Článek
Vzestup kanadského hokeje u nás
Debakl ze šampionátu v Chamonix z roku 1909 znamenal paradoxně novou éru v našem hokeji, do té doby vnímaného jako bandy hokej s míčkem a obloukovitou holí. Tzv. kanadský hokej rychle nabíral na popularitě a těšil se velké klubové opoře. Již o tři roky později mezi českými mužstvy hokej s pukem jasně dominoval nad bandy hokejem. SK Slavia, jejíž hráči tvořili jádro reprezentace, patřila k průkopníkům a popularizátorům tohoto sportu. Velkou oporu měli Češi i v zakladateli LIHG (Ligue Internationale de Hockey sur Glace - předchůdce současného IIHF) Louisi Magnusovi.
Vedle již zmíněné Slavie se začaly kanadskému hokeji věnovat další sportovní kluby. Již v únoru 1909 bylo vyhlášeno Mistrovství zemí Koruny české v ledním hokeji, kterého se zúčastnilo sedm mužstev. SK Slavia ve finále porazila Český spolek pro zimní sporty I v poměru 8:1, o třetí místo si zahrála SK Slavia II a Český spolek pro zimní sporty II, kdy opět zvítězili Slávisté. Dalšími účastníky byli SK Smíchov, AFK Union Žižkov a Novoměstský SK.
Ročník 1910 se kvůli teplému počasí nehrál. V roce 1911 se pak ve dnech 14. a 15. ledna o počtu již deseti mužstev (přibyl SHC Karlín, Akademici Praha VII, BZK Praha a AFK Vyšehrad 1907, chybělo družstvo Novoměstských SK, kteří vlastně ani v prvním ročníku neodehráli žádný zápas) konal druhý mistrovský ročník, který se odehrál na hřišti Slavie. Ta nepřekvapivě opět triumfovala.
První oficiální ME v ledním hokeji
První oficiální Mistrovství Evropy se konalo v roce 1910 ve švýcarském Les Avants. Hrálo se na systém každý s každým, dvakrát po dvaceti minutách o sedmi hráčích na každé straně. Bez střídání. Zúčastnily se ho celky Velké Británie, Německa, Belgie a domácího Švýcarska. Britové šampionát vyhráli. Perličkou bylo, že kromě samotného šampionátu se v Les Avants uspořádal i turnaj s britským mužstvem Oxford Canadians, složeného z kanadských studentů působících na Oxfordu. Ti všechny celky s nadhledem přehráli (Británie se tomuto turnaji vyhnula) a dostali jen jediný gól od Švýcarů. Češi do Les Avants neodcestovali. Teplá zima neumožnila trénink a obava z dalšího debaklu přeci jen převážila. A především chyběly finance.
Již v lednu 1911 se opět v Les Avants a Chamonix pořádaly turnaje družstev. „Kanadští“ Oxford Canadians opět ukázali svoji suverénní schopnost ovládání jejich domácího sportu a na obou turnajích celky vyslané z evropských států bez potíží přehráli. V Les Avants pokořili belgické FPB dokonce 26:0. Evropa se měla stále co učit. Ale ještě před těmito turnaji tito kanadští borci zavítali do Prahy. Tady 6. ledna porazili SK Slavii 12:0, o den dny později pak výběr Čech jen 4:0.
Samotná účast na druhém Mistrovství Evropy pořádaném v Berlíně byla od samého počátku ohrožena pro nepřízeň počasí, českým hokejistům tak chyběla průprava a trénink na ledě. Pomohli si tím, že trénovali na namydlené podlaze. Přesto se na poslední chvíli rozhodlo, že reprezentace do Ledového paláce v Lutherstrasse v Berlíně pojede.
Berlín 1911: mistrovský rok (a šok)
Jejich účast byla ohrožena i z jiného důvodu. Přijeli do Berlína den po oficiálním zahájení, ve středu ráno 15. ledna. A tentýž den, pokud nechtěli být diskvalifikováni, museli odehrát dva zápasy. Ve čtyři odpoledne proti Švýcarům a večer o půl desáté proti domácím Němcům. Do brány si stoupl Jaroslav Hamáček, místa obránců zaujali zkušení Jan Fleischmann a Jan Palouš, záložníkem byl Otakar Vindyš. Do útoku šli Jaroslav Jirkovský, Jaroslav Jarkovský a Josef Rublič. Náhradníky byli Josef Šroubek a Miloslav Fleischmann. Palouš a Rublič hráli doma za Č.S.S. Praha. Jan Fleischmann je v dobovém tisku chybně označen jako hráč S.K. Smíchov, ale hrával za Slavii, stejně jako zbývající reprezentanti.
Jenže se stalo něco, co naprosto nikdo nečekal. Češi, kteří neměli žádné umělé kluziště a podmínky pro hru na přírodním ledu ne vždy příznivé, rozdrtili Švýcary 13:0. Jejich první vítězství na mezinárodní scéně (nepočítáme-li porážku švýcarského klubu Les Avants 2:0 v roce 1909) a hned takto brilantní. A aréna v Lutherstrasse jásala. Nikoliv tak jejich večerní němečtí soupeři. Měli k dispozici tři zimní stadiony v Berlíně, jeden v Mnichově, patřili mezi silná evropská mužstva - a přesto se cítili ohroženi, jak poznamenává Jan Palouš, účastník tohoto šampionátu, ve své knize Mušketýři s hokejkou.
Na sebevědomí německé reprezentaci nepřidalo ani to, že hned v první minutě zápasu inkasovali. V úvodní dvacetiminutovce sice ještě dokázali vyrovnat, ale tu druhou opanovali Češi. Jasně zvítězili 4:1. Takový nástup ohrožoval německou touhu po zlatu. Sice druhý den porazili Belgii, ale ta tentýž den těsně zvítězila nad Švýcarskem. A když Češi v pátek porazili Belgičany 3:0, nepomohlo Němcům ke zlatu ani přesvědčivé vítězství 10:0 nad Švýcary. Zlato putovalo do Čech. Poprvé, ale ne naposledy v historii. Z malého hokejového trpaslíka během tří dnů vyrostl obr, který začal ohrožovat zbývající titány. Jak poznamenal Louis Magnus, ta síla mužstva tkvěla v kolektivnosti, útočnosti a zdatném napodobení kanadského stylu hry.
Dodatek k šampionátu
Lze jen těžko odhadovat, jak by celý šampionát dopadl, kdyby do Berlína dorazili i Francouzi a Britové, jak se původně zamýšlelo. Odstoupili bez pádného důvodu, protože ztratili to nejcennější - svoji oporu v kanadských hráčích, kteří se mistrovství Evropy nesměli zúčastnit, jelikož LIHG jim nedovolila start na evropském mistrovství. Jednalo se o rozhodnutí, jak zabránit tomu, aby soutěžící mužstvo bylo zvýhodněno o zámořské hráče, kteří svojí kvalitou ty evropské stále o třídu převyšovali.
Popularita kanadského (ledního) hokeje se šířila světem jako lavina. Již v roce 1911 na zasedání LIHG došlo k ustanovení, že regule pro vstup (či setrvání) do této mezinárodní hokejové soutěže splňuje 33 zemí. Mezi nimi např. i tak bizarní Peru, Indie nebo Turecko.
Český úspěch tak nějak logicky vyústil ve snahu pořádat další Mistrovství Evropy v Praze. Že to nebyl zcela šťastný nápad, se ukázalo teprve po odehraném šampionátu.
Zdroje:
podobné články autora:
