Článek
Když Ježíšek přichází z platového pásku pedagoga
V českých školách existuje nepsané pravidlo: co chybí, zaplatí učitel. A Vánoce jsou v tomhle směru extrémní sezóna. Adventní kalendáře, drobné dárky pro děti, výzdoba, materiál na dílny, balicí papír, fixy, čaje na besídky, suroviny na pečení… seznam je nekonečný.
Navenek se tváříme, že školy fungují. Uvnitř je realita jednoduchá: učitelé doplňují mezery tam, kde systém i rodiče předstírají, že žádné nejsou.
A nikdo o tom nechce slyšet. Když to někdo otevře, přichází reakce typu:
– „To děláte z lásky, ne?“
– „Kdybyste to nechtěli, tak to neděláte.“
– „Tak tu práci nedělejte.“
Jenže tohle nejsou „dobrovolné rozmary“. To jsou potřeby třídy, které někdo zaplatit musí.
Rodiny nevědí. Školy mlčí. A učitelé drží ústa.
Vedení často radí:
„Prosím vás, ať si rodiče nestěžují. Prostě to vyřešte.“
Jenže „vyřešit“ znamená: otevřít peněženku.
Učitelé z vlastního platu drží chod třídy – a to bez nároku na uznání nebo kompenzaci.
Rodiče většinou netuší, že adventní výzdobu neplatila škola.
Netuší, že třídní kalendář nekoupil „nikdo“, ale konkrétní člověk.
Netuší, že cukroví si učitelka zaplatila sama, protože jinak by děti neměly nic.
Jediný dárce, který to nikdy nepřizná
Celý prosinec se navenek tváříme jako komunita. Jenže ve skutečnosti to často není kolektivní úsilí, ale tichá investice jednoho člověka.
A to se děje v profesi, kde se každý výdaj počítá.
V profesi, kterou půlka společnosti znevažuje.
V profesi, kde každý krok musí být obhajovaný.
Proč je trapné říct: „Nemám na to“?
Protože učitel, který odmítne platit, si okamžitě vyslouží pověst necitlivého, líného, chudáka bez vztahu k dětem.
Z veřejnosti prší soudy.
Z vedení přichází tiché: „Tak si to zkuste zařídit jinak.“
A kolegové často radí, aby člověk „nerozviřoval vody“.
Takže se mlčí. A platí dál.
Realita, kterou nechceme vidět
Možná by konečně stálo za to říct nahlas:
Učitelé nemají povinnost dotovat třídu.
Nemají povinnost kupovat dárky.
Nemají povinnost zachraňovat reputaci školy vlastními penězi.
Dělají to, protože je to jednodušší než bojovat s očekáváními všech kolem.
A protože chtějí, aby děti měly hezké Vánoce — na rozdíl od dospělých, kteří se nejsou schopni domluvit, kdo co zaplatí.
Možná by letos stačilo jediné
Přestat očekávat, že učitelé budou tiší Ježíšci celého systému.
A začít se ptát, proč stát i rodiče považují jejich peněženky za veřejný zdroj.
