Za „komančů“ se žilo líp, to mi nikdo nevymluví

Dnešní doba je zvrácená a spějeme k zániku. Mladý nic nevydržej, věčně fňukaj, chtěli by brát desetitisíce nebo rovnou statisíce, ale nic neuměj. Každej druhej se hroutí, sotva na něj promluvíš trochu hlasitěji. Bych chtěl vidět, co by dělali, kdyby museli na vojnu. To by nedali ani první den. Vidim to u svejch mladejch a to jsem si myslel, že jsem je nějak vychoval.

Všechno je zatraceně drahý, člověk aby živořil o vodě a kůrce chleba. Pořád jenom zdražujou, za chvilku už si člověk ani dřevem nezatopí. A to prý žijeme ve svobodný a demokratický zemi. To bych chtěl vidět kde. Dřív jsme byli svobodnější, všechno bylo levnější, kvalitnější a politici se snažili aspoň něco dělat pro nás lidi. Dneska myslej jen na sebe a svoje koryta, hlavně hamtat. Důchod nám záviděj, ale sobě neuberou.

Vlastně jsem rád, že už tu dlouho nebudu, protože na to se nedá koukat. A mladejm to nezávidim, ale můžou si za to sami. Hlavně, že před lety přemlouvali dědka a bábu. Tak ať si to teď vyžerou i s drobkama.

---

Tento „zajímavý“ monolog jsem nedávno vyslechnul na autobusové zastávce, když jsem společně s dalšími cestujícími čekal na spoj. Vedl jej postarší muž, zatímco jej pozorně poslouchal jeho společník stojící vedle. Popravdě to nebyl první takový názor, který jsem v poslední době slyšel, zejména z úst starší generace, ale někdy překvapivě i od generace střední, která byla teprve dětmi, když se éra komunistů chýlila pomalu, ale jistě ke svému zániku.

Na podobné téma byla napsána už řada článků. Přesto asi ne dost, protože je stále plno lidí, kteří jsou přesvědčeni, že to je skutečně pravda a dříve bylo ve všech směrech prokazatelně lépe.

Staré dobré časy?

Tendence zkreslovat historii a vzpomínat spíše na to dobré, zatímco člověk vynechá vzpomínky na to horší, je zcela přirozená. Člověk svému vnímání a vzpomínkám dokonce natolik věří, že je přesvědčen, že odrážejí tehdejší realitu. Nemá pocit, že by si to nějak upravoval a že to možná tak dobré tehdy nebylo, proto se i brání odlišným názorům, které se jej snaží vyvést z omylu, popř. poupravit až příliš kladné hodnocení dřívějších dob.

Čím je doba těžší nebo čím je i člověk starší, tím silnější může být tato zkreslující tendence. Ale nevyhneme se tomu nikdo, bez ohledu na věk, společenské postavení, výši majetku, styl života.

Proč tomu tak je? Příčin bude pravděpodobně hned několik a ne všechny jsou pro vědce zkoumající lidskou psychiku zatím známé. Jednou z příčin je pravděpodobně tzv. iluze morálního úpadku. Druhou z hlavních příčin může být přirozená ochranná funkce mozku a jeho schopnosti si pamatovat. Pokud by si měl člověk pamatovat všechno špatné a ještě ve stejné emoční síle jako v okamžiku, kdy to zažíval, tak by to byl neskutečný nápor na psychiku. Tělo se tak brání a špatné vzpomínky vytlačuje na okraj. Až k zapomnění… Další příčinou může být reálné zhoršení životní situace daného člověka, které ale není až tak způsobeno zhoršením situace ve společnosti, ale neschopností člověka reagovat na změny a přizpůsobit se jim. Jednoduše řečeno, vývoj se žene kupředu, ale ne každý je schopný a ochotný držet krok. Kdo ho však neudrží, může na tom být hůře než dříve.

Iluze morálního úpadku

Iluzi morálního úpadku se věnovala studie Mastroianniho a Gilberta, kteří ji publikovali v loňském roce v magazínu Nature.

Vycházeli z řady celosvětových výzkumů, které zkoumaly, jak lidé vnímají úroveň morálky a jak se jejich vnímání mění v průběhu let. Zjistili, že lidé po celém světě hodnotí úroveň morálky jako postupně uvadající. Zajímavostí ovšem je, že podobně hodnotily situaci už generace dřívější, a to ve stejné míře jako generace dnešní. Pokud bychom jejich hodnocení brali jako objektivní, pak situace, respektive morálka, na kterou byly dotazníky zaměřeny především, klesala stabilně už od dávných dob. Ovšem zároveň drtivá většina hodnotících žila v přesvědčení, že až do jejich narození bylo všechno jakžtakž v pořádku a k úpadku docházelo až během dalších let. Zdá se to být nesmyslem?

„Proces našeho morálního úpadku“ začal „potopením základů morálky“ a pokračoval „konečným zhroucením celé budovy“, což nás přivedlo „konečně k temnému úsvitu naší moderní doby“, ve kterém nemůžeme snést své nemravnosti ani čelit opravným prostředkům potřebným k jejich vyléčení“.

Zdá se vám to jako popis dnešní doby? Morálka upadá, lidé se k sobě chovají čím dál tím hůř, světem cloumají války a nebude trvat dlouho a naše civilizace zanikne? Podobný názor měla předchozí generace a předtím zase ta starší generace. Ale uvedený text se nevztahuje k posledním pokolením, nýbrž byl sepsán historikem Liviem, který žil před více jak 2 000 lety.

Průzkum zjišťoval, jestli lidé mají pocit, že by se morálka nějak v průběhu let měnila. Podle odpovědí měla většina lidí pocit, že se v průběhu posledních desetiletí morálka zhoršila, lidé se k sobě chovají méně uctivě, méně si pomáhají, nejsou tolik čestní, milí a ochotní pomoci. Když však byli dotázáni na některé společenské problémy jako zacházení s Afroameričany, přístup k ženám, vnímání handicapovaných nebo zacházení s homosexuály, většina svorně potvrdila, že situace se v těchto směrech výrazně zlepšila. Když měli sami jmenovat něco konkrétního, aby mohli podepřít svá tvrzení o úpadku, nebyli toho obvykle schopní. Vnímání úpadku tak bylo spíše obecného charakteru. Podobně zajímavá je i skutečnost, že lidé měli pocit, že k úpadku dochází postupně zhruba od dob jejich narození, ale v letech před ním byla úroveň morálky tak nějak stabilní a neměnná.

Lidé tedy věří, že morálka v poslední době neustále upadá. Samozřejmě, pravidla každé společnosti jsou nastavena trochu jinak a v průběhu časů se i mění. Některé způsoby chování však byly vnímány jako společensky nežádoucí i za starých dob, podobně jako je tomu dnes.

Otroctví - v dřívějších dobách některými společnostmi vnímáno jako normální, přičemž členové společností, kteří byli odvlékáni do otroctví, to samozřejmě vnímali jako útok na jejich svobodu. Vraždy - i když v přepočtu na absolutní čísla jich bude dnes více než dříve, v přepočtu vražd na počet obyvatel jich bude méně. Naše historie byla pravidelně lemována krutými válkami. Dnes se sice válčí na řadě míst také, ale opět se to nedá srovnat s dřívější dobou. Dá se tedy s čistým svědomím říci, že moderní lidé se k sobě chovají výrazně lépe než jejich předci.

Zároveň je zajímavá skutečnost, že pokud by skutečně docházelo k morálnímu úpadku, pak by lidé v dřívějších dobách popisovali své současníky pozitivněji, než je tomu dnes. Protože tehdy byla přeci morálka ještě v pořádku, viděno očima dnešních lidí. Jenže výzkumy tomu vůbec nenasvědčují. Lidé své současníky hodnotili i před lety podobně pozitivně/negativně jako hodnotíme své současníky my dnes.

Současně s tímto ryze subjektivním pocitem úpadku dochází ještě k jednomu jevu, a tím je odlišné přijímání pozitivních a negativních informací. Lidé se mnohem více zajímají o negativní zprávy, než o pozitivní. Dokonce je sami aktivně vyhledávají, čehož využívají média a takových negativních zpráv předkládají více než pozitivních, protože mají větší čtenost. Proč tomu tak je, těžko říct, každopádně to pak následně v lidech budí pocit, že je na světě čím dál tím hůř. Pokud by byli lidé vystaveni mnohem většímu množství pozitivních zpráv, jejich vnímání by bylo s největší pravděpodobností odlišné. Za pocit úpadku si tak vlastně můžeme do značné míry sami.

Když si spojíme tento jev s nedostatečnou, nebo možná lépe řečeno selektivní pamětí, kdy máme tendenci vytěsňovat špatné pocity a zážitky a naopak upevňovat ty dobré, pak nám vcelku jasně vychází, že naše pocity neodrážejí realitu, ale jsou do určité míry zkreslené a ovlivněné řadou faktorů.

„To je všechno možné, ale za socíku bylo fakt líp.“ „Ne, nebylo. Sleduj.“

Dnes je na výběr mnohem více potravin než dříve. Zároveň je také větší rozptyl kvality, záleží na tom, co si chcete dopřát. Můžete tak nakoupit méně kvalitní potraviny, ale také mnohem kvalitnější. A rozhodnout se můžete na základě poměrně detailního složení, které musí výrobce uvádět.

Opravdu nebylo. Většina věcí byla dokonce výrazně dražší, a to nemluvě o tom, že kolikrát nebyly ani dostupné. Tedy pokud jste neměli dobré známé nebo peníze na uplacení navíc. Nejlepší je přepočet cen podle průměrné tehdejší a dnešní mzdy, popř. podle mediánu. Můžeme se podívat na několik příkladů:

rohlík - v roce 1989 stál 0,40 Kčs; dnes by měl stát při stejném poměru ke mzdě 4,70Kč, ale stojí kolem 2 Kč.

máslo - v roce 1989 stálo 10 Kčs; dnes by mělo při stejném poměru ke mzdě stát 117 Kč, ale stojí kolem 50 Kč.

vejce - v roce 1989 stálo 1,30 Kčs; dnes by mělo stát při stejném poměru ke mzdě 15 Kč, ale stojí kolem 5 Kč.

chléb - v roce 1989 stál kilový bochník 2,80 Kčs; dnes by měl stát při stejném poměru ke mzdě kolem 30 Kč, ale stojí přes 40 Kč. Je to jeden z mála příkladů, kde došlo opravdu k nárůstu cen.

litr nafty - v roce 1989 stál 7,50 Kčs; dnes by při stejném poměru ke mzdě měl stát 88 Kč, ale pohybuje se 35-40 Kč.

Dalo by se pokračovat dále. Našly by se položky dražší než tehdy, ale většina jich vychází levněji. Výjimkou jsou služby, ty naopak ve větší míře o něco podražily. Pocit, že je dráž, než tomu bylo dříve, vychází tak spíše z toho, že člověk celý život vidí, jak se cena zvyšuje a tedy mu vše přijde dražší. Ale už to nepřepočítává k příjmu.

Stejně tak docházelo i za doby minulé ke zdražování, ceny nebyly stabilní. Ale zdražovalo se více skokově, zatímco dnes jde spíše o postupné, ale vytrvalé zdražování. Například v roce 1982 došlo ke zdražení vepřové pečeně skokově z 30 na 46 Kčs.

Ač se dá obecně souhlasit s tím, že dříve panovalo větší rovnostářství, rozhodně nebylo 100% a i tehdy byla sorta lidí, která se měla lépe než jiní a nebylo to tím, že by ti lidé byli schopnější a pracovitější. Stačila jistá příslušnost či dobří známí. Ale ruku na srdce - chtěli byste spíš rovnostářství, nebo svobodnou příležitost pro každého, aby se pokusil zajistit si živobytí podle svých možností a schopností? Proč bych měl brát stejně jako jouda odvedle, když budu pracovitější, zatímco on bude do práce chodit jen proto, aby tam strávil nutný čas?

Práci musel mít každý, aby nebyl označen za příživníka. To je pravda. Ale nic to nevypovídá o tom, jestli ho ta práce dokázala zabezpečit, jestli tu práci vykonával dobře a jestli to pracovní místo bylo potřebné. V řadě případů nebylo a též kvalita odváděné práce nestála za nic. Bylo by jen otázkou času, kdy udržitelnost dospěje ke svému konci a tento systém se zhroutí. Dnes práci jistou nemáte. Ale máte víc možností a je z velké části na vás, jaké si to uděláte.

Tak to možná působilo, protože se řada věcí vůbec neřešila. Třeba v zemědělství byla dříve spotřeba hnojiv na hektar zhruba 230 kg. V roce 2008 už to bylo „jen“ 110 kg. Zatížení půdy tak významně kleslo.

Ve vodních tocích došlo také k výraznému zlepšení parametrů znečištění. Dnes jsou na každém rohu čističky odpadních vod, zatímco dříve se vypouštělo do řek kdeco. Samozřejmě byla místa, kde voda byla krásně čistá, ale pokud se člověk splavil k obcím, došlo k prudkému zhoršení. V čem se však situace ale zhoršila, to je množství mikroplastů, které se dnes ve vodách nachází a zatím nemáme dostatek informací, abychom věděli, co všechno to může znamenat a jaký vliv na zdraví i biodiverzitu to má.

Ale plýtvalo. Dokonce víc než dneska. Třeba průměrná spotřeba vody byla na osobu a den cca 170 litrů, zatímco dnes to je kolem 100 litrů. Spotřeba jiných surovin, například papíru, vzrostla, což ale neznamená, že by docházelo k plýtvání, spíše k větší potřebě. Tvrzení o plýtvání je však současně v rozporu s tvrzením, že dříve bylo levněji. Pokud by bylo dnes dráž, každý by si asi rozmyslel, jestli bude plýtvat víc než dřív.

Nesmysl. Kdybych byl dnes důchodce, jako vyžírka bych se necítil, i kdyby mi tak kdokoliv říkal. A jako ekonomicky aktivní člověk dnešní důchodce vyžírkami neoznačuji. Pouze jsem toho názoru, že důchodový systém musí doznat změn, aby byl udržitelný a taktéž jsem toho názoru, že by neměl být tak rovnostářský, ale mělo by více záležet na tom, jak se na něj bude každý připravovat v průběhu svého aktivního života.

Co se týče výše důchodu, dříve by si z něj člověk mohl koupit zhruba 300 litrů nafty, dnes je to kolem 500 litrů. Jasně, k čemu by mu byla cisterna nafty, když potřebuje především mít co jíst a co pít. Ale jako porovnání tehdy a dnes je to docela výstižné. Problém může být více v tom, že dnešní důchodce má mnohem více možností, co si může nakoupit a v různých cenových relacích, což může budit zdání, že na „lepší“ produkty nemá dost peněz. A také může být objektivní důvod v tom, že v uplynulých letech, při přechodu ze socialismu na kapitalismus (někdo by řekl rádobykapitalismus) došlo k rapidnímu nárůstu cen, což vedlo ke znehodnocení úspor, které si pak dnešní důchodci už nestihli dostatečně doplnit.

---

Když je o lepším „včerejšku“ přesvědčen jeden člověk, není to žádná tragédie. Pokud však přesvědčí své okolí a to zase své okolí, stává se tento jev davovým klamem a je pro společnost poměrně nebezpečný.

Co s tím? Věnujme se víc i pozitivním zprávám. Važme si toho dobrého, co se nám děje. Chovejme se vůči ostatním tak, jak bychom chtěli, aby se oni chovali k nám. Svět není horší, než byl dřív. Ale ani lepší.

https://www.nature.com/articles/s41586-023-06137-x

https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/reky-voda-cistota-zivotni-prostredi-ekologie-splasky-odpady-mikroplasty.A180919_132733_domaci_ane

https://www.idnes.cz/ekonomika/domaci/myty-o-zivote-v-socialismu.A091108_205138_ekonomika_mmb

https://hn.cz/c1-63179960-proc-bylo-kdysi-vse-lepsi-nez-je-dnes

https://www.i60.cz/clanek/detail/24395/drive-bylo-lepe-hodnoceni-minulosti-byva-casto-zkreslene

https://www.i60.cz/clanek/detail/29916/drive-to-bylo-lepsi-nebo-ne-proc-malujeme-minulost-na-ruzovo

https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/dobre-uz-bylo-za-komunistu-mysli-si-vice-nez-tretina-lidi-starsich-40-let-57557