Kauzy kandidátů na ústavní soudce pohledem monarchisty

Vedle Roberta Fremra se objevil další sporný kandidát na ústavního soudce, tentokrát se jedná o Pavla Simona. Fremr byl hlavně kritizován za svojí účast v politickém procesu Olšanské hřbitovy a za své členství v KSČ. Simon je zase kritizován za to, že 7 jeho rozsudků bylo Ústavním soudem zrušeno a to třeba v žalobě chartisty Hanzlíka o odškodné za nucenou emigraci. Dále bylo několik Simonových rozsudků v kauze H-System Ústavním soudem označeny za nedostačující. Naposled je kritizován za propagování pseudolékařských cvičení čchi-kung, původem z Číny.

Na závěr úvodu můžu říct, že u senátu to vypadá na poučení z kauzy Fremr, ale u prezidentova týmu očividně k poučení nedošlo.

Teď již navážu na původní článek a položím otázku, co kdyby zde byl místo prezidenta konstituční panovník?

Abych mohl rozvíjet teorii o tom, jak by to mohlo fungovat v monarchii, tak Vám musím nejdříve nastínit, kdo by byl českým králem. Podle nástupnického řádu by byl dnešním panovníkem Karel Habsbursko-Lotrinský, který by byla nazýván jako Karel IV. Otec Karla Habsburského, Otto von Habsburg, byl jedním z spoluiniciátorů Panevropského pikniku, který napomohl k pádu Železné opony a zajisté to byl antikomunista a tím je i jeho syn Karel. Nejenže je to antikomunista, ale je to i kritický zastánce EU a hlavně podporovatel Ukrajiny. V reakci na ruskou agresi prohlásil: „A protože nemůžeme mít žádný zájem podřídit se despotismu válečného zločince Vladimira Putina, musí nám být také jasné, že tato válka může skončit jedině vítězstvím Ukrajiny a porážkou Ruska.“ [zdroj]

V této rovině se dopouštím spekulace, ale přesto si myslím, že ne daleko od pravdy. Pokud se podíváme na historii Karla Habsbursko-Lotrinské není důvod, aby jmenoval bývalého komunistu do funkce ústavního soudce (konkrétně mířeno na minulost Roberta Fremra).

Opomenu-li tuto domněnku, tak je zde dalším faktorem trochu odlišné vnímání, tlaky a vlivy na funkci panovníka než na prezidenta. Panovník se musí oproti prezidentovi chovat diskrétněji, aby nevstoupil v nelibost lidí a navíc není oproti prezidentovi zavázaný vůči skupinám, které mu pomohly ke zvolení. Ale opravdu nejzásadnější je dědičnost a doživotnost funkce hlavy státu, kdy může být panovník ze začátku více neohrabaný, ale postupem času získá takové zkušenosti, že dokáže vycítit, co je a není kontroverzní a vhodné. Dědičnost k tomu ještě umožňuje tyto zkušenosti předávat z generace na generaci.

Samozřejmě je potenciálně možné, že by tyto nepsané pojistky selhaly, proto je zde senát jako hlavní ústavní pojistka. Hlavním údělem senátu je být institucí, která je co nejvíce nezávislá na současné politické garnituře, ale jak je jasné, tak to přímo volení senátoři nedokáží zajistit. Bylo by rozhodně nedemokratické pomýšlet na zrušení senátu, ale zároveň je podle mě současný stav nevyhovující. Za mě by měl být senát reformován do podoby, kterou jsem zde již popisoval v článku Politická nezávislost a monarchie.

Základem je rozdělení senátu na tři třetiny:

Konstituční monarchie a nepřímo volený senát mají potenciál zajistit větší politickou kulturu a nezávislost. Konstituční neboli demokratická monarchie není a nemůžeme ji vnímat jako něco špatného, reakcionářského nebo autoritářského. Jsou snad Spojené království, Španělské království, Andorrské knížectví, Monacké knížectví, Belgické království, Nizozemské království, Lucemburské velkovévodství, Dánské království, Norské království, Švédské království nebo Lichtenštejnské knížectví anebo Japonsko nedemokratické státy? Ne, nejsou, naopak to jsou jedny z nejbohatších a nejdemokratičtějších států světa. Monarchie má potenciál zabránit takovýmto kauzám jako s Robertem Fremrem a Pavlem Simonem.

Myslím, že je a bude platné monarchistické heslo: Korunujme demokracii, neboť monarchie ústavní a parlamentní je vrcholem liberální demokracie.

Děkuji Vám za přečtení a přeji krásný den.