ale jen pokud dokážou odolat pokušení udělat z monstra postavu, se kterou má divák soucítit. Ed Gein nebyl nepochopený outsider, ale člověk, který způsobil nevýslovné utrpení. A Bernice Worden ani Mary Hogan nebyly postavy pro dramatický oblouk – byly to ženy s rodinami, sny a životem, který jim někdo vzal.

Tvůrci Monster mohli ukázat, jak se z osamělosti a izolace může zrodit šílenství. Místo toho ale podlehli potřebě šokovat. A právě v tom je největší tragédie jejich série – že zapomněla, že skutečný horor se nemusí přikrášlovat. Stačí ho jen vyprávět pravdivě. Jenže to by pak seriál neměl osm dílů, ale pouze dva a to je málo.

___________________

Zdroje:

https://eu.jsonline.com/story/entertainment/2025/10/05/whats-real-whats-fiction-in-netflixs-ed-gein-series-monster/86539849007/

https://www.upi.com/Entertainment_News/TV/2025/10/06/ed-gein-monster/9951759764833/

https://www.biography.com/crime/ed-gein

https://people.com/who-is-christine-jorgensen-monster-11824719

https://people.com/did-ed-gein-help-find-ted-bundy-truth-behind-monster-finale-11824989

https://www.cosmopolitan.com/uk/entertainment/a68873904/monster-the-ed-gein-story-birdman-richard-speck/

https://www.forbes.com/sites/monicamercuri/2025/10/06/the-ed-gein-story-fact-vs-fiction-what-monster-gets-right-and-wrong/

https://www.livemint.com/us/trending/fact-or-fiction-did-ed-gein-kill-his-brother-henry-as-shown-on-netflix-s-monster-web-series-11759800109696.html

https://www.thewrap.com/monster-the-ed-gein-story-netflix-true-story/

https://variety.com/2025/tv/news/monster-ed-gein-true-story-1236527517/

https://eu.jsonline.com/videos/news/local/2025/10/06/monster-ed-gein-story-netflix/86554990007/

https://www.cosmopolitan.com/uk/reports/a68844507/monster-the-ed-gein-story-fact-vs-fiction/

https://www.vulture.com/article/monster-ed-gein-true-story-fact-vs-fiction.html

https://decider.com/2025/10/06/adeline-watkins-ed-gein-monster-netflix/

https://people.com/ed-gein-cannibal-rumors-what-evidence-really-says-11824890

https://www.rogerebert.com/reviews/monster-the-ed-gein-story-tv-review-2025