Článek
Mladí učitelé nepřestávají učit pomalu.
Oni odcházejí náhle. Často po dvou, třech letech. Někdy po prvním pololetí. A skoro vždy se o tom mluví potichu, aby to „nepoškodilo školu“.
Jenže problém není v jednotlivcích. Je v systému, který se tváří, že všechno funguje, dokud někdo nezmizí.
Ideály narazí na realitu
Mladí učitelé přicházejí s energií. Chtějí učit jinak, lépe, smysluplně. Připravují hodiny, hledají cesty k dětem, snaží se.
A pak zjistí, že to není hlavní problém.
Skutečný náraz přijde ve chvíli, kdy pochopí, že:
- podpora je spíš formální než skutečná
- „nějak to vydrž“ je nejčastější rada
- přetížení je norma, ne výjimka
Zavřené dveře nejsou jen metafora
Za zavřenými dveřmi tříd se řeší věci, které se navenek neukazují. Samota. Nejistota. Strach z chyb. Pocit, že se neustále hodnotí, ale málokdy vede.
Mentoring často neexistuje. Hospitace jsou kontrola, ne pomoc. A mladý učitel rychle pochopí, že ptát se moc není bezpečné.
Tak mlčí. A vyčerpává se.
Proč právě mladí
Zkušení učitelé mají strategie, odstup, obranné mechanismy. Vědí, co pustit a co neřešit.
Mladí to neumí. Berou práci osobně. Každé selhání jako důkaz, že na to nemají.
A místo podpory slyší:
„To přijde časem.“
„My jsme to měli horší.“
„Musíš si zvyknout.“
Jenže zvyknout si na přetížení není adaptace. Je to rezignace.
Nejde jen o peníze
Ano, platy hrají roli. Ale nejsou hlavním důvodem odchodů. Tím je kombinace tlaku, chaosu a osamělosti.
Mladí učitelé odcházejí, protože:
- nevidí smysluplnou perspektivu
- necítí respekt, ale kontrolu
- práce jim bere víc, než jim dává
A hlavně proto, že zjistí, že „tohle je standard“.
Ticho po odchodu
Když mladý učitel odejde, většinou se to uzavře jednou větou:
„Nevydržel.“
Nikdo se neptá proč. Nikdo to nerozebírá veřejně. Škola jede dál. A systém si oddechne – problém zmizel s člověkem.
Jenže on nezmizel. Jen se přesunul k dalšímu.
Mladí učitelé neutíkají ze škol.
Utíkají z prostředí, které s nimi počítá jen jako s výplní rozvrhu.
A dokud se za zavřenými dveřmi škol nebude mluvit nahlas o tom, co se tam skutečně děje, budou ty dveře dál tiše klapat. Za dalšími a dalšími lidmi.
