Neznámé Rusko. I Putin má strach z moci sibiřských šamanů a respekt před národy tajgy

Ruská federace je tvořena kraji, oblastmi a 21 „autonomními“ republikami, které jsou mezinárodně uznanými státními útvary začleněnými do Ruské federace - jejich statut jim byl přiřazen již během bolševické revoluce, kdy národnostní menšiny za příslibu autonomie bojovaly v občanské válce na straně bolševiků.

Každá z republik má svůj individuální statut vůči centrální ruské vládě - některé republiky mohou samy rozhodovat o svých zdrojích a vnitrostátní politice, některé nikoli. Národy žijící v těchto republikách jsou různorodé svým vyznáním, stylem života i historickým původem.

Ačkoli se již v minulosti ruské vlády snažily etnicky neruské minoritní národy přesunout, rozmělnit do menších celků a dokonce i cíleně vyvraždit, zůstávají v zemi oblasti zásadně odlišné od Evropany vnímaného Ruska, které je prezentováno v médiích.

Podle dat z roku 2021 je 58 % území Ruska stále obýváno téměř výhradně domorodými kmeny, které žijí svým tradičním životem, - jsou převážně lovci a pastevci - zatímco vyznávají šamanismus a další polytheisticky založená náboženství.

Největší samostanou republiku Sakha rozkládající se na území Sibiře obývá pouze 1 milion lidí - ačkoli má rozlohu 38 Českých republik - z toho 355 000 jich žije v hlavním městě Jakutsku. Nutno podotknout, že původně žijících obyvatel postupně ubývá a i nejvzdálenšjší a nejméně obydlené oblasti Dálného východu se pomalým tempem urbanizují.

Na území Sibiře a Dálného východu žije až 1,8 milionu obyvatel hlásících se k domorodým etnikům, což je v rámci jednoho státního útvaru druhé největší osídlení na světě - první jsou Spojené státy s 2,5 miliony příslušníky původních severoamerických národů.

Tři ruské oblasti - Sibiř, Dálný východ a Uralská oblast dohromady tvoří přes 75 % rozlohy Ruska, ale žije v nich zejména kvůli nehostinným podmínkám jen 20% ruské populace. Nelze tedy vnímat Rusko jako kompaktní státní celek, nýbrž jako evropskou kompaktní část zcela ovládanou ruskou vládou a soubor nesourodých a střídmě obydlených oblastí na východě, které si až dodnes uchovaly svou původní kulturu. Samotnou kapitolou je Kavkaz a tamější republiky, které svým zřízením a tradicemi spíše připomínají teokratická společenství Saúdské Arábie či Íránu.

Náboženské přesvědčení bylo vždy nepřítelem bolševického pojetí společnosti. I proto za dob vlády Josifa Vissarionoviče Džugašviliho-Stalina byly duchovní autority perzekvovány a kláštery ničeny kvůli obvinění duchovních, že jsou japonskými špiony a nepřáteli lidu. Nikdo netrpěl více, než ruští buddhisté na Dálném východě, jejichž tradice sahají až do 17. století. Navzdory všem předpokladům však dobu komunismu přezili a dnes je buddhismus v Rusku jedním ze čtyř oficiálně uznaných státních náboženství - dalšími jsou křesťanství, judaismus a islám.

Dálný východ byl vždy pro Rusy obtížně uchopitelným a dosažitelným regionem - i proto republiky Tuvalsko, Burjatsko či Altaj disponují vlastní poloautonomií a aby nedocházelo k občanské neposlušnosti, je buddhismus respektován jako jejich hlavní náboženství. V zemi byly také po pádu komunismu zrekonstruovány původní buddhistické chrámy, tzv. Datsany, které se mohou svým majestátem srovnávat s japonskými či čínskými obdobami. Výjimkou z řad buddhistických dálnovýchodních republik je Kalmycká republika, která je oficiálně jediným buddhistickým státem na evropském kontinentu.

Nenechte se však zmýlit typickou mírumilovností vyznavačů buddhismu - ruští Burjati jsou známí svou bojovností a válečnickým umem. Právě z tohoto důvodu nechává vládnoucí garnitura v jejich domovině prostor tradiční kultuře, zatímco se snaží příslušníky národnostních menšin rekrutovat do ukrajinské války i afrických konfliktů, kde Burjati bojují pod vlajkou soukromých vojenských organizací.

Šamanské praktiky na území Sibiře sahají až do dob dávnověku. V drsné a nehostinné oblasti žijí domorodé kmeny v tradičním uspořádání, kdy centrální jednotkou je rodina. Šamani a jejich vědění je pro komunitu zásadní, jde o léčitele, věštce i duchovní vůdce.

Ruský diktátor Vladimir Putin je známý svou náklonností k okultismu. Traduje se, že pro zachování mládí si ruský vůdce pravidelně dopřává koupel v jelení krvi a nejsou mu cizí ani starověké pohanské praktiky či sklony k pověrčivosti a magii.

Právě z tohoto důvodu měl pod záminkou návštěvy Mongolska se svým tehdejším přítelem Sergejem Šojgu - etnickým Mongolem - navštívit šamany ze sibiřské Altaje. S těmi měl konzultovat možné použití jaderných zbraní ve válce na Ukrajině. Tato historika kolovala nejvyššími kruhy v Moskvě, je tedy velice pravděpodobně založená na reálných událostech.

Vzhledem k pozdějšímu vývoji, kdy dosud jaderné zbraně použity nebyly, můžeme spekulovat, že místní šamani nebyli Putinovu záměrů příliš nakloněni.

I na této - ať už pravdivé nebo smyšlené - historce lze doložit, že i nejvyšší místa ruské garnitury mají respekt z kultury domorodých kmenů a jejich potenciální vzpoury. Dělají tedy maximum možného, aby rozličné národy a kultury měly prostor k realizaci svých vyznání či tradic a nedělaly režimu zbytečné problémy.

Benevolence však má i své meze, když jde o dobyvačné cíle a doplnění kapacit Putinových vojsk.

Invaze do Ukrajiny v roce 2022 poskytla vládnoucímu režimu ideální záminku k postupné likvidaci nepohodlných menšin, jejich vůdců a snížení autonomie dosud často svobodných republik. Burjatsko, Čuvačsko, ale i regiony Dálného východu jsou pro oko Evropana neviditelné a Putinův režim si zde bere mladé muže pro své účely často i násilím. Chudí obyvatelé neznalí mezinárodního dění běžně ani neví, kam se chystají a že je pravděpodobně čeká jistá smrt. Když se najdou odvážní protestující, ti zas nenachází zastání vládnoucí většinově etnicky ruské garnitury.

Rusko není pouze ruský režim, země je svou velikostí a různorodostí obyvatelstva jedinečná. Původní domorodé kmeny zde často i dnes žijí - narozdíl od těch severoamerických - tradičním životem a není v moci ani toho nejvíce autoritářského režimu kontrolovat rozlehlá řídce obydlená území uvnitř nehostinného ruského vnitrozemí.

Lidé žijící v regionech Sibiře a Dálného východu jsou často laskaví, srdeční a především hrdí na svůj původ i kulturu. Neházejme tedy kvůli činům ruského režimu všechny obyvatele Ruska do jednoho pytle - často se jedná o národnosti, které mají s Rusy daleko méně společného původem, kulturou i myšlením, než my Češi.