Článek
Nebudu vás dlouho napínat – nejlepší lokalitou na olivíny v ČR je okolí lomů u obce Smrčí v Pojizeří. To zjistíte snadno i na internetu. Co už tak lehce nenajdete, jsou informace o tom, jak opravdu něco objevit, neodjíždět se zklamaným dítětem a přitom neriskovat problémy vstupem do zakázaných prostor lomu.
Naše geologické výlety většinou spojujeme s klasickým čundrem, který syna (a mě taky, co si budeme) hrozně baví. I tahle lokalita by byla ideální, ale je tu jeden háček. Olivíny byste měli hledat za deště nebo těsně po něm. Jinak je v zemi dost snadno přehlédnete, protože budou zaprášené a nebudou se tak hezky třpytit. A to se s čundrem moc nekamarádí.
Takhle najdete olivínky v zemi
Víkend, který jsme si na akci vyhlédli, je na olivíny doslova jak vyšitý. Z nebe se už v pátek snášejí provazy hustého deště. Kdybych jela na „dospěláckou“ akci, asi mě to neodradí. U dítěte ale přeci jen nechcete řešit stavění stanu v téměř povodňovém stavu. Nehořící ohýnek. Absenci oblíbených kytarovek. Noční výsadek ze stanu na čurání za zuřící bouřky. A hlavně příslovečný sopel a teplotku 37,1, kvůli kterým pak budete řešit dopisování sešitů a oběd pro „zdravého maroda“, který nebyl uznán způsobilým školní docházky. Tentokrát tedy ustupuji mírně nepříznivým okolnostem a vyhlašuji jednodenní výlet.
Aby to tak nemrzelo, chystáme alespoň luxusní občerstvení na cestu – všemožné toasty, ovoce, kostičky sýra, čokolády, oříšky a čaj s medem do termosky. Taky vaše děti neujdou dva kilometry bez toho, aby něco musely požírat? Vyrážíme docela brzy a už okolo desáté bez problémů parkujeme ve Smrčí. První občerstvovací zastávka se klasicky koná ještě před startem a pak už s batohy na zádech vyrážíme vstříc hledání pokladu. Trasu jsem naplánovala na Mapách.cz (ty od Googlu jsou v tomhle trochu k ničemu), asi na deset kilometrů, tedy ideální délku pro kluka. Vedla tak, abychom obešli místní lomy a navštívili ty, do kterých se může.
Přímo do největšího lomu se nesmí a nedoporučujeme to
Ten největší ve Smrčí to není. Je činný, hlídaný kamerovým systémem, pohybuje se v něm technika a vstupovat se do něj bez zvláštního, a prý dost obtížně získatelného povolení majitele nesmí. Ani by to nebylo bezpečné. Jestli jste to povolení někdo někdy získal, určitě dejte vědět, jak na to - přímo v lomu by určitě byly větší a hezčí nálezy. Dobrým tipem prý ale je ale pohybovat se lesem po hranici lomu a hledat ty nejodlehlejší a už nepoužívané výsypky, kde těžko můžete někomu vadit.
My vyrážíme ke skupince menších lomů východně od Smrčí. Ty jsou volně přístupné a nemusíte tak řešit, kde už je ta pomyslná „čára“. Nejvíce se nám překvapivě osvědčilo prošmejdit hlavně všechny cesty a cestičky okolo vysypané asi vytěženým materiálem. V lomech samotných spíše fotíme, obdivujeme čedičové sloupy a obědváme, ale jinak „kde nic tu nic“ - asi už tu všichni odnesli, co šlo. Náš malý „Klondike“ nacházíme na jedné z těchto vysypaných cest – kupodivu poměrně blízko silnici. Olivínky se jasně mokře třpytí jednak přímo v cestě samé a jednak v malé haldě vedle ní. Hodně nám pomáhá déšť, který odplavil prach i vrstvy hlíny, a taky synovy velmi dobré oči. Náš největší nález má skoro osm milimetrů. Domů tak odjíždíme velice spokojení.
Jeden z menších lomů nedaleko Smrčí
Ještě během května bychom se s klukem měli vydat na safíry nebo vltavíny (vše legálně a s povolením) a plánuju sem dopsat i naše zážitky a výsledky z hledání českých granátů či trilobitů a jiných zkamenělin. Pokud vás to zajímá, klidně mě sledujte. S dětmi občas podnikám i jiné vylomeniny a snažím se na cestách hledat spíše zážitky, než zásahy do peněženky.
A jestli vás baví spíš dospělácká dobrodružství, tak se toulám zásadně bez cestovky, dobrodružně, spávám na divoko a věčně někam lezu – do jeskyní, tanků a podobně. Přečíst si můžete třeba o dobrodružství na Banátu na motorce nebo o motočundru po stopách Karpatsko-dukelské operace.
