Článek
Když rodiče couvají před vlastním dítětem
Věta „nechci být přísný rodič“ se dnes překládá jako „nedělám vůbec nic“. Děti nejsou vedeny, ale baví se. Rodiče nevychovávají, ale vyhýbají se konfliktu. A pak přivedou dítě do školy – kde má poslouchat, spolupracovat a respektovat pravidla, které nikdy nezažilo.
Škola není terapeutické centrum
Dnešní učitelé už dávno neučí jen češtinu a matiku. Řeší výbuchy vzteku, ignoraci, agresi, poruchy chování – a to u běžných dětí, ne u diagnostikovaných případů. Ale škola není terapie. Není to azyl, kde se napravuje rozbitá výchova.
Nejsme přísní, jsme unavení
Problém není v tom, že bychom děti nechtěli vést. Problém je, že jsme vyčerpaní.
Rodiče jedou nonstop: práce, domácnost, hypotéka, tlak na výkon. Když dojde na výchovu, chybí energie i autorita. A tak místo jasného „ne“ přijde tablet nebo ticho.
Chaos je volba. A taky následky
Když rodiče neřídí, děti to udělají samy. Ale bez zkušenosti, bez hranic, bez zpětné vazby.
A škola? Ta pak jen hasí požár. Výsledkem nejsou jen horší známky, ale taky rostoucí agrese, úzkosti a naprostý nezájem o cokoli kromě TikToku.
Zpátky k řízení
Dítě není partner. Není malý dospělý. A když slyší „miluju tě“, mělo by slyšet i „tohle je nepřijatelné“.
Respekt neznamená, že se vzdáš vedení. Znamená, že ho nabídneš s jistotou, ne se strachem.
