Panská skála, 30metrové skalní píšťaly a moře fialkové krásy: Takové jsou pohádkové Lužické hory

Místo setkání: Kamenický Šenov v kině Hvězda. Pro odlehčení jsme zvolili trasu 15 kilometrů. Pro zajímavost-pěší trasa 28 km byla spojena s jízdou Sklářskou lokálkou. Prezentace jela jako po drátkách a ještě jsme krom propozic s popisem trasy a mapkou dostali i mls na cestu. Největší fronta se tvořila právě u patnáctky. Dobrý každý metr, který člověk ujde, natož kilometr! Příznivce krátkých tras (3, 8, 15 kilometrů) odvezly autobusy na výchozí stanoviště u Křížového buku.

Poprvé jsem jela vyhlídkovým autobusem. Kocháme se asi tak 10 kilometrů a už vystupujeme u Křížového buku. Čeká nás úsměv, první kontrolní razítko do itineráře a vyrážíme směr Studenec. Krom těchto tras jste si mohli vybrat z dalších pěších: 28 a 50 km a cyklo 33, 56 a Krompašskou osmdesátku.

A to, než se rozloučíme. Rodinka totiž přijela na návštěvu a my je, nepřipravené, vytáhli rovnou na pochod. Takže šli tak, jak přijeli, bez turistického vybavení. I tak zvládli dobrých šest kiláčků a moc se jim výlet líbil. Nicméně, než jsme se rozešli, společně jsme skláněli hlavy nad rozkvetlou měsíčnicí, která zabírala celé lány. Přírodní památka Líska lidově nazývaná též Měsíční stráň je známá neobvykle hojným porostem chráněné měsíčnice vytrvalé (Lunaria rediviva). Něžná světle fialková rostlinka je zařazena mezi vzácnější rostlinné druhy.

Milé bylo, že pochod Za kvetoucí měsíčnicí šla i spousta pejskařů. Rodiny s malými dětmi, starší, mladí. Ačkoliv jsme se kochali fialkovými lány, cesta lesem nám připravila nečekané zpestření. Najednou se před námi vyloupla moc pěkná mýtina s pěti pařezy. Bylo to, jakoby na nás volaly, aby si tu člověk na chvíli odpočinul, nebo si prostě jen tak zaskotačil. Přesně pro nás! Zavelela jsem a mládež vedla k pařezům, že si zahrajeme hru Škatulata batulata, hýbejte se z místa na místo. Teď!

Jen, co si vzpomínám, jsme se postavili ke stromům a přebíhali od stromu ke stromu. Tady stromy nahradily pařezy. O to bylo pobíhání hravější, že jsme na pařezy vyskakovali. Někteří pochodující se usmívali, jiní nechápali. Také jsme zaslechli: „Tihle asi nejdou 15 kilometrů!!“ Proč, protože jsme se utrhli? Protože jsme se smáli? Protože se to nehodí? Nevím. Myslím, že je náhodou príma, když si člověk ze sebe dokáže udělat legraci. Bílé vlasy přece neznamenají, že musím být důstojná a vážná. Anebo máte jiný názor?

Tím spíše, že s námi šla i malá slečna, které se Škatulata moc líbily. Poté jsme se rozloučili a my pokračovali dál po značené trase s plánkem v ruce. Občas se nám podařilo zakufrovat. Bohužel až na konci pochodu jsem zjistila, že organizátoři nabízejí lahůdku. Možnost stáhnout si přes QR kód mapku trasy do mobilu. S těmi mapami pořád ještě bojujeme. Naše chyba, že jsme si informace dostatečně neprostudovali před startem.

A už si to buď v doprovodu ostatních, nebo jen tak sami lážo plážo, štrádujeme naučnou stezkou Okolím Studence. Občas nás někdo předejde, občas předejdeme my je. Nikam ale nespěcháme, výlet si užíváme. Slunko se na nás všechny vlídně usmívá a vyvolává radost a pohodu. Kocháme se nádhernými solitéry stromů, jakoby je malíř s něhou opatrně posadil doprostřed louky. Rozložil paletu barev a štětcem se jal zachytit snad všechny možné odstíny zeleně. Jejich poetická krása úplně volá po zvěčnění. Tak muž zacílí alespoň své foto-oko.

Je tu báječně. Vzduch je provoněný jarem. Nabíráme kyslík do plic, zorničky se s vděčností rozšiřují při pohledu na božskou přírodu. Přicházíme do sedla Pod Studencem. Nacházíme se ve výšce 610 m. n. m. Potkáváme babičku, která pyšně vyvezla v kočárku svou dvouměsíční vnučku právě až sem. Když jsme ji míjeli, zrovna své dceři vyprávěla: „Ale vloni byl ten pochod lepší. Pršelo, byla mlha, a právě tady byly krásný výhledy.“ To mě zaujalo a zastavili jsme se na kousek řeči.

A pravdou také je, že sychravo mnohé lidičky ukotví u televize či v teplíčku domova. Jenže i mlhavo má své kouzlo, které jsme s mužem zažili třeba právě při putování na Stezce Českem, a to zrovna v Jizerskohorských bučinách. Kouzelná atmosféra umocněná mlhou vypadala opravdu jako z pohádky. Normálně už jsem čekala, kdy na mě vybafne nějaký loupežník s bambitkou zpoza mlžného oparu.

Kopec Studenec napravo, my pokračujeme dál pro změnu po červené, míjíme obec Lísku. Zanedlouho přicházíme k národní přírodní památce Zlatý vrch. Doslova třešinka na dortu. Zlatý vrch bývá někdy z neznalosti zaměňován s mnohem proslulejší Panskou skálou u Kamenického Šenova. Ta se proslavila mimo jiné i nezapomenutelnou scénou z pohádky Pyšná princezna.

I když je stěna Zlatého vrchu mohutnější než Panská skála, míří sem méně turistů. Mimochodem Zlatý vrch je významnou geologickou lokalitou evropského významu. Při lomové těžbě byly odkryty dokonale vyvinuté sloupce nezvyklé délky. Tyto čedičové sloupce se dokonce vyvážely i do Nizozemí. Sloužily jako ideální stavební materiál k budování přímořských hrází. Těžba byla definitivně ukončena 27. listopadu 1973, kdy byla odkryta celá lomová stěna. Tvořily ji až třicetimetrové dlouhé čedičové sloupy.

Pročež doporučujeme coby krásné výletní místo. A můžete výlet spojit zároveň s výhledem z rozhledny Studenec či navštívit přírodní památku Pustý zámek. Pokud byste se rozhodli zavítat na Zlatý vrch, parkování možné na vrchu obce Líska. Nenechte se překvapit prudkým stoupáním. Z parkoviště už můžete směle vykročit pěšky.

Ejhle, potkáváme naši milou známou Jiřinku z týmu českolipských turistů. Normálně se nepotkáme, musíme na pochod, abychom si popovídali. Na trase je živo. Potkáváme se s úsměvy od ucha k uchu. I když úsměvy jsme vyvolali ještě větší. Manžel zjišťuje, že jsem mu prý vytrousila brýle z bundy. Když jsem ji hlídala a on fotil, kousek jsem ji poponesla. Protože skla byla lautr nová, rozhodli jsme se pro otočku, že s očima přicucnutýma k zemi je třeba objevíme. Anebo je dobrá duše ponese nám vstříc.

Nedá mi to a ptám se skupinek lidí, které míjíme, zda našli ztracené brýle? Vesměs účastně odpovídají, že ne. A jiná paní šibalka: „Bohužel nenašli. Ale také jsme na žádné nešlápli!“ Po chvíli se s mužem opět obracíme a skupinky dotazovaných předejdeme. Zajímá je, zda jsme brýle našli? Odpovídám: „Ano, manžel je našel v druhé kapse.“ Smějeme se všichni. Proč ne, i to se může stát. Také to znáte?

Přicházíme pod strmý znělcový skalní ostroh Pustý zámek, jenž se vyznačuje sloupy ve tvaru vějíře. Sestupujeme lesem ve stínu tichých krasavečků boučků k silnici vedoucí do Mlýnů. Přecházíme po můstku potok, následně překračujeme trať a pokračujeme dále. Cesta se tváří příjemně a pěkně mě naladila. Přicházíme ke studánce. Avšak ne ledajaké. Její obložení je obrostlé kořeny jakoby ji objímaly. Rozněžňuji se nad tím, než si všimnu pekelného stoupáku nahoru.

Dofuním na rozcestník Nad Riedlovou jeskyní. Jdeme se na ni tedy podívat, ale je bohužel zavřená na petlici. Napojujeme se na modrou Naučnou stezku Riedlův okruh, kterou po čase střídá zelená Naučná Maixnerova stezka. Zmíním ještě samokontrolu u hřbitova. Docela příznačné místo pro kontrolu. Tak se kontrolujeme, jestli jsme tu stále ještě oba a zda si tu už usteleme, nebo půjdeme dál. Ale sil je dost, kráčíme tedy s úsměvem dál.

Z toho od dvou lidiček, ostatní byly samokontroly. Razítka v krabičkách volně ložená na kontrolních místech. Dokonce mi kolegyně turistka nabídla svá záda, abych mohla své razítko na samokontrole otisknout na itinerář! Dodatečně děkuji. A pak už rázujeme po silnici kolem Šenovského vrchu, až dojdeme na onu slavnou Panskou skálu, místními zvanou Varhany. Protože tak i vypadá. Právě zde se natáčela ikonická scéna, kdy se tu schovávala princezna Krasomila s Miroslavem před pronásledovateli. Pojďte si připomenout krásné pohádkové chvíle a zabrnkat si na Varhany. Krom jiného i uvidíte, jak vypadají ony Varhany alias Panská skála pěkně zblízka. Krásný pohled:

V infocentru Panská skála čapneme poslední razítko. Přes silnici do kornoutku výtečnou smetanovou zmrzlinu a na chvíli usedáme. Než nás vítr vyžene k cíli. Dostáváme pamětní list, tužku s logem akce a publikaci o nejzajímavějších místech v Kamenickém Šenově. A kam na výlet? Tak třeba úchvatný Pramen Žába, Křížová cesta, vyhlídka na Práchni, železniční muzeum anebo a tam se už dlouho chystáme v rámci kafíčkování – kavárna Druhá kolej.

Letošní ročník pochodu po znovuobnovení byl již 25. ročníkem. Zúčastnilo se ho úctyhodných 729 účastníků. Nejvzdálenější účastník přicestoval až ze Slovenska! Své zástupce tu měla např. města Pardubice, Olomouc, Sokolov a další. Moc děkujeme organizátorům včele s Petrem Kožíškem a dalšími, kteří se postarali o krásný den nabitý úžasnými zážitky, spoustu radosti a úsměvů. A hlavně v lůně matky přírody. Co víc si přát?

A tak s batohy plnými vzpomínek na rozkvetlé lány měsíčnice, majestátní varhany Panskou skálu a s úsměvem v duši se loučíme s Lužickými horami. Akce „Za kvetoucí měsíčnicí“ nebyla o překonávání kilometrů, ale o propojení s přírodou a setkávání s lidmi. Vlastně ani nezáleží na tom, zda prší či svítí slunce, důležité je vykročit a nechat se okouzlit božskou přírodou. Lužické hory nám znovu ukázaly svou kouzelnou tvář. Kdy se vydáte za kvetoucí měsíčnicí vy?

Zdroje:

Webové stránky Za kvetoucí měsíčnicí

https://lsrumburk.lesycr.cz/tipy-na-vylet/prirodni-pamatka-liska/

https://www.region-ceskesvycarsko.cz/turisticke-zajimavosti/zajimava-mista/zlaty-vrch/

https://www.kudyznudy.cz/aktivity/prirodni-pamatka-pusty-zamek-v-luzickych-horach

https://www.region-ceskesvycarsko.cz/rozhledny-vyhlidky/panska-skala/