Článek
Odjakživa lidé vyhledávali látky, které jim pomohly tzv. vypnout, uvolnit se, naladit se do lepší nálady. Zprvu byly takové látky čistě přírodní, různé sušené byliny, výluhy, houbičky… Postupem doby se vytvořilo několik směrů, jejichž hranice se mohou vzájemně prolínat a některé látky je těžké jednoznačně zařadit do některé ze skupin. Prvním ze směrů jsou psychotropní látky, obecně zvané drogy. Látky, které člověka ovlivňují a byť se chvíli může cítit lépe než obvykle, v dlouhodobém horizontu ho tyto látky ničí a devastují, jak fyzicky, tak mentálně. Druhou skupinou jsou čistě přírodní látky, které se využívají v lidovém léčitelství a jejichž cílem bylo vyléčit člověka z různých neduhů. Třetí skupinou jsou léčiva, která mohou být syntetická nebo vytvořená na základě přírodních látek a jejich úkolem je zlepšit člověku zdravotní stav, po fyzické i psychické stránce. A pak je řada produktů, které by se mohly zařadit do více skupin v závislosti na tom, jak a k čemu se používají.
Látky ovlivňující psychiku tedy nejsou vůbec nic nového, naopak. Ale zatímco je lidé dříve používali zejména ze spirituálních důvodů, dnes se jimi snažíme pomoci lidem, kteří trpí nějakou duševní poruchou, nemocí nebo určitou nerovnováhou. Vysoká míra stresu v dnešní době bohužel negativně přispívá k výraznějšímu rozvoji psychických problémů a následné potřebě je nějak řešit.
I přes mnohasetleté soužití s látkami ovlivňujícími centrální nervový systém (CNS) je však před námi mnoho oblastí zcela neprozkoumaných. Jsme schopni diagnostikovat řadu psychických poruch a nemocí, ale u mnoha z nich dosud nedokážeme s jistotou říct, co je způsobuje, popř. známe jen jednu z vícera různých příčin. Kvůli masivnímu rozšíření psychických problémů je však tento obor poměrně atraktivní a láká nejen odborníky, ale i farmaceutické společnosti, které investují do vývoje nových léčiv nepředstavitelné prostředky. Samozřejmě s vidinou budoucího zúročení.
Je paradox, že i přes takové rozšíření psychických obtíží (říká se, že např. v USA bere léky na takové problémy téměř každý, nebo aspoň každý druhý) se i dnes řada lidí dívá na tyto léky s nedůvěrou a lidi, kteří nějakým psychickým onemocněním trpí, vnímají jako blázny, narušené nebo minimálně neschopné odolat běžným životním trablům. Je to ale opravdu tak jednoduché a jsou léky na psychiku jen „oblbovadla“?
Nejdříve si rozlišme pojmy, které laické veřejnosti běžně splývají pod jeden. Existují antidepresiva a tzv. anxiolytika. Většina lidí však všechny tyto psychofarmaka označuje pod pojmem antidepresiva, což je však chybné.
Anxiolytika
Anxiolytika jsou léčiva, která jsou v mnohém podobná hypnotikům a používají se k odstranění psychického napětí, úzkosti, strachu a působí i sedativně. Vhodná jsou především na kratší přechodné období, kdy je ale zapotřebí rychlého nástupu účinku. Cílem výzkumů je nalezení takových anxiolytik, které budou mít potřebné vlastnosti k rychlému útlumu úzkosti, ale zároveň nebudou mít sedativní účinky a nebudou tak ovlivňovat bdělost člověka. Zatím ale takové ideální anxiolytikum objeveno nebylo. Kontraindikací je těhotenství a kojení, užívání návykových látek apod.
Jednou z takových anxiolytických látek, kterou navíc většina lidí zná osobně, je etanol, který je součástí alkoholických nápojů. Má uvolňující efekt, ale ve větším množství je sedativní. Dalšími známými látkami jsou barbituráty, které se ještě do poloviny 20. století používaly jako léky na spaní. Značnou nevýhodou anxiolytik je jejich snadná návykovost vedoucí k závislosti, vysoká toxicita, pokud se to přežene s množstvím a také negativní interakce s jinými léčivy (proto také třeba nemůžete pít alkohol, pokud berete některé léky).
Při studiu úzkosti byly objeveny tři hlavní neuromediátorové systémy, které se na jejím vzniku mohou podílet. Jedná se o GABAergní (GAMA = kyselina gama-aminomáselná), noradrenergní a serotonergní systém. Tyto systémy úzce kooperují se systémem stresových hormonů. Původní anxiolytika se soustředila především na ovlivnění GABAergního systému. Postupem času byly objeveny benzodiazepiny (tam patří třeba známý diazepam, bromazepam (Lexaurin) nebo alprazolam (Xanax), které nahradily nebezpečné barbituráty, nicméně i ty působily značně návykově, množství potřebné k dosažení efektu se muselo neustále zvyšovat a podobně jako barbituráty účinkovaly především na generalizovanou úzkostnou poruchu a panickou ataku (o té jsem psal zde). Jejich účinek na fobie (zejména sociální fobii) a další úzkostné poruchy jako např. posttraumatickou stresovou poruchu nebo obsedantně-kompulzivní poruchu (OCD) byl však minimální až žádný.
Antidepresiva
Antidepresiva jsou léky, které primárně upravují patologicky změněnou náladu (depresi či mánii), ale uplatňují se i při léčbě řady jiných poruch, jako jsou fóbie, OCD, bipolárně afektivní porucha nebo třeba i při poruchách příjmu potravy. Jejich výhodou je, že na ně nevzniká závislost a mohou se tak užívat dlouhodobě. Nevýhodou je však delší doba nástupu účinku (obvykle tak měsíc). V případě akutních problémů se tak používá kombinace anxiolytik a antidepresiv, kdy anxiolytika pomohou překlenout první měsíc a následně, když začnou fungovat antidepresiva, se vysadí.
Antidepresiva se rozdělují na tzv. generace podle stupně svého vývoje a způsobu účinku.
Jedním typem jsou inhibitory monoaminooxidázy (enzymu, který ovlivňuje činnost mozku). Zpomalují metabolismus řady látek včetně serotoninu, a tak dojde ke zvýšení množství těchto látek v těle. Jedná se o silná antidepresiva a většinou jsou poslední volbou, když jiná selžou.
Dalším typem, dnes velmi rozšířeným, jsou inhibitory zpětného vychytávání látek, z nichž nejznámější jsou tzv. SSRI antidepresiva (inhibitory zpětného vychytávání serotoninu), kam patří např. citalopram, escitalopram aj. (Elicea, Cipralex). Pro snadnější představu jejich funkce si představte mozek, který je plný neuronů, které spolu komunikují. Bohužel však nejsou spojeny pevně, ale jsou mezi nimi malé mezery, tzv. synaptické štěrbiny. Aby spolu mohly dva konce neuronů komunikovat, posílají si specifické posly - neurotransmitery, které přenášejí potřebný signál. Jedním z těchto neurotransmiterů je serotonin. Jak se serotonin přenáší přes štěrbinu, musí se jeho molekuly navázat na druhý neuron. Pokud je těchto molekul málo nebo se část z nich nestačí navázat, zůstanou v prostoru štěrbiny, kde jsou poměrně rychle zlikvidovány. Antidepresiva SSRI působí tak, že zpomalí „likvidaci“ těchto molekul a ty tak mají více času se navázat na potřebný neuron. Svým způsobem tak jen podporují přirozený proces, u kterého došlo z nějakého důvodu k poruše.
Nedostatek serotoninu byl dlouhou dobu považován za primární příčinu depresí, což však bylo nedávno vyvráceno (viz např. článek zde), respektive nejde asi o jedinou příčinu, ale jednu z mnoha. Antidepresiva tak na depresi mohou, ale také nemusí pomoct. Další důkladný výzkum bude nezbytný.
Dalším typem jsou např. SNRI (kromě serotoninových receptorů působí i na noradrenalinové a mají tedy duální účinek), kde lze jmenovat třeba Venlafaxin.
Anxiolytik i antidepresiv můžeme najít celou řadu a každá látka má svá pro a proti. I antidepresiva, přestože jsou „bezpečnější“ než anxiolytika, mohou mít své nevýhody a vedlejší účinky. Za možné vedlejší účinky bývá považováno:
- nevolnost či zvracení
- únava
- průjmy
- nárůst váhy
- sexuální dysfunkce
- emoční plochost
V případě výskytu některých z těchto vedlejších účinků je potřeba se poradit s lékařem. Někdy účinky pominou během několika dní či týdnů, jindy mohou přetrvávat. Pokud jsou příliš zásadní a negativně ovlivňují léčeného jedince, pak je na místě zvážit podání jiného typu antidepresiva, které dotyčnému lépe „sedne“. Antidepresiva by se měla vždy předepisovat na míru konkrétnímu člověku, určitě se nedoporučuje užívat léky, které byly předepsány jiné osobě, a to ani tehdy, pokud máte pocit, že máte stejné symptomy.
Stejně tak počítejte s tím, že podobné nežádoucí účinky se mohou objevit i po případném vysazení těchto léků.
Z osobní zkušenosti mohu popsat léčivo s escitalopramem. Léky neužívám trvale, ale využil jsem je poprvé při léčbě sociální fobie a pak dvakrát ve stresujícím životním období. Ve všech případech trval nástup účinků zhruba měsíc. V prvním případě jsem je bral cca dva roky, podruhé půl roku a třetí případ právě čerstvě probíhá. Ani jednou jsem při nich netrpěl žádnými zažívacími problémy, žádnou dysfunkcí či nabíráním váhy. Jediné, co jsem zaznamenal, je určitá emoční plochost. Neznamená to, že by se z vás stala nic necítící zombie, ale emoce neprožíváte s takovou intenzitou. Což ale popravdě kvituji s povděkem, protože nadměrné prožívání emocí, zejména, pokud je držíte v sobě a nedáváte je najevo, vede k řadě psychosomatických problémů, jako je třes, nevolnost, zvýšení tlaku, silné bušení srdce apod. Celkově mám díky nim pocit zklidnění a emoce cítím všechny, ale ne s takovou patologickou intenzitou. Též vnímám určité zlepšení, nebo spíše udržení normální nálady, žádný propad do „depky“ apod.
Pokud máte pocit, že vaše psychika dostává zabrat víc, než jste schopni snášet a že by se to mohlo negativně odrazit i na vašem „fyzickém“ zdraví, pak se určitě nebojte oslovit lékaře. Můžete začít u svého praktika, který je také schopen předepsat antidepresiva, popř. vás odkázat na odborníka v oboru. Pokud jste v takové situaci poprvé, pak bude odborník lepší volba, protože bude mít víc prostoru s vámi komplexněji probrat vaši životní situaci a problémy a doporučit nejlepší postup. V mnoha případech postačí i psychoterapie, která má leckdy lepší nebo aspoň srovnatelné účinky jako léčba psychofarmaky. V některých případech je ideální volbou kombinace obojího. Podpora pomocí psychofarmak a terapie, která vás naučí, jak se s danou situací vyrovnávat. Vždy záleží na tom, co je potřeba řešit, jak jste ochotni to řešit a který lék bude zrovna u vás působit nejlépe.
Nezapomeňte při tom rozlišit i mezi psychologem a psychiatrem. Psycholog s vámi může vést terapie, ale nemůže vám předepsat žádné léky. To může psychiatr. Na druhou stranu, psychiatři jsou mnohdy tak zaneprázdnění, že na terapie nemají tolik času, kolik by bylo potřeba. Někdy se tedy vyplatí navštívit oba typy odborníků a určitě si vyhledejte i recenze/hodnocení těchto lékařů. Protože dobrý a zkušený lékař je k nezaplacení.
A nebojte se, že dostanete nálepku blázna. Když se mohou ve velkém prodávat spreje na ucpaný nos, proč by člověk nemohl hledat pomoc pro svoji duši? Je to rozhodně lepší než si uhnat žaludeční vředy ze stresu, nebo spáchat sebevraždu, protože vás ve svém objetí sevřela deprese. Užívání psychofarmak stejně tak neznamená, že jste slabí jedinci, kteří nejsou schopni odolávat běžným životním problémům. Každý jsme psychicky jinak vybavení a mnoho problémů je způsobeno biochemickou nerovnováhou, kterou vědomě jen těžko upravíte. Když potřebujete, nebojte se požádat o pomoc. A s takovou pomocnou berličkou pak můžete zapracovat i na svých vzorcích chování a vnímání, což vás zase posune kousek dál.
Článek byl sepsán na základě vlastních zkušeností a informací získaných z následujících zdrojů:
