Objevuj České Švýcarsko. Aplikace promění výlet v interaktivní dobrodružství s rozšířenou realitou

1. Malý objevitel, kde naťapete 3 kilometry. Nenáročná trasa, ideální pro malé nožky.

2. Velký objevitel: Náročnější trasa o délce 8 kilometrů. Zahrnuje stoupání na vyhlídky po žebřících.

3. Strážce Tolštejna: Středně náročná trasa o délce necelých 8 kilometrů s prudkým výstupem na vrchol Jedlová.

Takto začíná poutavá hra, kterou pro vás připravila o.p.s. České Švýcarsko. Stáhnete si aplikaci do mobilu a děti se mohou s nadšením pustit do plnění úkolů a zodpovídání kvízových otázek. Nejdříve si ovšem poslechnou Lupínka, který jim ke kvízu vždycky podá zajímavý souhrn informací. Lupínek je úžasně namluvený a děti skutečně zaujme. Alespoň naše zkušenost to potvrdila.

I když je náročná, řekli jsme si: „Když už, tak už!“ Jsme přece zvyklí na výzvy. Vyrazila celá naše rodina včetně 10leté holčičky. A věřte, že právě ona se stala naším navigátorem. Mrkla na aplikaci a okamžitě bravurně ovládala cestu, takže jsme se vůbec neztratili. Z toho vyplývá, že aplikace je jednoduchá na ovládání. Ukazuje vaši aktuální polohu, směr chůze a určuje zastávky a kvízy.

Pokud správně odpovíte na otázku, získáváte bodík. A když posbíráte všechny body na trase, máte nárok na odměnu (resp. děti) a moc pěkný barevný diplom, který si můžete sami vytisknout. Jen nezapomeňte doplnit jméno dítěte. Jako se stalo nám. Ale to už hodně předbíhám.

Část této trasy jsme vloni poznali při našem putování na Stezce Českem. Dovolte mi letmou vzpomínku a třeba ji využijí rodiče, kteří právě putují na Stezce s dětmi. Jakmile přijdete do Českého Švýcarska, vřele doporučujeme stáhnout si tuto aplikaci. Děti budou mít o zábavu postaráno. Zpříjemníte jim šlapání, budou nadšené a popeláší tak, že jim možná nebudete ani stačit. Alespoň my tu zkušenost máme.

A druhý den našeho putování zamířili tam, kde se střetává aplikace „Objevuj České Švýcarsko“ se Stezkou Českem. A to na Pohovku, Rudolfův kámen, Balzerovo ležení, Tolštejn i vrchol Jedlová. Pokud Stezku jdete s dětmi, můžete si dle chuti a časových možností přizpůsobit trasu. Doporučujeme se s aplikací seznámit a dopředu promyslet jednu ze tří tras.

Vyrazili jsme od infocentra v Jetřichovicích po modré. Upozorňuji, že v Jetřichovicích bývá problém s parkováním. Doporučujeme zaparkovat ve směru od Srbské Kamenice necelý kilometr před Jetřichovicemi vpravo na bezplatném parkovišti. A dojít do centra pěšky. Zamířili jsme ke kostelu a po chvíli už šupajdili voňavou přírodou. Čekala nás cesta krajem, který si zamiloval Ferdinad Náhlík, autor prvního průvodce po Českém Švýcarsku. Netrvalo dlouho a objevili jsme Kočičí kostel. Dle pověsti si okolo této skály dávaly dostaveníčko kočky z širokého okolí a pořádaly doslova mňau-párty. To nám už prozrazuje vlček Lupínek v mobilní aplikaci a pokračuje:

Zde se ukáže, jak děti pozorně Lupínka poslouchaly. U Kočičího kostela nemůžete minout ani krásně tvarovanou Kočičí lavičku. Je úžasná.

Pro jistotu jsme vyšplhali do kopce omrknout Kočičák, jestli tam třeba nerejdí nějaké kočičky. Kočky ne, ale potkali jsme starousedlíky, kteří nám prozradili, že místní skále neřeknou jinak, než Masarykův palec. Nejdříve jsme si mysleli, že si s nás vystřelili, ale když jsme se pozorně na Kočičí skálu podívali, fakt připomíná palec. Vám také? Avšak jestli je to pravda, nevíme.

Další zastávkou po žluté čárkované je Pfeiferův lesík I. Naprosto kouzelné místo ukryté mezi loukami. Už jen když jsme k němu mířili, doslova jsme se ztráceli v zeleni. Jen se podívejte.

Z informační cedule se dozvídáme, že právě sem chodili lidé před mnoha lety prosit o úrodu a ochranu před pohromami. A po poslechnutí Lupínkova vyprávění přichází další kvízová otázka. Získáváme bodík a s úsměvem a zvesela pokračujeme dále k Pfeiferově lesíku II.

A co to? Asi abychom nevychladli, přichází znovu Lupínek s další kvízovou otázkou. Holčička je nadšená. Poslouchá Lupínka a další bodík připluje do sbírky. Navíc se těší na další cestu, protože Lupínek slibuje náročnější trasu, a to stoupání a schody vytesané do skály. Jsme obklopeni nesmírnou krásou Českého Švýcarska, která se hlásí o slovo a dostává v našem srdci zelenou.

Míjíme spoustu rozkvetlých kytiček. Žluté hlavičky pryskyřičníku, jakoby malé trumpetky rovněž žlutého černýše, fialková chrpa, bílý štětinatý jetelíček ale také bohaté vysoké kapradiny či nezralé ostružiny. Na chvilku se propadám a vnitru si užívám tu nevýslovnou šťavnatou krásu Českého Švýcarska. Obklopují nás důstojné borovice i elegantní štíhlé břízky. Všudypřítomná tráva nám svým jemným chmýřím konejšivě hladí lýtka, občas zašimrá, obloha je jako vymetená. A své křeslo si na jasnou oblohu přivleklo sluníčko. V křesílku se pěkně uvelebilo, líně se protáhlo a vyslalo žhavé paprsky na všechny světové strany. A sálá.

Ale po chvíli opět zaplujeme do chladivého stínu lesa. Přicházíme k pěkné výklenkové skalní kapličce sv. Josefa a po kamenných schodech stoupáme na méně známou, přesto krásnou vyhlídku Treppenstein, odkud je nádherný rozhled po okolí.

Kochali jsme se dobrou půlhodinku. K odpočinku svádí i lavička na vršku, ale my jsme se nakrásně rozplácli na vyhřívané skále a bylo nám nesmírně blaze. Vyhlídky v Českém Švýcarsku jsou sice náročnější na výstup, avšak výhledy z nich nezapomenutelné. A abyste si dokázali představit tu dechberoucí krásu, kterou jsme si vychutnávali, podívejte se na toto video:

A právě na Pohovce se setkává apka se Stezkou Českem a my naživo po chvíli se Stezkařkami! Pod Rudolfovým pramenem se potkáváme se skupinkou tří mladých žen. Culí se, bágly narvané a jen pohled na ně nám vyvolá vzpomínku na Stezku Českem. Dáváme se do řeči s Lucií, Janou a Petrou.

A skutečně jsou Stezkařky, které dnes vyrazily z Hřenska a míří do Studeného. Sdílíme se sympaťandami dojmy ze Stezky, jíž jsme s mužem šli vloni a řeč nebere konce. Po chvíli se však loučíme, a to ještě netušíme, že se dnes naše cesty ještě několikrát protknou.

Rudolfův kámen – naše další vyhlídka. Vydáváme se po strmých dřevěných schodech vzhůru. Kdysi se tomuto místu říkalo Ostroh či Vysoký kámen.

A kdo jiný mohl tuto vyhlídku pojmenovat, než sám kníže Rudolf Kinský? Nechal zde vystavit přístřešek a postaral se, aby okolní vyhlídky byly lépe zpřístupněné. Přichází další kvízová otázka. Mimochodem se dozvídáme, že erb rodu Kinských zdobí tři stříbrné vlčí zuby. Tak s tím se nemohl hrdě pochlubit nikdo jiný, než náš milý průvodce, vlček Lupínek.

Z Rudolfova kamene jsme sešli s chutí šupem dolů, abychom po chvíli zamířili opět nahoru. Jdeme po červené a místy procházíme pod fantastickými skalními převisy.

Cesta je lemovaná hustým borůvčím a ejhle, vykukují i borůvky. Čeká nás Vilemínina stěna. Prý je to jedna z nejkrásnějších vyhlídek celého Českého Švýcarska. A musím přiznat, že výhledy jsou opravdu famózní. Vyhlídka, jinak také Skála pro princeznu, je pojmenovaná po kněžně Vilemíně Kinské, manželky knížete Rudolfa. Kdysi tu stával altán, ale přírodní živly zaúřadovaly. Zde se nám bohužel nepodařilo spustit rozšířenou realitu. Avšak vzhledem k tomu, že se jedná o zcela novou aplikaci, jsou některé funkce, jako rozšířená realita, stále ve fázi ladění. Na druhou stranu je tu velký potenciál a věřím, že se apka brzy dočká své plné funkčnosti.

A to proto, že původně toto místo sloužilo coby útočiště lovců tetřevů. Jsou zde nádherné vyřezávané lavičky doslova ukryté pod přírodním skvostem-obrovským skalním převisem Jetřichovických skal. Právě zde nacházeli úkryt místní obyvatelé během třicetileté války. Mimochodem Lupínek informuje děti, proč se toto místo nazývá Balzerovo ležení. A následuje předposlední kvízová otázka. Pozorně si ji vyslechneme a ulovíme další bodík do sbírky.

Jeden z nich vleče na zádech batoh, ze kterého se ozývá hlasitá hudba. Někdo může pohoršeně vrtět hlavou, že TOHLE! do přírody nepatří a spustit obligátní: „Ta dnešní mládež! To za našich časů nebývalo.“ Jenže není vždy všechno tak, jak vypadá. Najednou nám mládenci přehradili cestu. Zastavili jsme se a co to? Mladíci zachraňovali brouky, kteří se usídlili přímo uprostřed cesty. A odnášeli je mimo cestu. Manžel také přiložil ruku k dílu a broučci byli zachráněni. A mě zalila vlna vděčnosti k těmto mladým lidem. Dodatečně vám děkuji a hrající batoh, byť v lese, mi vůbec nevadil!

Přicházíme k rozcestníku u Mariiny skály a potkáváme se s chlupatým veselým mazlíkem. Máme od majitelky dovoleno si mazlíka pohladit a věřte, že jsme toho moc rádi využili. I máme svolení pro fotku. Šťastná a hravá Molly vysílá svou pozitivní energii snad do všech světových stran. Je nádherná, že?

Doputovali jsme na Mariinu skálu nebo také Mariinu vyhlídku, pískovcový skalní vrchol Národního parku České Švýcarsko. Nachází se v nadmořské výšce 428 m. Ferdinand Kinský pojmenoval skálu na počet své manželky, kněžny Marie Anny. Jenže přírodní živly řádily i zde. Bouřky, požáry. Zajímavostí na tomto, snad už posledně postaveném altánu je, že ho na vrchol dopravil vrtulník. Mimochodem i rozhledna na Studenci byla v režii vrtulníku.

Po správném zodpovězení poslední kvízové otázky se v aplikaci objevuje plný počet bodů. A zároveň hezký barevný diplom „Objevitel Českého Švýcarska“. Pro odměnu se musíte vydat do turistického centra-Domu Českého Švýcarska do Krásné Lípy. Otevírací dobu infocentra zjistíte v aplikaci spolu s návodem, jak se tam dopravit autem, autobusem či vlakem.

Zpříjemněte si prázdniny a objevte malebné až místy tajuplné České Švýcarsko tak, jak ho neznáte. Aplikace „Objevuj České Švýcarsko“ není jen průvodce, je to brána k nezapomenutelným rodinným zážitkům, kde se učení potkává se zábavou a každá výzva je odměněna. Zapomeňte na nudné túry a nechte Lupínka vést vás k bodům a diplomům. Radost dětí za to určitě stojí!

Zdroje:

https://www.ceskesvycarsko.cz/aplikace-lupinek/

https://www.ceskesvycarsko.cz/

https://www.ceskesvycarsko.cz/sluzby/infocentrum/