Tři hlavní výhody konstituční monarchie

P.S.: Podrobněji je tématika pospána v článku Časté otázky k monarchii a monarchismu.

Než přejdu na jednotlivé popisování výhod, musím objasnit 3 hlavní mýty, které okolo monarchie panují:

Dědičnost je prakticky podstata monarchie, a protože jsem výše uvedl na pravou míru argumenty proti dědičnosti, můžu teď začít vysvětlovat, co je na ní výhodného.

Hlavní výhodou dědičnosti je čas, který je panovníkovi dán. Budoucí hlava státu je již od dětství připravována ke své budoucí roli, něco jako základní škola pro hlavu státu. Když následník trůnu dosáhne plnoletosti může i panující hlavu státu zastupovat při oficiálních záležitostech a získat tak potřebnou praxi. Oproti prezidentovi se může monarcha zaměřit na dlouhodobější cíle a zdokonalování se v „řemesle“, zatímco prezident promrhá spoustu času kampaní a populistickou snahou o zalíbení se. Dědičnost umožňuje i předávání znalostí z generace na generaci, tím se můžou vytvářet nepsaná pravidla, která se můžou natolik vžít, že se stanou tradicí. Oproti volbě hlavy státu dokáže monarchie vytvářet dlouhou linii, která je velice předvídatelná, zajišťuje tedy jistotu. Když uvedu příklad na České republice, tak Miloš Zeman byl orientován na Čínu a Rusko, to se v roce 2023 změnilo, ale nikdo neví, jak to bude za pět let v roce 2028. Tento fakt vyvolává pocit nejistoty, neboť za těch pět let může být zase zvolen někdo jako Miloš Zeman anebo také ne. Lidé pak nemají v hlavě státu oporu a jistotu, protože neustále žijí ve strachu, že za pět let to může být úplně jinak. Dědičnost úřadu hlavy státu tento strach postrádá.

V monarchiích se panovníkem nestávají vysloužilí politici, které polovina národa nenávidí a druhá polovina miluje. Navíc členové královského domu nejsou v zásadě členy žádné politické strany a např. ve Spojeném království mají i zakázáno volit. Panovník se většinou nevyjadřuje k aktuální politice, primárně se věnuje nějaké dlouhodobé politické vizi. To vlastně potvrzuje i současný britský král Karel III., který řekl, že bude muset omezit své zapálení a aktivismus v oblasti ekologie. Tj. panovník má své názory, ale nijak je aktivně neprosazuje ve veřejném prostoru, jako jsme byli třeba zvyklí u prezidentství Miloše Zemana. Panovnická rodina se tedy spíše věnuje apolitickým aktivitám, jako je charita, pomoc vážně nemocným a lidem bez domova nebo jako jsou kulturní akce, podpora vzdělávání, vědy a výzkumu a ekologickým aktivitám.

Další aktivita je více politická, a to přijímání zahraničních návštěv. Panovník tedy svojí apolitičností umožňuje širšímu okruhu lidí se identifikovat s hlavou státu, která pak může být i sjednocujícím prvkem. Takový prvek v republice, kde je prezident zvolen pouze polovinou lidí/volených zástupců, není možné vytvořit a ve své době toho nebyl schopen ani idealizovaný Tomáš Garrigue Masaryk.

Někteří lidé se v tomto bodě zastaví a řeknou si, jak je možné, že může být monarchie výdělečná, když stojí peníze daňových poplatníků, ze kterých se platí pompézní ceremonie? To je ale polopravda a prakticky dezinformace.

Krásným příkladem je všem známá britská monarchie, která statisticky dokazuje svojí výdělečnost. Teď uvedu jak.

Za příklad uvedu korunovaci Karla III. Korunovace je oproti královským svatbám (ty si platí královská rodina ze svých peněz) státní akt a je tedy zaplacena z peněz daňových poplatníků. Samotná korunovace stála v přepočtu cca 2,3 miliardy Kč, v tomto okamžiku většina odpůrců monarchie končí, ale to není konec celého příběhu. Nejenže si musíme uvědomit, že korunovace jsou cca jednou za sedmdesát let (prezidentské inaugurace každých pět let a jsou rovněž z veřejných peněz), ale hlavně se musíme zaměřit na to, jak v důsledku korunovace dopadla. Zde začíná naprosto odlišný pohled, neboť díky korunovaci se Spojené království zaplnilo turisty, kteří využívali veřejnou dopravu, hotely, restaurace atd. a nesmíme opomenout i odbyt upomínkových předmětů apod. Předkorunovační odhady výdělku byly pro odvětví pohostinství ve výši přes 9 miliard Kč (čtyřikrát více než do ní Britové dali, navíc se jedná pouze o jedno odvětví).

Někteří můžou namítat, že korunovace se dějí velmi vzácně a to tedy není důkaz o výdělečnosti monarchie, ale výdělečné jsou i jiné akce spjaté s královskou rodinou a to dokonce i jejich samotná existence. Pro příklad samotná hodnota britské monarchie byla v roce 2017 67 miliard liber (v přepočtu cca 2 biliony Kč).

Pokud bychom se teď rozhodli obnovit monarchii, tak by se z toho nejspíše stala světová senzace, která by plnila stránky nejen bulváru, to by tedy udělalo jednorázovou reklamu na Česko, pokud bychom s monarchii zavedli i ceremonii korunovace (korunovaci v Evropě pořádá pouze Spojené království), tak bychom byli na pevninské Evropě naprostým unikátem. Taková obnova by znamenala i potenciál pro vytvoření podobné značky, jako má právě britská monarchie a její královská rodina.

Taková specifická čtvrtá výhoda, která je aplikovatelná přímo na české obyvatelstvo, je naše vnímání hlavy státu a její role.

Původ tohoto vnímání můžeme spatřit již do roku 1918, kdy vznikla Československá republika. ČSR nevzniklo jen tak na zelené louce, před ní zde byla vždy monarchie a ještě v roce 1918 byla většina Čechů věrných Rakousko-Uhersku. Nová republika se musela adaptovat lidem, naopak to nešlo, a to i přes odpor Tomáše Garriguea Masaryka, který si přestavoval něco jako USA, ale s takovýmto systémem neměli Češi nikdy zkušenosti. Výsledek byl zřejmý, TGM jezdil na koni, měl svojí speciální uniformu a byl stylizován jako hodný a moudrý stařec. To vše bylo až moc podobné předválečnému vnímání císaře Františka Josefa I. I umístění prezidentského sídla bylo promyšleně a přes odpor TGM umístěno na Pražský hrad. Monarchistické vnímání úřadu hlavy státu se pak po Masarykovi nikdo nepokusil zpochybnit, komunisté toho dokonce využili. Stejnou roli musel přijmout i Václav Havel, který byl spíše pro prezidentský sytém. Havel říkal, že za to může lidový monarchismus. Příčina měla být v absenci české šlechty a ve vnímání Masaryka.

Češi jsou tedy jinak řečeno podvědomě monarchisty s republikánskou fasádou, pokud se chtějí z tohoto neutěšivého stavu dostat musí buď bolestivě zbourat monarchistické základy a postavit nové republikánské anebo se vrátí k tomu, co je pro ně blízké, k monarchii.

Zdroje: