Článek
Alarmující čísla, ticho ve společnosti
Mezinárodní testy ukazují, že české děti mají stále větší problém se čtením s porozuměním. Nejde jen o rychlost – jde o to, že neumí pochopit, co text vlastně říká. Učitelé to vidí každý den: druhák se trápí se slabikami, páťák čte, ale neví, co četl, a středoškolák otevře knihu jen pod hrozbou známky. Přesto se kolem nás rozhostilo ticho. Jako by to byla jen další statistika.
Dítě bez čtení je dítě bez budoucnosti
Čtení není jen školní předmět. Je to základní brána k informacím, k učení i k myšlení. Když dítě neumí číst s porozuměním, nezvládne matematické úlohy, dějepisný text ani složitější pokyny. Bez čtení se nedá učit. Tečka. A přesto dnes vychováváme generaci, která místo knihy raději sáhne po obrazovce – protože ta nevyžaduje námahu.
Kde se stala chyba?
- Digitální záplava – děti tráví hodiny na mobilech, ale málo čtou souvislé texty.
- Škola bez času na čtení – tlak na učivo a testy vytlačuje prosté čtení z hodin.
- Rodiny bez knih – rodiče sami nečtou, a tak to nedávají ani dětem.
- Podpora mizí – učitelé by potřebovali asistenty a menší třídy, aby mohli slabším pomoct. Nedostávají nic.
Normální to není
Když dítě neumí číst, není to jeho lenost. Je to naše selhání. A čím déle budeme předstírat, že se nic neděje, tím větší průšvih nás čeká. Protože dítě, které v první třídě nezíská radost z knih, už se k ní většinou nevrátí.
Co s tím?
- Číst denně, ne občas. I deset minut má větší cenu než hodina jednou týdně.
- Škola potřebuje prostor. Učit se číst musí mít přednost před biflováním učiva.
- Rodiče jako vzor. Dítě, které vidí rodiče s knihou, čte radši.
- Technologie jako doplněk, ne náhrada. Čtečka není problém – problém je, když nahrazuje vše.
Závěr
Je šokující, že jsme schopní se pohoršovat nad výsledky sportovních utkání, ale když děti přestanou zvládat číst, přejdeme to mávnutím ruky. Přitom právě teď se rozhoduje o tom, jestli vychováme generaci schopnou přemýšlet – nebo generaci, která umí jen scrollovat.
