Článek
1. Čtenářská gramotnost ≠ seznam knih
Rodiče i učitelé mají často pocit, že čtenářská gramotnost znamená „přečetl/a Erbena, Káju Maříka a Malého prince“.
Ale skutečná čtenářská gramotnost znamená:
- porozumět textu
- přemýšlet o něm
- rozpoznat, jestli autor manipuluje
- udělat si vlastní názor
Tohle z dětí nedělá seznam povinné četby. Ale dobře vedený rozhovor. Otázky. Důvěra.
2. Nechte je číst, co chtějí
Chce číst komiks? Skvělé. Detektivku? Ještě lepší.
Nejde o formu. Jde o motivaci.
Dítě, které čte, protože chce, bude jednou přemýšlet nad světem.
Dítě, které čte, protože musí, bude počítat stránky.
Základní pravidlo: zvědavost je víc než žánr.
3. Techniky a metody čtenářské gramotnosti mají smysl – ale musí být použity dobře
Co funguje:
- Aktivní čtení: ptát se během čtení (Proč se postava zachovala tak? Co bych udělal já?)
- Práce s kontextem: odkud text pochází? Co v něm chybí? Komu slouží?
- Myšlenkové mapy, shrnutí, vlastní názor
- Sdílení čtení – debaty, čtenářské kluby, dramatizace
Co nefunguje:
- testové otázky na obsah
- podtrhávání vět podle návodu
- strach z „špatného“ názoru
4. Kritické myšlení začíná u knihy
V době dezinformací a TikToku má čtenářská gramotnost nový význam.
Učí děti:
- že ne vše, co je napsané, je pravda
- že každá zpráva má autora a záměr
- že se můžou ptát, zpochybňovat, hledat souvislosti
Čtení není útěk. Je to obrana.
5. Rodiče, čtěte taky. A čtěte nahlas
Dítě si nevezme knihu, pokud vás nikdy nevidělo s knihou v ruce.
Chcete, aby četlo?
- Čtěte si s ním
- Povídejte si o příbězích
- Respektujte jeho výběr
- A hlavně: nezabíjejte chuť testem
Závěr
Čtenářská gramotnost je základní dovednost pro 21. století. Nejde o to, co děti čtou, ale jestli to dokážou promyslet.
Učme je číst mezi řádky. A naslouchat tomu, co jim text říká – i neříká.
