Článek
Chamonix: Výzva
Pro tyto první průkopníky ledního hokeje (tehdy se říkalo kanadského - podle země původu) se vžilo pojmenování hokejoví mušketýři podle knihy Jana Palouše Mušketýři s hokejkou. On sám mezi ně patřil, takže autentickou formou ve své knize mohl vylíčit první doteky českých hokejových hráčů s pukem. Jak podotýká ve své knize, tak s ledním hokejem obeznámili Anglii její kanadští studenti a sport se záhy rozšířil do západoevropských zemí. Vedle Anglie ho hráli například ve Francii, Belgii, Švýcarsku, Švédsku či Německu. A také Rakousku - Uhersku. A právě poslední jmenovaný nám dělal největší potíže. Ale spíše politické. I proto byla česká účast na tomto turnaji tak důležitá. Němečtí Rakušané se totiž nechtěli smířit s pocitem, že vedle jejich oficiálního hokejového svazu existuje i ten v rámci zemí českých.
Popud k účasti na evropském šampionátu v Chamonix dal tehdejší předseda Českého hokejového svazu Emil Procházka. Byl neoblomný a trval na vyslání hráčů na tento turnaj. Takto to aspoň ve své knize zmiňuje Jan Palouš. Jenže… Český hokejový svaz byl oficiálně založen 19. listopadu 1908, v témže měsíci byla odeslána žádost o členství k Mezinárodní federaci ledního hokeje, první valná hromada se konala 11. prosince téhož roku za účasti 11 klubů v restauraci Platýz. To vše byla vskutku zásluha právě Emila Procházky, funkcionáře Slávie a zároveň předsedy přípravného výboru pro vznik Českého hokejového svazu. Ale kvůli rivalitě Sparty ze Slávií se 13. ledna 1909 stal prvním předsedou Českého hokejového svazu bruslař Jaroslav Potůček. Emil Procházka se stal předsedou až v roce 1911. Ale tyto nesrovnalosti ponechme stranou.
Pod názvem hokej se tehdy v našich končinách skrýval bandy hokej, hrající se na ledě s krátkou dole v oblouk zahnutou holí a míčkem. Jednalo se o sport, který si u nás rychle získal popularitu a záhy se rozšířil. V českých zemích se mu věnovalo několik klubů a asi stovka amatérských hráčů. Jenže tzv. kanadský hokej byl u nás znám jen z doslechu, představy o něm panovaly nepřesné a zkreslené. Ani překlad pravidel příliš nepomohl a naši budoucí reprezentanti žili v představě, že se tento typ hokeje hraje s kostkou, že hokejky jsou jiné, tušili jen mlhavě a o chráničích neslyšeli vůbec. Jediné na co mohli spoléhat, byly jejich bruslařské schopnosti osvojené v bandy hokeji.
Chamonix: Zapomeňte na bandy (hokej)
Tehdejší sportovci se věnovali svým klubovým aktivitám na amatérské úrovni a ne jinak to bylo i s našimi osmi průkopníky ledního hokeje, kteří se jali hájit české národní barvy na francouzském šampionátu. Mnohdy provozovali několik sportů najednou a to vše vedle svého civilního povolání nebo studií.
Role brankáře se ujal Josef Gruss a zároveň byl i vedoucím výpravy a delegátem Mezinárodního federace ledního hokeje. Aby dostál svých funkcionářských povinností, tak ho v brance v polovině šampionátu vystřídal Antonín Potůček, který přicestoval o něco později a svojí účastí rozšířil i klubovou reprezentaci, neboť v Čechách hrál za KC Ruch. Dalšími hokejovými mušketýry byli obránce Boleslav Hammer, levý bek Jan Fleischmann, záložník Ctibor Malý, střední útočník Jaroslav Jarkovský a křídla Otakar Vindyš a Jan Palouš.
Problém nebyla jen neznalost a neobeznámenost s tzv. kanadským hokejem, ale i financování takové akce a společné dresy české reprezentace. Díky vyhlášené veřejné sbírce na podporu české účasti na šampionátu (uveřejněné 15. ledna 1909 v Národních listech a také v periodiku Sport a hry) se naštěstí sešlo dostatek financí a druhý problém se vyřešil tak, že naši první reprezentanti si oblékli svetry dresu Slávie a jezdecké rajtky. České mužstvo se skládalo téměř výhradně z hráčů tohoto klubu, výjimkou byl jen Jan Palouš, který přišel z Akademický S.K. a později Antonín Potůček. Mělo to i svoji logiku, neboť oficiální pozvání na mezinárodní turnaj v hokeji v Chamonix byl původně od pořadatelů tohoto klání, pařížských C. P. de Paris, adresováno právě Slávii. Nicméně – 21. ledna 1909 odpoledne z Nádraží císaře Františka Josefa vyrazila česká hokejová expedice na svůj křest ledem.
Jak vypadá skutečná výstroj na lední hokej, to poznali čeští hráči až cestou na šampionát, když k nim do vlaku přistoupil belgický reprezentační brankář Hayois. Ukázal jim nejen hole a „betony“, ze kterých byl brankář Josef Gruss nadšen, ale i puk. Český dobový tisk ho označoval jako „desku“. Belgičan je ujistil, že v Chamonix bude možné skutečné hokejové hole zakoupit, výstroj však ne. To Grusse zklamalo a v utkání pak jako ochranu využil aspoň šálu, kterou si omotal kolem pravého kotníku. A v Chamonix si Češi hokejky skutečně koupili. Byly poslední a snad jen proto, že měly černou barvu.
Chamonix: Turnaj
Český tým reprezentovalo sedm hráčů, tehdy běžný počet v ledním hokeji. Velikost branky i možnost hrát za ní, české reprezentanty zaskočila a nedokázali pochopit, proč by se hra měla vracet z autu a nebýt přerušena. Na krátkém tréninku se učili hrát s holí a posouvat puk po ledu podle rad a vzoru francouzských protihráčů z klubu C. P. de Paris, který zde reprezentoval Francii. V samotném utkání, které nastalo 23. ledna, sice protihráče zaskočili dobrým bruslením, ale díky mizerné koncovce, kdy se jim nedařilo trefit holí do puku, který jim neustále odskakoval, prohráli s Francií vysoko 8:1. A podobně se jim nedařilo druhý den ráno v dalším zápasu se Švýcarskem (8:2) a odpoledne s Princess Club London (zastupující Anglii a kteří drtivě porazil Čechy 11:0). 25. ledna odehráli poslední zápas s Belgií (porážka 4:1). Turnaj očekávaně vyhráli Angličané.
Ten historicky prémiový gól české reprezentace v dějinách českého hokeje vstřelil Francouzům Jan Palouš. Proti Švýcarům skórovali po jednom gólu Jaroslav Jarkovský a Otakar Vindyš, který vstřelil i jedinou naši branku belgickému brankáři.
Oč však nedosáhli Češi na poli sportovním, dosáhli na kolbišti politickém. Kongres Mezinárodní federace ledního hokeje, kterého se zúčastnili i Josef Gruss a Boleslav Hammer, se usnesl, že jejich členy můžou být nejen ti, kteří zastupují státní útvar (a vyslat tak na turnaj svoje mužstvo), ale i tací, kteří zastupují jednotlivé národy. Což bylo pro Čechy velmi důležité, protože jak se později ukázalo, rakouský hokejový svaz se později pokoušel napadnout legitimitu existence samostatného českého hokeje. Jako malý bonus pak zapůsobilo i to, že oba čeští delegáti byli jmenováni do funkce sudích. Tehdy byla běžná praxe, že zkušený hráč mohl být i rozhodčím.
Budiž ke cti připomenout, že naši první hokejisté využili nabídky zahrát si ještě přátelská utkání se dvěma švýcarskými celky, kdy ve druhém utkání porazili HC Les Avants 2:0, což byl poměrně silný švýcarský tým.
Chamonix: Osud mušketýrů
Josef Gruss (*1884, †1968) se až do roku 1951 věnoval všestranně sportu jako funkcionář. Působil v Mezinárodním i Československém olympijském výboru a řadě jiných sportovních organizací. V roce 1911 získal titul doktora medicíny a byl uznávaným odborníkem ve svém oboru gynekologickém. Krátce po druhé světové válce předsedal České gynekologické společnosti. Byl i vysokoškolským profesorem a šéfredaktorem odborného časopisu věnujícího se porodnictví a gynekologii. Byl to on, kdo přeložil do češtiny pravidla bandy hokeje i toho „kanadského“.
Inženýr Boleslav Hammer (*1881, †1913) pocházel z významné pražské rodiny, která patřila k srdcařům S. K. Slávie. Jeho bratři se podíleli na založení tohoto pražského sportovního klubu a také za něj hráli kopanou. Pro „Bolču“ Hammera patřil turnaj v Chamonix k prvnímu a zároveň i poslednímu. Ochabující zdraví přerušilo jeho sportovní kariéru a v pouhých dvaatřiceti letech zemřel na tuberkulózu.
Antonín Potůček (nebo jak zmiňuje Jan Palouš - Topůček), přijel do Chamonix poměrně nečekaně vystřídat Josefa Grusse, který musel plnit své funkcionářské povinnosti. Příliš se o něm neví a přesmyčkou v příjmení (jak ji uvedl Jan Palouš) se celá záležitost ještě více zkomplikovala. Ale je velmi pravděpodobné, že se jednalo o syna předsedy Českého hokejového svazu Jaroslava Potůčka a zároveň zdatného bandy hokejového brankáře.
Jan Fleischmann (*1885, †1939) absolvoval justiční vzdělání a získal titul doktora práv. Až do vypuknutí první světové války se aktivně věnoval hokeji jako hráč, po jejím skončení již jen jako funkcionář, a to nejen ve své milované Slávii, ale dvakrát byl zvolen i za předsedu Československého svazu ledního hokeje.
Ctibor Malý (*1885, †1968) patřil na počátcích fotbalové Slávie mezi její základní kádr a oporu. Právě v Chamonix si vyzkoušel i hokejovou kariéru, které se však nadále nevěnoval a v roce 1910 přestoupil do fotbalového SK Pardubice. Ve svém civilním oboru se podílel na stavbě budovy Elektrických podniků hl. města Prahy.
Jaroslav Jarkovský (*1887, †1952), který později získal taktéž titul inženýra, byl oporou našeho prvního hokejového mužstva i jejím kapitánem. V hokeji byl aktivní až do roku 1913, zúčastnil se dvanácti reprezentačních utkání, v nichž vstřelil šestnáct branek. Byl i úspěšný fotbalista v dresu Slávie. Po první světové válce se přestal sportu aktivně věnovat a pracoval jako cukrovarský inženýr.
Otakar Vindyš (*1884, †1949) byl synem podnikatele Josefa Vindyše, výrobce tělocvičného nářadí a strojů na stáčení piva. I on později získal titul inženýra v oboru strojírenství. Jako sportovec začínal roku 1902 u ČLTK Praha, 1907 přestoupil do pražské Slávie. Věnoval se tenisu, bandy hokeji a později i tomu lednímu. Aktivní kariéru ukončil v sezoně 1926/1927. Reprezentoval celkem šestadvacetkrát a šestkrát prostřelil soupeřovu branku. Roku 1913 zdědil zmíněnou továrnu v Radotíně. Jako podnikatel příliš úspěšný nebyl a roku 1930 firma skončila v konkurzu.
Jan Palouš (*1888, †1971) byl syn báňského rady Aloise Pallausche. Příjmení si nechal změnit na Palouš roku 1947. V 90. letech 19. století se rodina přestěhovala z Českých Budějovic do Prahy. V 16 letech začal hrát za Akademický S.K. bandy hokej. Kromě sportu se věnoval novinářské a filmové činnosti. V roce 1914 ukončil pražskou Českou školu technickou s titulem inženýr. S reprezentační kariérou se rozloučil roku 1924 po olympiádě pořádané shodou okolností také v Chamonix.
Zdroje:
Jan Palouš: Mušketýři s hokejkou, Mladá fronta 1955 , Národní listy, ročník 1909, Sport a hry, ročník 1909 , HC Slavia Praha, Sport.cz, Hokej.cz, Český hokej, Kam po Česku, Biografický slovník, Encyklopedie Prahy 2 a další.
Podobné články autora:
