Detranzice: změna pohlaví mi zničila život

Transsexualita je rozsáhlá a komplikovaná problematika. Jedná se o problém, kdy jedinec narozený s určitým biologickým pohlavím se cítí být příslušníkem pohlaví opačného. Rozlišujeme:

Jedinci, kteří se cítí být opačným pohlavím, jsou známi stovky let, nejedná se tedy o nic nového. Teprve až dnešní doba ale přináší těmto jedincům možnosti, jak dosáhnout přeměny svého fyzického těla natolik, že bude více odpovídat tomu, kým se cítí být. Píšu více, protože možnosti jsou stále omezené a perfektní změna se vším všudy není reálná.

Operativní přeměna s sebou navíc nese mnohá rizika. Často se nejedná o jednu operaci, ale sérii několika zákroků, z nichž každý má svá úskalí. Proto není neobvyklé, že řada transgender lidí operativní zákrok nepodstoupí a spokojí se pouze s hormonální terapií, popř. podstoupí jen některé části operativní přeměny.

Než však dojde k možnosti operativní přeměny, musí (alespoň u nás v ČR) splnit daný člověk řadu podmínek a také docházet k lékaři, s nímž tento problém řeší. Cesta to není krátká, mnohdy je i velmi trnitá a výsledek není zaručen. Navíc (a bohužel) neexistuje žádný průkazný test nebo vyšetření, které by jednoznačně potvrdilo, že člověk trpí transsexualitou. Co to mimo jiné znamená? Pokud člověk projde procesem tranzice (změny pohlaví), aniž by ve skutečnosti tímto trpěl, nedojde ke spokojenosti, ale naopak k prohloubení problémů. A protože některé změny nejsou plně vratné, může to ovlivnit celý následující život.

Detranzice - opak tranzice

Kromě pojmu tranzice, což je proces změny pohlaví, se tak začínáme čím dál častěji setkávat i s pojmem detranzice, což je proces, který se podstupuje, když tranzice byla chybná a nemělo k ní vlastně vůbec dojít. Bohužel, proces detranzice není dokonalý, protože řada změn je trvalá.

Velkým problémem současnosti je i nadměrný nárůst počtu (zejména) dívek, které mají pocit, že se narodily v jiném těle, ale ve skutečnosti transsexuální nejsou. Odborníci zatím nedokáží vysvětlit, proč tomu tak je, ale tuto vlnu připodobňují vlně anorexie v dřívějších letech. O to opatrnější musí při stanovování diagnózy být. S velkou nevolí sledují tuto „módní“ vlnu i samotní transsexuálové, pro které to znamená nižší pochopení ze strany společnosti (tendence házet všechny do jednoho pytle).

Pozor musí lékaři dávat zejména ve chvílích, kdy u daného jedince proběhla některá z následujících zkušeností: diagnostikovaná porucha osobnosti, dětská traumata včetně sexuálních, duševní nemoc nebo tzv. ROGD (Rapid Onset Gender Dysphory - rychlý nástup genderové nepohody). Neznamená to, že člověk s traumatem v dětství nemůže trpět transsexualitou, ale je u něj vyšší riziko, že se o ni nejedná a problém tkví v něčem jiném. Takovému člověku by tranzice nijak nepomohla a naopak by jeho stav mohla ještě zhoršit.

Lidí, kterým byla u nás chybně diagnostikována transsexualita, prošli si tranzicí a nyní toho litují, je u nás jako šafránu. Aspoň zatím, v budoucnu se situace může samozřejmě změnit vlivem vlny výše zmíněných dívek. Ve světě, kde jsou pravidla pro tranzici mnohde jednodušší, je těchto případů více, může se jednat o zhruba 8 % jedinců z celkového počtu všech lidí, kteří si tranzicí prošli. Ne všichni z těchto 8 % však tranzice litují z důvodu, že jim byla provedena špatná diagnostika. Někteří toho litují proto, že po změně, která jim měla přinést psychickou úlevu, byli společností nebo i vlastní rodinou zavrženi, jsou šikanováni či jinak znevýhodňováni. V tu chvíli se sice cítí být sami sebou, ale společností jsou vyřazeni, což se projevuje na jejich psychickém stavu.

Ale nebylo by fér tvrdit, že k chybám nedochází a všechno je perfektní. Lidé, kteří prošli tranzicí a nemělo se tak stát, skutečně existují a jsou i u nás.

Daniel Black - muž, který se stal ženou, aby se nyní složitě stal opět mužem

Jedním z mála případů u nás je Daniel Black. Jako malý byl šikanován, což vedlo k sebepoškozování a problémům s přijetím sebe sama. Později došel k názoru, že se cítí být ženou a v 18 letech podstoupil tranzici včetně operace pohlavních orgánů.

Bohužel, Daniel patří zrovna k těm lidem, u nichž příčina problémů byla jinde než v transsexualitě a k tranzici nemělo vůbec dojít. Danielovi byla diagnostikována hraniční porucha osobnosti a ADHD. Tranzice tedy jeho problémy nejen, že nevyřešila, ale ještě je zvětšila. Nyní prochází procesem detranzice, žije s partnerkou a hlasitě bojuje proti transgender aktivistům a youtuberům.

Chris Beck alias Kristen Beck alias Chris Beck

Chris Beck je bývalý člen Navy SEAL, který před deseti lety s velkou slávou v CNN oznámil, že se stal Kristen Beckovou. Ani u něj zřejmě nebyla diagnóza stanovena správně. Nyní je již opět Chrisem Beckem a brojí proti tranzicím s tvrzením, že 80 % transgender dětí je jenom zmatených. Rodiče před procesem tranzice varuje a snaží se je odradit.

Chloe Cole, kalifornská aktivistka

Chloe Cole se narodila jako žena, několik let prožila jako chlapec, aby se nakonec opět stala ženou. Svůj příběh odvyprávěla v mnoha státech a velké zastání našla u konzervativních republikánů, kterým tento příběh tzv. hrál do karet, neboť jejich názor na tranzice byl od počátku odmítavý a podobné příběhy je v jejich přesvědčení jenom utvrzují. Na základě jejího příběhu došlo např. k legislativním změnám na Floridě, které výrazně zhoršily situaci transsexuálních lidí.

Špatně diagnostikovaní lidé existují, ale…

Rozhodně není možné popřít existenci lidí, kteří chybně prošli tranzicí. Je jich však ale velmi malé množství ve srovnání s lidmi, kteří tranzicí prošli a jsou spokojení. Podle jedné studie je těchto „nespokojenců“ jen 1 %. Reálně jich může být trochu více, ale stále se budeme pohybovat v jednotkách procent. Oproti více jak 90 % spokojených lidí.

Příběhy těchto lidí by neměly sloužit k tomu, aby se transgender lidem házely klacky pod nohy, aby se popírala existence transsexuality nebo se zakazovala tranzice mladým lidem. Příběhy těchto lidí by měly být připomínkou toho, že je potřeba důkladně analyzovat život pacienta a v případě pochybností pátrat po dalších vodítkách, které by odborníka přivedly na stopu skutečné příčiny genderové dysforie.

Pokud jeden člověk, který prošel chybně tranzicí, nyní křičí, jak jsou tranzice špatné a že by se mělo lidem zabránit jimi procházet, pak se ptám:

Je lepší riskovat jeden chybně diagnostikovaný případ a současně pomoci desítkám dobře diagnostikovaných případů, nebo desítkám zabránit ve změně, aby náhodou nedošlo k jedné chybě?

Za mě je první možnost jednoznačně správná. Chybně diagnostikovaných lidí je mi líto, ale pokud se oni v nové roli cítí strašně a chtějí zpátky, měli by právě oni mít pochopení pro ty, kteří se tak strašně cítí ve svém těle, které dostali při narození a potřebují změnu.

Neumlčujme tyto lidi, dopřejme jim sluchu, poučme se z jejich příběhu a podejme jim pomocnou ruku. Ale nedělejme z jejich problému něco, co není. Jejich chybná diagnóza neznamená, že transsexualita neexistuje. Neznamená to, že tranzice je špatná a že by se jí mělo zabránit. Protože už pomohla nesrovnatelně více lidem. Z nichž někteří, troufám si říct, že velký počet, by pravděpodobně spáchali sebevraždu, kdyby jim nebyla umožněna a museli by žít v těle někoho, kým nejsou.

O transsexualitě jsem už psal v těchto článcích:

příběh Michala

Není toho trans už příliš?

Článek byl sepsán na základě informací z následujících článků:

https://www.lui.cz/wellbeing/19217-detranzice-jako-obri-nebezpeci-kazdy-kdo-se-citi-trans-nezije-v-jinem-tele-ordinace-mame-plne-zmatenych-divek-a-bude-hur-varuje-hana-fifkova

https://www.infovojna.bz/article/zmena-pohlavi-mi-znicila-zivot-nechte-deti-na-pokoji-rika-byvaly-clen-navy-seal

https://edition.cnn.com/2023/08/09/health/top-surgery-no-regrets-transgender-nonbinary-study/index.html

https://www.nytimes.com/2023/05/16/us/politics/transgender-care-detransitioners.html

https://www.lifee.cz/zpoved-byvale-trans-zeny-daniela-blacka-operace-lituji-psychicke-nemoci-se-tranzici-nevyresi-37dbc