Článek
Když Tina Nashová poznala Shana Jenkina, nejspíš ji ani nenapadlo, čeho všeho bude tenhle muž jednou schopný. Zpočátku se k ní choval hezky, byl pozorný a Tina se do něj zamilovala. Jenže časem začaly přicházet hádky, nadávky a nakonec i rány. Několikrát se s ním rozešla, ale pokaždé mu dala další šanci. Shane totiž uměl být i milý, omlouval se a sliboval, že už se nic podobného nestane. Tina mu chtěla věřit. A tak s ním zůstávala, přestože jí postupně ubližoval čím dál víc. V dubnu 2011 pak přišlo něco, co si snad ani nedokázala představit. Shane ji tak brutálně napadl, že přišla o zrak. Bylo jí třicet, měla dva malé syny a najednou před sebou život, ve kterém už nikdy neuvidí jejich tváře.
Zpočátku se zdálo, že konečně našla správného muže
Tina Nashová žila v anglickém Cornwallu a vychovávala dva syny. Staršímu bylo v době osudného útoku třináct let, mladšímu teprve tři. S jejich otci už nežila a v roce 2009 se v jednom nočním klubu v Penzance seznámila s mužem jménem Shane Jenkin.
Zpočátku to vypadalo na docela obyčejný vztah. Shane byl milý, pozorný a Tina měla pocit, že je s ním v bezpečí. Zamilovala se do něj a nějakou dobu byla šťastná. Jenže po několika měsících se začalo ukazovat, že její nový partner má také úplně jinou stránku.
Nejdřív šlo o slovní útoky. Shane jí nadával, plival na ni a ničil její věci. Potom přišly i první fyzické útoky. Tina si jeho chování vysvětlovala alkoholem, špatnou náladou nebo tím, že má zrovna nějaké problémy. Pořád totiž znala také toho druhého Shana. Muže, který dokázal být laskavý a přesvědčoval ji, že ji miluje.
Asi osm měsíců po začátku vztahu ji zbil tak vážně, že skončila v nemocnici. Případ začala vyšetřovat policie a Shane měl stanout před soudem. Jenže mezitím Tinu přesvědčil, aby se k němu vrátila. Když pak měla u soudu vypovídat, své původní tvrzení odvolala. Řekla, že si všechno vymyslela a zranění vznikla při nehodě. Shane tehdy vyvázl bez odsouzení.
Tina později přiznávala, že dnes už sama nechápe, jak mohla některým jeho slibům věřit. V té době ale měla pocit, že když mu dá ještě jednu šanci, všechno se konečně spraví.
Žena, která postupně přestávala věřit sama sobě
Během následujících měsíců se situace ale nezlepšovala. Právě naopak. Shane byl stále agresivnější a Tina se mu postupně začala přizpůsobovat. Dávala si pozor na to, co řekne, jak se zachová a čím by ho mohla rozčílit.
Jenže člověk nemůže celý život odhadovat náladu někoho jiného. A u Shana často ani nebylo možné poznat, co jeho vztek vyvolá. Podle informací, které později zazněly u soudu, policie během jediného roku před osudným útokem řešila devět oznámení týkajících se podezření na domácí násilí. Shane dokonce Tině vyhrožoval, že jí podpálí dům.
Rodina nechápala, proč s ním pořád zůstává. Sestry se ji snažily přesvědčit, aby vztah ukončila, ale Tina se od svých blízkých spíš vzdalovala. Shane ji navíc přesvědčoval, že policie stojí proti němu a že pokud se do všeho zaplete, může přijít o děti. Toho se bála snad ze všeho nejvíc.
Později o svém vztahu mluvila velmi otevřeně. Přiznala například, že dřív sama nechápala ženy, které se nechávají opakovaně bít a přesto od partnera neodejdou. Teprve když se v podobné situaci ocitla, zjistila, jak složité to může být.
Shane ji dokázal přesvědčit, že za jeho výbuchy vzteku může vlastně ona. Že kdyby se chovala jinak, nemusel by se rozčilovat. A když se pak omlouval a sliboval, že už se to nebude opakovat, chtěla mu věřit. Tak to pokračovalo téměř dva roky.
Noc, která jí změnila celý život
Dne 20. dubna 2011 byla Tina doma v Hayle v Cornwallu. Se Shanem se předchozí večer dívali na film, ve kterém se mimo jiné objevila scéna s vážným poraněním očí. Později se tato okolnost zmiňovala také u soudu.
Tina šla spát. Netušila, že za několik hodin už neuvidí vůbec nic. Probudila se ve chvíli, kdy na ní Shane seděl a škrtil ji. Nedokázala se ubránit a nakonec ztratila vědomí. Když se znovu probrala, měla obličej těžce poraněný. Shane jí během útoku prsty poškodil obě oči tak vážně, že přišla o zrak. Měla také zlomený nos a čelist.
Ačkoliv byla v hrozném stavu, Shane jí odmítal přivolat pomoc. Místo toho ji držel v domě a obviňoval ji z toho, co se stalo. Podle její pozdější výpovědi se rozčiloval především kvůli tomu, že za svůj čin půjde do vězení. Útok a následné zadržování trvaly přibližně dvanáct hodin. Nekonečných dvanáct hodin.
Tina se snažila zůstat klidná. V domě totiž spaly její dvě děti a ona se bála, že kdyby začala křičet nebo Shana ještě víc rozčílila, mohl by ublížit také jim. Z předchozích zkušeností navíc věděla, že odpor často vedl jen k dalšímu násilí. V jednu chvíli ji Shane odnesl do koupelny a hodil do vany napuštěné vodou. Tina se tehdy domnívala, že ji chce utopit.
Pomoci se dočkala až ráno. Její starší syn směl odejít k nedaleko bydlící babičce, aby přivolal pomoc. Krátce nato dorazil také otec mladšího chlapce, který zavolal záchrannou službu. Tina byla konečně v bezpečí. Jenže rozsah jejích zranění byl obrovský.
V nemocnici přišla zpráva, které se nejvíc bála
Lékaři se pokoušeli zachránit alespoň část Tinina zraku. Podstoupila několik zákroků, ale poranění byla příliš vážná. Nakonec se ukázalo, že už nikdy neuvidí. V nemocnici strávila přibližně tři týdny.
Před útokem byla zvyklá starat se o domácnost, chodit ven, věnovat se dětem a rozhodovat o svém životě. Najednou potřebovala pomoc i s věcmi, nad kterými dřív vůbec nepřemýšlela. A hlavně měla strach, co bude dál. Bála se totiž, že kvůli svému postižení přijde o syny.
Když jí lékaři oznámili, že zrak už jí nedokážou vrátit, psychicky se zhroutila. Později přiznala, že v nemocnici dokonce prosila příbuzné, aby její život ukončili. Nedokázala si představit, že by takhle měla žít dalších čtyřicet nebo padesát let.
Teprve ujištění, že o děti kvůli slepotě automaticky nepřijde, jí dalo důvod začít přemýšlet o budoucnosti. Ani potom ale nebylo všechno v pořádku. Tina téměř nejedla, výrazně zhubla a trpěla panickými záchvaty. Někdy byla tak zesláblá, že sotva vydržela stát. V noci se budila a měla halucinace, při kterých se jí zdálo, že zase vidí.
Zvlášť těžká byla rána. Ve spánku se jí totiž často zdávaly úplně obyčejné věci. Viděla krajinu, lidi kolem sebe nebo tváře svých dětí. Když se probudila, musela si znovu uvědomit, že nic z toho už ve skutečnosti neuvidí.
Nejvíc ji ale trápily děti. Věděla, že už nikdy neuvidí jejich obličeje. A že to tak zůstane napořád. Mladšímu synovi byly teprve tři roky, takže si mohla jen představovat, jak bude vypadat třeba v deseti nebo v patnácti. Jestli se bude podobat jí, nebo spíš svému otci. A starší syn? Z toho už pomalu rostl mladý muž. Tina s nimi samozřejmě mohla dál trávit čas, objímat je, poslouchat, co jí vyprávějí. Jenže už nikdy neuvidí, jak se smějí. Ani jak se postupně mění jejich tváře. To jí Shane vzal a nikdo jí to nemohl vrátit.
Shane Jenkin se dostal před soud
O případu se začalo psát po celé Británii. A není divu. To, co Shane své partnerce provedl, bylo natolik surové, že to otřáslo i policisty, kteří už za léta služby viděli ledacos. Někteří později říkali, že s něčím podobným se ještě nesetkali.
Jenkinovi zpočátku hrozil trest také za pokus o vraždu. Nakonec se ale přiznal k úmyslnému způsobení těžké újmy na zdraví. V květnu 2012 pak stanul před soudem v Truru.
Rozsudek zněl na časově neurčitý trest odnětí svobody. Nejméně šest let měl strávit za mřížemi, ale klidně tam mohl zůstat mnohem déle. Těch šest let totiž neznamenalo, že si trest odsedí a půjde domů. Teprve potom mohlo přijít na řadu posuzování, jestli je vůbec bezpečné ho propustit.
U soudu se řešilo také jeho duševní zdraví. Ukázalo se, že trpěl psychickým onemocněním, a tak bylo rozhodnuto o jeho umístění do zabezpečeného psychiatrického zařízení. Tina ale příliš pochopení neměla. Sama totiž dobře věděla, jak se Shane choval už dávno před útokem. A hlavně si pamatovala, co jí během těch dlouhých hodin dělal a že jí odmítal přivolat pomoc.
Tina s tímto vysvětlením nesouhlasila. Podle ní Shane velmi dobře věděl, co dělá. Připomínala, že útok nebyl nějakým krátkým výbuchem vzteku. Trval dlouho a Shane jí po celou dobu odmítal pomoci. Při soudním řízení také uvedla, že se domnívá, že Shane přiznání odkládal záměrně. Doufal prý, že stejně jako v minulosti nakonec ustoupí a nebude proti němu chtít vypovídat. Tentokrát už to ale neudělala.
Naučit se žít ve tmě
Po návratu z nemocnice se Tina nějakou dobu zdržovala u své sestry. Synové mezitím pobývali u svého otce, ale rodina se snažila, aby s nimi mohla být co nejčastěji.
Musela se postupně učit úplně nové věci. Pohybovat se po bytě, orientovat se podle zvuků, poznávat předměty dotykem. Venku potřebovala doprovod, protože sama se ještě nedokázala bezpečně pohybovat. Zpočátku měla dny, kdy vůbec nechtěla vstát z postele. Nakonec si stanovila jednoduché pravidlo. Jakmile se ráno probudí, musí vstát. Nezůstávat ležet a nepřemýšlet celé hodiny nad tím, co se stalo.
Samozřejmě to neznamenalo, že by se její stav ze dne na den zlepšil. Stále měla panické záchvaty, chvíle zoufalství a někdy i pocit, že už dál nemůže. Postupně se ale začala vracet k věcem, které jí dřív dělaly radost. V rozhovoru pro britský deník The Guardian například popisovala, jak si začala víc všímat zvuků kolem sebe. Ráda poslouchala moře nebo seděla na zahradě a cítila slunce na obličeji.
Zní to možná jako maličkosti. Pro někoho, kdo celý život viděl a najednou přišel o zrak, ale i takové chvíle znamenaly hodně. Pomohlo jí také psaní knihy. V roce 2012 vydala autobiografii Out of the Darkness, ve které popsala vztah se Shanem, útok i následný život.
Na knize spolupracovala s další autorkou a později přiznala, že když si hotový text nechala předčítat, dlouho plakala. Teprve tehdy si totiž naplno uvědomila, jak dlouho ji Shane ovládal a co všechno mu během vztahu odpouštěla. Překvapivě také přiznala, že k němu ještě nějakou dobu cítila určité pouto. Přestože jí tak strašně ublížil. Sama tomu úplně nerozuměla.
Další vztah přinesl nové násilí
Tina se po útoku začala veřejně vyjadřovat k problematice domácího násilí. Poskytovala rozhovory, vyprávěla o svých zkušenostech a snažila se ostatní ženy varovat před tím, co se může stát, pokud násilí ve vztahu postupně narůstá. Jenže v roce 2013 se v britských médiích objevila další smutná zpráva. Tina se znovu stala obětí partnerského násilí.
Její tehdejší přítel Roland Alli ji fyzicky napadl. Případ skončil u soudu a Alli byl odsouzen k nepodmíněnému trestu vězení. Když se o tom dozvěděla veřejnost, mnozí tomu snad ani nemohli uvěřit. Tina už kvůli jednomu násilnickému partnerovi přišla o zrak. A teď jí ublížil další muž, kterému důvěřovala. Člověka samozřejmě napadne, jak se mohla znovu dostat do takového vztahu. Jenže ono se to snadno říká někomu, kdo nic podobného nezažil. Navíc žádný násilník nemusí hned na začátku ukázat, čeho je schopný. Tina už jednou poznala, jaké to je žít s člověkem, kterého miluje, ale zároveň se ho bojí. To ovšem neznamenalo, že se jí něco podobného nemůže stát znovu. A rozhodně za to nemohla ona. Přes všechny tyhle zkušenosti se dál snažila o domácím násilí mluvit. Chtěla, aby ostatní ženy věděly, že se nemusí se vším trápit samy a že existují lidé i organizace, na které se mohou obrátit.
Ani po čtrnácti letech neměla klid
Mohlo by se zdát, že nejhorší období Tinina života už dávno skončilo. Shane byl odsouzen, ona se postupně naučila žít bez zraku a její synové mezitím dospívali. Jenže v březnu 2025 přišla zpráva, která ji znovu vyděsila.
Shane Jenkin byl přemístěn do otevřené věznice. V britském vězeňském systému jde o zařízení s mírnějším režimem, kde mohou někteří odsouzení za stanovených podmínek například pracovat mimo věznici. Pro Tinu to byl obrovský šok.
V rozhovoru pro ITV News uvedla, že se bojí o svůj život. Nečekala, že by se muž, který ji tak brutálně napadl, mohl dostat do zařízení s volnějším režimem už v této době. Připomínala také, že zatímco on může postupně získávat určité výhody, ona se následků jeho činu nikdy nezbaví.
V srpnu 2025 se znovu vyjadřovala k plánovaným opatřením britské vlády, která měla umožnit přísnější sledování některých násilných pachatelů. Ani takové zabezpečení podle ní nemohlo představovat úplnou záruku, že bude v bezpečí.
A v prosinci téhož roku se její případ dostal znovu do médií. Tina měla společně s poslancem Andrewem Georgem jednat se zástupkyní ministerstva spravedlnosti o právech obětí trestných činů. Kritizovala především způsob, jakým jsou oběti informovány o změnách v podmínkách výkonu trestu pachatelů. Čtrnáct let po útoku tak znovu musela veřejně vysvětlovat, proč se svého bývalého partnera bojí.
Život, který si nikdy nevybrala
Tina Nashová dnes patří mezi známé britské ženy, které veřejně promluvily o zkušenosti s domácím násilím. Její příběh se opakovaně objevuje v médiích a připomíná se také při diskusích o ochraně obětí. Sama ale nikdy netvrdila, že by se s tím, co se jí stalo, dokázala úplně vyrovnat.
Přišla o zrak ve třiceti letech. Od té doby neviděla tváře svých synů, moře u cornwallského pobřeží ani žádnou z těch obyčejných věcí, které člověk většinou ani nevnímá, dokud o ně nepřijde. Přesto se postupně dokázala postavit na nohy. Naučila se fungovat v domácnosti, znovu se sblížila s rodinou a našla odvahu mluvit o tom, co prožila.
A možná právě její vlastní slova nejlépe ukazují, jak složitý ten návrat byl. V jednom z rozhovorů totiž přiznala, že se dlouho necítila jako nějaká statečná žena. Jen se snažila každý den nějak zvládnout. Její příběh také ukazuje něco, na co se při zprávách o domácím násilí občas zapomíná. Násilnický vztah nemusí začínat bitím. Někdy začíná úplně obyčejnou zamilovaností, postupným ponižováním a sliby, že příště už bude všechno jiné.
Tina těm slibům věřila téměř dva roky. Nakonec za to zaplatila ztrátou zraku. A ještě mnoho let poté musela bojovat o to, aby se mohla cítit bezpečně.
Anketa
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://www.theguardian.com/society/2012/dec/04/blinded-woman-wanted-to-die
https://www.youtube.com/watch?v=tvib_meUyaI
https://www.theguardian.com/uk/2012/may/11/man-girlfriend-blind-jailed-indefinitely
https://www.itv.com/news/westcountry/2025-03-17/eye-gouge-victim-fears-for-life-after-attacker-moved-to-open-prison
https://www.itv.com/news/westcountry/2025-04-02/woman-blinded-by-ex-partner-extremely-scared-over-move-to-open-prison
https://www.theguardian.com/uk/2012/apr/13/man-admits-gouging-eyes-partner
https://www.itv.com/news/2025-08-08/woman-blinded-by-ex-partner-reacts-to-plans-for-offender-restriction-zones
