Článek
Se zvědavostí jsem si přečetl článek, jehož nadpis mě zaujal - dva vysokoškolsky vzdělaní lidé středního věku, se stabilní prací, v níž mají roky praxe. A společně vydělají v dnešní době JEN 46 tisíc čistého. S čímž pochopitelně nejsou příliš spokojeni, protože vše se postupně zdražilo a co si dříve mohl za takový plat člověk dopřát, to už si dnes nedopřeje.
Vysoká škola jako představa ideálu a bohaté budoucnosti
Mluví se o tom už roky. Rodiče očekávají od svých ratolestí, že po střední budou pokračovat na vysoké škole. Vždyť vzdělání je základ a brána do světa bohatých.
Jenže ono to tak úplně není. Dříve se na vysokou dostal jen někdo. Tím pádem tak byli vysokoškolsky vzdělaní lidé „vzácní“ a co je vzácné, to se obvykle hodnotí výše než to, čeho je dostatek. V dnešní době, kdy jde na vysokou kde kdo (a to i s nepříliš dobrým prospěchem), nároky řady škol na studenty se snižují a absolventů je čím dál víc, se z vysokoškolsky vzdělaných lidí stal běžný průměr. A jen ti, kteří opravdu vynikají svými znalostmi a schopnostmi, mohou opět vyniknout.
Naopak z řemeslníků, kterých bylo dříve dost a kromě toho byla spousta chlapů (bez pochyby však i žen) zručnými kutily, se dnes stalo vzácné a nedostatkové zboží. A vzácnost zvýšila jejich hodnotu. Dobrý řemeslník nemá dnes o zakázky nouzi a ceny si může defacto diktovat. Dokonce i špatný řemeslník si práci najde.
Tím nechci nijak shazovat význam vysokoškolského vzdělání. Ale absolvování vysoké školy samo o sobě prostě dnes nic neznamená. V mnoha směrech to neznamenalo nic ani dřív. Nevypovídá to o povaze člověka, jeho charakteru, dokonce ani znalostech (pokud se člověk oboru nevěnuje i prakticky, pak znalosti rychle zapomene, nehledě na to, že někteří prošli sítem zkoušek spíše jen náhodou) a dokonce ani praktických schopnostech. Do určité míry to může vypovídat o tom, jak je dotyčný člověk schopen přijímat informace, uchovat je po určitý čas a použít (při zkoušce).
Divit se, proč vysokoškolák vydělává tak málo, je tedy dnes už zbytečné. Je to člověk a pracovník jako každý jiný, a pokud nemůže nabídnout nic víc než jen „lejstro“ z vysoké, pak je to málo. Výjimkou jsou absolventi prestižních škol a oborů, kteří ještě stále mají velkou šanci vyniknout, protože síto (nejen) zkoušek je mnohem tvrdší a absolventů škol není tolik. Někteří vysokoškoláci si myslí, že si z nich zaměstnavatelé „sednou na zadek“ jen proto, že mají titul. Nesednou. A to lidem ještě hraje do karet nízká nezaměstnanost, kdy firmy těžce shánějí pracovníky a leckdy vezmou zavděk kýmkoliv.
Fakt, že někteří lidé přišli ke svému titulu podvodem, zcela pominu.
Hodně záleží i na oboru…
To je také všeobecně známá věc. Akreditovaných oborů je nespočet. Některé jsou tradiční, jiné vznikají nově a snaží se reagovat na současný svět (a snad i poptávku zaměstnavatelů). I dříve však platilo, že některé obory byly výrazně perspektivnější než jiné. Lékaři, právníci a další prestižní profese jsou i dnes velmi žádané a nejspíš budou i v blízké budoucnosti. Na vystudování těchto oborů však nemá každý.
Pak jsou obory, které patří spíše mezi otloukánky. Různí humanisté, filozofové a další obory a profese, které nejsou tolik oceňované. Zato se mnohdy studují snáz a tak se mnohdy říká, že kdo chce titul, jde na nějaký podobný obor, který s trochou snahy zvládne. Školy pak chrlí těchto absolventů víc, než společnost potřebuje. V praxi se uchytí jen ti nejlepší nebo ti, kteří mají konexe a dokáží se do oboru dostat snáz. Ostatní jdou buď pracovat mimo obor, nebo si najdou práci v oboru, ale protože nijak zvlášť nevynikají, je jejich ohodnocení průměrné až slabé.
Pochopitelně by se našla i řada případů, kdy jsou absolventi velmi schopní, oboru alespoň z teoretického hlediska znalí a byli by mu přínosní. Ale bohužel, poptávka není. Neznamená to, že jde o podřadný obor, podřadné vzdělání a zbytečné zaměstnání. Vůbec. Jen bývá často společensky nedoceněné a těch absolventů není potřeba tolik.
Je to o stanovení priorit. Bohužel v mladém věku často ještě úplně nemáme představu, co chceme…
Když přemýšlíme jako mladí o naší budoucnosti, o škole nebo učilišti, které bychom chtěli vystudovat, jen málokdo z nás má přesnou představu a jasný cíl, kterého chce dosáhnout. Většina z nás se řídí spíše pocitově, co by nás mohlo bavit, popř. dáme na radu rodičů, kde by nás chtěli vidět. A ostatně se to často říká, že by člověk měl dělat především to, co ho baví. Zábava a výdělek však nejdou vždycky ruku v ruce.
Pokud je člověk schopný cílevědomý nadšenec, pak má bezesporu smysl směřovat k tomu, aby práce byla i koníčkem. Ne každý z nás má ovšem takový tah na branku a chce veškerý svůj život věnovat práci, která ho sice bude bavit, ale nebude mít příliš prostoru i na to ostatní.
V ostatních případech je potřeba si spíše říct, co mi pomůže k tomu, abych pak byl schopný dostatečně vydělávat a zabezpečit si tak příjem, který mi umožní se věnovat i mým koníčkům. V lepším případě by mělo jít o něco, co mě bude bavit aspoň trochu. Pokud bych si měl vydělávat, sice výborně, ale něčím, co mi je naprosto cizí a spíše mě to odpuzuje, pak bych v takové práci stejně nejspíš dlouho nevydržel. Určitý kompromis je tak většinou potřeba.
Je tedy potřeba si stanovit priority - co je pro mě důležitější? Mít práci, která mě velmi baví, ale pravděpodobně mi nevydělá dost? Nebo mít práci, která pro mě bude spíše tou povinností, ale zato vydělám dost a ve volném čase si budu moct dopřávat?
Vysokoškolský pár středního věku a příjem pod hranicí mediánu
Výše zmíněné rozhodování zřejmě nezvládnul pár z článku, na nějž reaguji. Je těžké si představit, že by vysokoškolsky vzdělaný pár s praxí měl společný příjem JEN 46 tisíc čistého. Pravda, pro řadu lidí by to byl dobrý příjem, protože ho nedosahují, ale jinak jde o velmi slabý příjem.
V posledním čtvrtletí roku 2023 byla průměrná mzda něco málo přes 46 tisíc hrubého, v čistém by to dělalo 36 tisíc a více (podle uplatněných slev apod.). Na průměrnou mzdu však pochopitelně nedosáhne každý, takže reálnější je srovnání s mediánem, který určuje hodnotu, která dělí příjmy na polovinu - polovina pracujících má méně, polovina více. Medián činil přes 39 tisíc hrubého, což by vycházelo na 31 tisíc čistého a více (opět podle uplatněných slev). Uvedený pár však dosahoval příjmů ještě výrazně nižších - zhruba 23 tisíc čistého za každého. To je mzda mnoha lidí, zejména na pozicích, které nevyžadují vysokou úroveň vzdělání nebo praxe (i když jsou výjimky). Neznamená to, že by lidé pracující za takovou mzdu byli neschopní nebo hloupí. To v žádném případě. Ale jejich pozici obvykle dokáže zastat kdekdo a tak není tolik ceněná.
Uvedený pár patří mezi výjimky, jejich práci by asi kdekdo nezastal. Přesto je málo oceněná. On pracuje ve vědě, ona v kultuře. Obojí je dlouhodobě podhodnocené. Dlouhodobě. Tedy si troufám tvrdit, že museli vědět, že příjmově si nebudou moci vyskakovat. Nikdo sice nemohl tušit, že se rozběhne taková inflace a ceny vzrostou na úroveň, která i z řady lidí střední třídy udělá spíše lidi z chudší vrstvy, ale i před inflací byl jejich příjem velmi skromný. A to mohli být rádi, že byt je jejich a nemusí platit hypotéku.
Neexistuje nic jako právo na dovolenou apod.
Pozastavují se nad tím, že už si nemohou dopřávat pravidelné dovolené, návštěvy kulturních a stravovacích zařízení.
Nikde není psáno, že tyhle „radůstky“ mají bezpodmínečně patřit k životu střední třídy. I když je tak nějak chápeme jako součást života průměrného člověka, není to samozřejmost. Abychom něco měli, musíme pro to něco udělat.
Pokud si chci dopřát „luxus“ práce, která mě baví, ale neuživí, pak se musím buď vzdát těchto radůstek, které si nemohu dovolit, nebo musím změnit příjmovou stránku. Kromě práce, která mě baví, si musím najít i přivýdělek, který mi umožní tyto aktivity financovat, ale za cenu toho, že na ně budu mít zkrátka méně času. Pokud se mi toto řešení nebude líbit, tak pak musím změnit práci, abych vydělával víc a měl peněz i času zase víc.
Zoufat si nad tím, že jsem vysokoškolák a nemohu vyjít s příjmem tak, abych si mohl dopřát vše, co bych chtěl, je trochu mimo mísu. Zvláště, pokud je můj příjem hluboko pod mediánem mezd. Od vysokoškoláků bych očekával schopnost se nad situací zamyslet a vyřešit ji.
Anketa
Článek sepsán jako reakce na základě vlastního názoru a za použití následujícího zdroje:
https://www.czso.cz/csu/czso/cri/prumerne-mzdy-4-ctvrtleti-2023
Původní článek:
https://medium.seznam.cz/clanek/fondovnik-manzele-vysokoskolaci-spolecne-vydelaji-46-000-korun-mesicne-a-sotva-vyjdou-67269
