Hlavní obsah

Papíry důležitější než děti. Jak česká byrokracie ve školství zabíjí normální selský rozum

Foto: pixabay.com

Seděla jsem nad dalším stohem formulářů, které musím do zítřka vyplnit, zatímco vedle v místnosti čekaly děti na lekci. V českém školství už dávno nerozhoduje to, jak umíte učit, ale kolik razítek a tabulek stihnete do závěrky odevzdat.

Článek

Vítejte v říši razítek a výkazů

Když se řekne, že učitel tráví čas přípravou na výuku, většina lidí si představuje listování v knihách, vymýšlení kreativních her pro žáky nebo hlubší studium pedagogiky. Realita v české sborovně má ale k těmto představám na hony daleko. Mnohem víc času totiž trávíme s prsty na klávesnici a vyplňováním tabulek, které mají jedinečný společný rys: v reálném životě a v přímém kontaktu s dětmi jsou naprosto k ničemu.

Administrativní zátěž ve školství narostla do obludných rozměrů. Škola se v posledních letech proměnila v rigidní úřad, kde má cár papíru a správně zaškrtnutá kolonka v systému větší váhu než psychická pohoda žáka nebo zdravý selský rozum.

Když je žák jen položka v excelu

Každý krok, každé mírné selhání, každý individuální přístup a každá maličkost se dnes musí zdokumentovat, zanést do systému, podepsat, okomentovat a archivovat. Bojíme se udělat cokoliv spontánně, protože co kdyby to nebylo „podle šablony“?

Odrážka Inkluze na papíře: Papírově máme všechno perfektně ošetřené, diagnostikované a rozepsané na desítkách stran. Že na to ve třídě o dvaceti dětech a bez asistenta zůstáváte sami? To už v kolonce pro statistiku nikde svítit nebude.

Odrážka Výkazy pro výkazy: Zprávy pro inspekci, vykazování projektů, analýzy pokroku, vnitřní směrnice. Dny, kdy by se učitel mohl v klidu věnovat přípravě na hodinu, se rozpouštějí v hromadách nesmyslné byrokracie.

Zdravý rozum prohrává na čáře

Nejhorší na tom je, že tenhle systém systematicky zabíjí přirozenou tvořivost a intuici. Když vidíte, že dítě potřebuje chvíli klidu, obejmout nebo vyřešit osobní spor hned teď, nemůžete se tomu naplno věnovat, protože v hlavě počítáte, jestli stihnete odevzdat čtvrtletní hlášení do datové schránky.

Děti z toho mají pocit, že škola je spíše továrna na výkony a paragrafy než bezpečný prostor. Učitelé jsou zase na pokraji sil, protože dělají práci úředníků, aniž by jim k tomu někdo dal odpovídající podmínky.

Kdo to celé vlastně zachraňuje?

Ministerstva a úřady dál chrlí nové metodiky, kontroly a digitální systémy s pocitovým přesvědčením, že tím zkvalitňují vzdělávání. Výsledek je ale přesně opačný. Zkušení pedagogové rezignují, mladí lidé po pár měsících utíkají a ve třídách zůstávají ti, kteří se naučili dokonale kličkovat mezi paragrafy – často na úkor samotných dětí.

Dokud budeme vnímat školu jako úřad plný formulářů a nikoliv jako živý organismus postavený na důvěře a lidech, budeme dál řešit stejné problémy. Až papíry definitivně udusí poslední zbytky lidskosti a selského rozumu, co v těch lavicích vlastně zbyde?

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz